V Praze žije přes 3500 bezdomovců.
S lidmi bez domova se v Praze člověk setkává každý den. Někteří jimi pohrdají, jiní jim ochotně věnují pár drobných (lhostejno, za co je utratí). Nicméně jen málokdy se setkají se sympatiemi.
Všiml jsem si, že velmi mnoho sporů a antipatií má v životě na svědomí pouhé neporozumění, nevědomost či neznalost.
Přijde mi, že i v tomto případě nese určitý podíl odporu k bezdomovcům jisté nepochopení. Nepochopení a neznalost jejich životních příběhů. Jaksi nemáte, ke komu z okolí byste si je připodobnili. Pokud žijete v běžné společnosti, máte rodinu, přátele a práci, jen těžko si dokážete představit, jak vůbec může k takovému stavu dojít.
Jako by to ani nebylo možné. V podvědomí mnohých lidí zaznívá: „Bezdomovec zkrátka musí být člověk, který si tuto cestu sám vybere. Den co den jen žebrá a pije. A je spokojený.“
Jistě, je mnoho takových, kteří již ztratili naději a bez cíle přežívají ze dne na den. Takoví se často ohánějí tím, že jen takto jsou doopravdy svobodní a nemusí se podřizovat žádnému řádu či autoritám. Ve skutečnosti však nejsou o nic svobodnější, a mají v důsledku jen méně možností kvůli nedostatku financí a absenci jakéhokoliv zázemí.
Jsou mezi nimi i zloději, alkoholici či drogově závislí. Ti se však nejspíš vyskytují napříč všemi společenskými vrstvami, byť jinde jsou třeba méně na očích.
Nicméně velká část z nich jsou slušní lidé, kteří touží po tom, začlenit se opět do běžné společnosti. I takoví mohou v jistých fázích zapíjet smutek či mráz, a nepříliš čistě a úhledně oděni žádat o nějaké drobné.
Jaké možnosti tedy mají v Praze lidé bez domova, kteří se chtějí opět postavit na vlastní nohy?
Centrum sociálních služeb Praha
Pro pomoc lidem v sociálně těžkých situacích provozuje Praha Centrum sociálních služeb. Pod jeho záštitou existuje Informační a poradenské centrum Kontakt, které sídlí na adrese Ječná 3 a jsou v něm poskytovány veškeré potřebné informace a poradenství.
Nábř. kapitána Jaroše u Štefánikova mostu. -Wikimedia Commons (uživ. cs:ŠJů)
Loď Hermes
Město zajišťuje také provoz lodi Hermes, která byla v roce 2007 zrekonstruována, aby mohla sloužit jako nouzová noclehárna pro bezdomovce. Je ukotvena u Štefánikova mostu poblíž tramvajové zastávky Nábřeží kapitána Jaroše (tram 1, 12, 14, 17, 26).
Má kapacitu 233 lůžek, z nichž zhruba 160 lůžek je každodenně obsazeno. Oficiální příjem probíhá každý den od 19.30 do 20.30. Za nocleh se vybírá 20 Kč.
„Loď je rozdělena do 4 sektorů, A (dlouhodobě ubytovaní muži, 85 lůžek), B (muži ubytovaní na jednu noc, 85 lůžek), C (ženy, 30 lůžek) a D (33 nouzových lůžek). Kajut je 28 a jsou po 6 lůžkách. Na lodi je jednoduchá kuchyňka, jídelna pro 50 osob, záchody a sprchy.“
Budíček je časný – do 6.30 musí ubytovaní loď opustit.
Armáda spásy
Další z možností je uchýlit se pod ochranu světoznámé Armády spásy.
Centrum sociálních služeb Bohuslava Bureše
Její Centrum sociálních služeb se nachází také v Holešovicích na Praze 7 – na adrese Tusarova 60 poblíž tramvajové zastávky Tusarova (tram 1, 3, 5, 25) či Maniny (tram 12).
Kapacita místní noclehárny je 52 lůžek (z toho 14 pro ženy) a často bývá z velké části naplněna. Je zde také zřízen azylový dům a denní centrum pro cca 100 osob.
Komunitní centrum Praha 3
Na adrese Biskupcova 36 poblíž tramvajové zastávky Ohrada (tram 1, 9, 16) se nachází Komunitní centrum Armády spásy, které poskytuje obědy pro bezdomovce a sociálně slabé.
Mnohé příběhy dokládají, že podpora Armády spásy funguje a umožňuje lidem bez domova (často navíc zadluženým) znovu se začlenit do společnosti.
Střediska Naděje
V Praze je celkem sedm poboček sdružení Naděje.
U Bulhara – centrum a lékařská péče pro bezdomovce
Poblíž Hlavního nádraží v ulici U Bulhara se nachází středisko Naděje, které má otevřeno ve všední dny 9.00–12.30 a 13.30–16.30. Zahrnuje mj. ordinaci praktického lékaře pro bezdomovce.
Je zde také denní centrum, v němž je k dispozici hygienický servis, základní potravinová pomoc, výměna oblečení ze sbírek od občanů, pomoc při zařizování osobních dokladů, poradenství a nabídka ubytování v některém ze středisek Naděje.
Noclehárny Naděje
V Praze provozuje sdružení Naděje dvě noclehárny o celkové kapacitě 34 lůžek. Platí se tam stejně jako na lodi Hermes – tedy 20 Kč / noc a také provozní doba je obdobná – 19.30–6.30. Jedna z nich sídlí na adrese Na Slupi 12 u tramvajové zastávky Botanická zahrada (tram 18, 24). Druhá pak na Žižkově v Husitské 70 poblíž tramvajové zastávky Lipanská (tram 5, 9, 26).
Neprodané jídlo z restaurací?
V Brně se před pár dny bezdomovci dočkali prvního pokusu o zavedení zvyku poměrně běžného ve vyspělejších zemích. Majitel dvou restaurací, Richard Hošek, se inspiroval v Německu. 
S pomocí brněnské radnice přivedl k životu projekt, který má za cíl svážet neprodaná polední menu z restaurací, a následně je nabídnout bezdomovcům. Toto jídlo dříve končilo v popelnicích. Věřím, že podobná iniciativa se brzy dostane i mezi pražské restaurace.
Shrnutí
Zdá se, že v Praze je zásluhou magistrátu a dobročinnosti několik možností, jak bez domova přežít a zkusit si vlastní bydlení opět najít (přestože to může být velmi obtížné), a jsem tomu rád.
Ač nepředpokládám, že člověk bez domova bude na internetu hledat informace o tom, jaké má možnosti, může být takovéto shrnutí užitečné a na webu mi zkrátka chybělo. Občas se také hodí vědět, kam bezdomovce nasměrovat, pokud mu chcete pomoct více než pár drobnými.
Aktualizace 9. 2. 2010
Na Aktualne.cz vyšla zajímavá fotoreportáž, jak dva bezdomovci v zimě přežívají na svahu kopce na Žižkově. (via sibiranka)
Komentáře k článku:
Prima článek tyjo… Btw dobrej krok směrem k empatii bylo pro mě (dvouměsíční) „nízkorozpočtový“ cestování v létě po Španělsku, který v sobě v podstatě neslo určitý rysy bezdomovectví.
Taky jsem si ze začátku říkal, kolik je v tom svobody a tak, ale postupem času jsem si i trochu vyzkoušel ty negativní aspekty, co to obnáší, a který jsem si předtím tolik neuvědomoval. A vím, že to je jen špička ledovce.
Každej den řešit, kde budeš spát, kde se trochu umeješ, v kolik ráno otvíraj záchod někde…
Když spíš v centru (např. lavičky na náměstí v Barceloně), tak kolik živlů se tam v noci pohybuje, jak se na tebe hned všichni „normální lidi“ dívaj jinak, když jsi špinavej. Řešit déšť, zimu, suchý hadry (a to bylo léto) atd. atd. Od tý doby vnímam bezdomovce určitě jinak…
Jakej krok byl posledním impulsem k tomu, abys tyhle informace získal a sepsal je?
↑ brekeke: Díky za vzpomínky ze Španělska! Teda, spát v centru Barcy na lavičce, to mohl být zajímavý zážitek…
↑ X-COM: Možná to trochu vypadá, jako bych přišel o střechu nad hlavou… ale tak daleko to ještě nedošlo
O bezdomovcích se obzvlášť teď v zimě mluví o něco více, ale já jsem k podobnému článku směřoval už delší dobu. Často si při pohledu na ně říkám, jak asi v takové zimě dokážou přežít a kde asi přespávají, snažím se z doslechu odhadovat, jak asi žijí a v neposlední řadě mě zajímalo, jaké mají tady v Praze vůbec možnosti.
Já si jenom pokládám otázku, proč bezdomovci nebyli za komunistů? A dokážu si i odpovědět. Protože přišla tahle doba. Kde se vracely domy majitelům a ti vyčůraní si je ze známosti za pár korun koupili a lidí se začli vyhazovat nebo jim dávali odstupné. A někdo si byt obstaral, jiný viděl větší částku pohromadě, což za komunistů nebylo, natož aby někdo prodal byt. A tak se stali z nich bezdomovci. Ale tím to nekončí, byty se stále zdražují. A kdo na to nebude mít, tak má smůlu a dopadne taky tak. A můžeme poděkovat tomuto státu. Který zde nevytvořil ani demokracii. Komunismus svrhnul a vládne tady bordelismus. Tak asi tak nějak to je.
↑ Blanka Bajajová: Tvůj komentář s článkem téměř nesouvisí, nicméně pro jednou ho tady zanechám, coby výjimku potvrzující pravidlo.
Pokud ho správně chápu jako obhajobu komunismu, zkus trochu otevřít oči a podívat se na něj v širších souvislostech. Stačilo by jen trochu zavzpomínat a podívat se na některá fakta, jako např. že komunismus po celém světě zavraždil přes 100 milionů lidí. (Povedený článek na toto téma napsal Jiří Vacek.)
Stát (dnes již čím dál méně významný), nebo spíše národ, tvoří především lidé, kteří v něm žijí. Pokud je člověk nespokojený a líný, než aby něco zkusil sám změnit, má od listopadu ’89 tu úžasnou svobodu vzít svůj život do vlastních rukou a třeba se i odstěhovat do zahraničí.
Ekonomika volného trhu žije ve stále se opakujících cyklech. Ceny nemovitostí rostou, ale je jisté, že jednou opět klesnou. Ekonomické srovnání socialismu a kapitalismu pěkně vystihl Winston Churchill:
Svalovat vinu na stát a okolí a cítit se jako oběť je snadné. Ještě nikdy nikomu to nepomohlo.
Vzít svůj život do vlastních rukou a naplno žít je náročnější, avšak o to více osvobozující a obohacující.
Zdravím, rád bych upozornil na projekt, který se problematikou bezdomovců snaží zabývat a do kterého se může snadno připojit kdokoli ze zdejších čtenářů. Ve zkratce jde o rozdávání seznamů míst, na kterých lidé bez domova mohou najít nejrůznější odbornou pomoc. Ať jedná-li se o přístřeší, hledání práce, psychologa atd.
Více informací zde: Bez domova v Praze? (skupina na Facebooku)
Díky, že se i v tomto státě najde někdo s empatií a porozuměním… A pro ty, co si myslí, že se jich to netýká jen: nikdy nevíte co vás v životě potká a co vás může semlít, a pokud jsme národ, země, stát…. lidí, které nezajímá pomoc, pochopení….. tak si zatím zasloužíme žít v tom, v čem žijeme.