Bylo kolem druhé hodiny a já jsem cestou domů udělal malou odbočku na procházku po parku Sacré-Cœur. Vzduch byl krásně čerstvý a vlahý, pršelo a noční Praha se pomalu ukládala k poklidnému spánku.
Stoje na vyhlídce, pozoroval jsem vše kolem a začal přemýšlet nad věcmi, jež rušily můj pohled a vadily mi. Zjistil jsem, že většina z nich má původ v tom, že kdosi nedostatečně přemýšlel.
Namátkou mohu jmenovat například všudypřítomné oslňující veřejné osvětlení, které často svítí více nahoru než dolů. O co více sil by designery svítidel stálo usměrnit světlo a ušetřit tak mnoho energie? O kolik více by bylo nutné investovat do vývoje, aby byly automobily a tramvaje při jízdě tišší a nerušily daleké okolí? Proč někdo nastaví na televizi hlasitost na maximum a otevře si okno, aby tak rušil minimálně celou ulici? Když už Lidové noviny investují do osvětleného loga na střeše budovy, proč je podsvícené rušivě modrou barvou, kvůli níž je navíc naprosto nečitelné? 
To je jen několik z mnoha otázek, které mi v mysli vyvstávaly. Pokračování článku…
Poslední komentáře