Toto je pouze ilustrativní psík. 
Jsem stár, svět již znám, a přec strach jde na mou tvář. Jdu sláb, tak sláb, že se krok co krok ptám: „Kde je cest mých cíl?“ Už je noc. Chlad, tma a led všech vod kryt jest. A já jsem sám a dál jdu přes ten les, kde směr na mou ves jest. Hlad jak vlk mám, tak chléb do úst hned dám, však soust je jen pár. A tak jdu dál a dál do mé vsi.
Přes les jdu teď na most, jenž dost stár jest. List na něj spad a on hned vrz a křáp a má tvář je jen děs. Teď pád byl by pro mne smrt, a tak dím mu: „Drž, jen drž!“ Zřím pak, že psík jde mi vstříc. Šel, šel a já mu řku: „Chod svůj v běh hned změň, neb most dost stár jest a list se na něj snes!“ Zpět jsem sběh. Psy mám rád, tak pár soust jsem mu dal.On, žrout, hned je sněd a pak on sám jal se vést. Most již spad. Psík přes tok šel, neb led ho kryl. Živ a zdráv, však bez sil, šel jsem se psem dál ke své vsi. Už jen krok krát sto a jsme tam. Psík myš zřel a hned: „Čich, čich,“ kol ní. Já mu dím: „Jen nech ji být, už tam jsme!“ Tak šel dál, hlád, se mnou do mé vsi.
A jsme tu! Má choť bdí, byť ves spí. Ptá se: „S kým to jdeš?“ Já řku: „To je psík, chrt, jenž mně směr vsi dal.“ Psík na to: „Haf, haf!“, buřt hned sněd, pak si leh. Krb nás hřál a já, tak rád, i má choť šli jsme spát.
(Krátká povídka z jednoslabičných slov z dob střední školy.)
Komentáře k článku: