Čas je to nejcennější, co máme.
Jak, kde a s kým trávíme svůj čas (tedy život), je ovlivněno do značné míry naším žebříčkem hodnot.
Lidé, kteří mají na vrcholu svého žebříčku kariéru, pravděpodobně většinu svého času věnují zaměstnání. Stejně lze i na příkladu z druhé strany říci, že pro ženy a muže v domácnosti (tzn. bez zaměstnání) je tím vrcholem nejspíš jejich rodina. Celkem častým modelem je situace, kdy má člověk na prvním místě rodinu. Tu však potřebuje uživit a většinou tedy hledá zaměstnání. A aby si zaměstnání udržel, musí tam zpravidla trávit velkou část pracovního dne. O první místo na žebříčku se potom tím pádem dělí rodina se zaměstnáním.
Podle toho, jak člověk svůj čas využívá, lze tedy docela dobře rozpoznat, co je pro něj v životě důležité.
Zkuste si uvědomit, jak vy trávíte svůj čas. Porovnání vašeho žebříčku hodnot se způsobem trávení běžného dne/týdne může být pro mnohé zajímavou zkušeností. Pokud se vaše hodnoty neodráží v trávení vašeho času, neváhejte ani chvilku a změňte to! Čas je přece to nejcennější, co máme.
Každý den se člověk znovu a znovu mnohokrát rozhoduje, čemu dá přednost a co zrovna půjde dělat. Může se zdát, že jsou to rozhodnutí malá a nepříliš významná, avšak ve skutečnosti právě tato rozhodnutí utváří náš život. Při každém takovém rozhodování je tedy dobré mít na paměti váš žebříček hodnot a zohlednit ho.
Mnohé chvíle v životě jsou nenahraditelné, a tak by byla škoda o ně přijít na úkor něčeho, na čem vám ve skutečnosti téměř nezáleží.
Velkou hodnotu mají pozvání, především ta jedinečná a pouze těžko nahraditelná. Zkuste spočítat, kolikrát vás, dejme tomu za posledních čtvrt roku, někdo pozval na nějakou zajímavou akci se zajímavými lidmi. Přijali jste některé z těchto pozvání? Pokud ano, co vám tato společná akce přinesla a o co byste byli v případě odmítnutí ochuzeni?
Při ohlédnutí zpět člověk často zjistí, že nabyl poměrně cennou zkušenost nebo cosi takového poměrně výrazně ovlivnilo jeho život. Ač už přímo díky nové známosti, nebo nepřímo, kdy se vám v hlavě zrodí nějaká přelomová myšlenka. Podobně tomu bývá také v případě, kdy někam vyrazíte řídíce se intuicí. Dalo by se to označit za jakousi pomocnou ruku, při jejímž přijetí se můžete rychleji vyvinout a posunout se dále.
Přímo nevyčíslitelně hodnotná jsou potom pozvání od lidí, které máte velmi rádi. Společné zážitky tvoří jeden ze základních kamenů každého vztahu. Jsou jedinečné a vzpomínky na ně vám nikdo nevezme. Na otázku „Pamatuješ?“ vám žádný jiný člověk na světě kladně neodpoví. A nejsou vaši nejbližší a vztahy s nimi jednou z nejdůležitějších věcí ve vašem životě? Pokud ano, není od věci se vždy před odpovědí „Dneska se mi nechce. Až jindy…“ nebo „Nemám teď čas.“ pořádně zamyslet. Příští takové pozvání už přijít nemusí, a je tedy vhodné si vždy uvědomit, co těmito slovy vlastně odmítáte a o co přicházíte.
Pozn.: Při psaní tohoto příspěvku mi proběhla kolem nohy myška a o pár minut později se mi ulomil závit u stylusu.
Komentáře k článku:
K zamyšlení je ale třeba opět a zase ten čas! A tak co sem dát prostor k zamyšlení obecnému nad citátem či přidání jiných, sdělení komentářů a to „nekonkrétně“?
Možnost komentovat citáty zkusím nějak vymyslet… Díky za nápad.
Jinak kdo by měl potřebu o něčem promluvit hlouběji, může mě zkusit kontaktovat přímo.