Ivo Caprino, norský režisér a velký umělec, obohatil svět pohádek a loutek jako málokdo. Podařilo se mu zhmotnit a rozpohybovat celou kouzelnou říši dobrodružství a fantazie. Jeho filmy patří k tomu nejlepšímu, co v oblasti loutkového filmu vzniklo.
Pokud byste snad neměli loutky příliš v oblibě, podívejte se na některou z Caprinových pohádek a okamžitě si je zamilujete.
Caprinova filmová kariéra
Caprinovým hlavním tvůrčím obdobím byla 50. a 60. léta, kdy vytvořil většinu svých krátkometrážních loutkových pohádek. Nutno říci, že jeho filmy jsou na svou dobu technicky neočekávaně vyspělé. Animace je velmi důkladná a při sledování je vidět, že si dával záležet i na těch nejmenších detailech.
Při jednom z prvních natáčení dokonce vymyslel značné zdokonalení řízení pohybů loutek, které mu umožnilo snadno kontrolovat jak velké rázné pohyby, tak i drobné posunky.
Caprinův pohádkový svět se stal opravdovým klenotem norské (ale i celosvětové) kultury. Loutky z jeho pohádek jsou dnes uloženy v Norském muzeu filmu v Oslu. Pokračování článku…
Velice obdivuji poctivou novinářskou práci. To pátrání, hledání skrytých souvislosí, odhodlání, důvtip, umění komunikace a vycházení s lidmi a zpravidla také risk a poměrně velká míra nebezpečí. Když se k tomu přidá trocha peněz a zkušený filmařský tým, stává se tato práce skutečně nedocenitelnou.
V posledních dnech byla v médiích žhavým tématem Severní Korea a vývoj tamních událostí po úmrtí Kima Čŏng-ila. Shodou okolností zhruba ve stejné době byla zveřejněna poslední část reportáže ze severokorejských pracovních táborů na Sibiři. Jejím cílem bylo poznat, jací Severokorejci doopravdy jsou, jak přemýšlí a v jakých podmínkách žijí. V samotné KLDR to totiž nezjistíte. Jste neustále v doprovodu průvodce, překladatele a dalších a promluvit si s běžným obyvatelstvem je takřka nemožné, ba dokonce zakázané.
Výsledkem této odvážné dobrodružné cesty je skvělý 40min. dokument (či spíše road movie), u nějž se ani chvilku nebudete nudit. Pokračování článku…
Baví mě každoroční vymýšlení kytarového doprovodu ke koledám. Pro navození té správné atmosféry se podělím o ukázku z Tiché noci (orig. Stille Nacht, anglicky Silent Night), která je snad jednou z nejznámějších koled na světě a byla přeložena do více než tří set jazyků. Věděli jste, že původní německý text této písně vznikl v Rakousku už v roce 1816?
Napsal ho kaplan a básník jménem Joseph Mohr. O dva roky později, před Vánoci 1818, složil k této básni hudbu varhaník Franz Xaver Gruber, aby mohla poprvé zaznít na Štědrý den v Kostele sv. Mikuláše v Oberndorfu u Salzburgu. Potíže s varhanami tehdy učinily právě klasickou kytaru vůbec prvním doprovodným nástrojem této koledy.
Po čase je tu další nahrávka – tentokrát Tři sestry (Три сестры), nebo chcete-li Úvěr času. Jedná se o jednu z mých oblíbených písní Bulata Okudžavy, kterou napsal již v roce 1959. Přeložil ji Jaromír Nohavica a povedlo se mu to úchvatně. Je to jeden z těch textů, u kterých skryté významy, metafory a ty ohromné meziřádky odhalujete třeba i celý život a vždy vám mohou přinést cosi nového, dříve nepoznaného.
Poznal jsem ji mj. díky koncertu Jaromíra Nohavici v ostravském klubu Parník z roku 2004, při němž hrál převážně Vysockého a právě Okudžavu.
Není to tak dávno, co jsem psal o budoucnosti vzdělávání. Součástí toho článku bylo také vystoupení Salmana Khana a představení jeho fascinujícího díla – KhanAcademy.org. Pokud o ní slyšíte poprvé, vřele doporučuji se na toto vystoupení podívat… velice působivé.
Khan Academy má mj. za cíl obsáhnout co největší část znalostí ze střední a vysoké školy a nabídnout je zdarma celému světu prostřednictvím krátkých videopřednášek. Tyto přednášky jsou systematicky uspořádané, podobně jako školní osnovy, a výklad je podaný velmi lidsky a srozumitelně.
Mohli byste namítnout, že je to všechno anglicky – a anglicky přece neumí zdaleka každý… tedy aspoň ne natolik, aby se v angličtině mohl učit. A to se už dostáváme k jádru zakopaného pudla.
Tato výuková videa každý den překládají stovky, ba i tisíce lidí po celém světě. Někteří tvoří anglické titulky z odposlechu, jiní tyto titulky překládají do dalších jazyků, a někteří dokonce dabují, nicméně českých titulků je tam zatím jen několik. Proto bych rád inspiroval především vás, kteří si v angličtině docela věříte, a ukázal vám, jak se přidat k této revoluci ve vzdělávání. Pokračování článku…
Staročesky 21 se vyjadřovalo jeden-mezi-dcietma = jeden mezi desítkami. Zkráceně -mezi-cietma, mez(d)cietma, me(z)cítma. Duálová koncovka a svědčí o tom, že desítky jsou dvě.
Také je to polovina univerzální odpovědi na všechno.
Dlouho odmítaný nejstarší syn Kima Čŏng-ila teď tvrdě kritizuje režim. Kdyby byl v čele KLDR on, je dávno po starostech http://t.co/zj2A0JvGpřed 1 týdnem
Sháníte příjemný, rychlý a (hlavně) funkční prohlížeč obrázků pro Windows? Doporučuju FastStone Image Viewer http://t.co/RWwlhjnppřed 1 týdnem
Ivo Caprino, norský režisér a velký umělec, obohatil svět pohádek a loutek jako málokdo. Podařilo se mu zhmotnit a rozpohybovat celou kouzelnou říši dobrodružství a fantazie. Jeho filmy patří k tomu nejlepšímu, co v oblasti loutkového filmu vzniklo.
Velice obdivuji poctivou novinářskou práci. To pátrání, hledání skrytých souvislosí, odhodlání, důvtip, umění komunikace a vycházení s lidmi a zpravidla také risk a poměrně velká míra nebezpečí. Když se k tomu přidá trocha peněz a zkušený filmařský tým, stává se tato práce skutečně nedocenitelnou.
Baví mě každoroční vymýšlení kytarového doprovodu ke koledám. Pro navození té správné atmosféry se podělím o ukázku z 
Není to tak dávno, co jsem psal 
Poslední komentáře