S hraním na kytaru jsem začal už řadu let zpátky jako samouk. Zanedlouho jsem se dočkal své první kytary – klasické španělky Epiphone C-10/NS, která byla pro svoji skromnost pro začátky přímo ideální, ale i teď mi svými kvalitami plně dostačuje (když pominu, že mi za ta léta hraní přirostla k srdci). Mojí oblíbenou značkou strun je La Bella, v současnosti mám natažené 900 Golden Superior.
A co že to vlastně hraju? Krátkou a stručnou odpovědí je folk. Ústředními postavami mého repertoáru jsou Jaromír Nohavica a Karel Kryl, kteří mě provázejí od prvních naučených akordů až do teď. Hodně blízké jsou mi také písně Bulata Okudžavy a jejich překlady od českých písničkářů.
Před časem na mě přišla myšlenka nahrávání. Jedním z důvodů je i fakt, že mezi písněmi, které mám rád, jsou i ty méně známé, jež je pro většinu lidí téměř nemožné sehnat a byla by velká škoda, kdyby jen tak zapadly v propadlišti dějin. Chystám se také psát vlastní písničky, které tak budu moci sdílet s celým světem. 
Moje nahrávací technika sestává ze stereo mikrofónu Sony ECM-MS907 a externí zvukové karty Lexicon Lambda. Do budoucna plánuji sehnat ještě nějaký piezo snímač na kytaru a pro mikrofón předzesilovač. I takhle je ale zvuk už docela obstojný.
Komentáře k článku: