Někteří to zkouší v naší minulosti u starověkých civilizací, jiní zase všemožnými dalekohledy zkoumají vzdálené soustavy, galaxie a vše mezi nimi, další se naopak snaží v urychlovačích dobrat té nejmenší základní částice, kterou již nepůjde dál rozdělit.

Po základních Newtonových zákonech přišel Albert Einstein, který je rozšířil a sestavil Obecnou teorii relativity. Ani ta však neobsahovala vše, a tak se nyní na jejích základech teoretičtí fyzikové pokoušejí vypracovat jednotnou teorii pole, která by zahrnovala skutečně vše a určovala by univerzálně platný princip (mezi kandidáty je např. teorie superstrun).

Od základů fyziky…

Současná fyzika do značné míry počítá s izolovanou soustavou – to je „soustava entit, které sice mohou silově či jinak působit na sebe navzájem, ale na které nepůsobí žádné vnější síly či jiné okolní vlivy, tj. nedochází ani k výměně energie či informací s okolím soustavy“.

Taková soustava ve skutečnosti neexistuje, ale počítá se s ní v rámci zjednodušení a vytváření matematických modelů reálného světa. Čím dále však postupujeme ve výzkumech, tím více se ukazuje, že model izolované sestavy je nedostatečný a vede ve finále k velkým nepřesnostem.

Tento uzavřený pohled je potřeba otevřít a rozšířit – brát v úvahu celý vesmír, jeho pohyb a strukturu. Místo hledání základní částice dává větší smysl spíše hledat základní vzor. Vzor, který se opakuje a který je ve všem, co existuje. Pojďme si tedy onu soustavu trochu vylepšit…

Základní struktura prostoru

Představte si základní soustavu jako bod, respektive kruh, když se na něj podíváme dost z blízka. Kruh má přecejen ještě zbytečně velký obvod – budeme tedy hledat jeho menší, osově souměrný, stabilní základ, kterým je rovnostranný trojúhelník. A protože ve vesmíru existuje dobře známý zákon polarity (kladný×záporný pól, kladný×záporný náboj, muž×žena, …), doplníme ji i do této struktury, a tím získáme potřebnou vektorovou rovnováhu. Výsledkem tedy bude kruh opisující „šesticípou hvězdu“:

Tím získáváme základní strukturu, kterou můžeme opakovat.

S každým dalším opakováním (fraktálovým rozdělením) získáváme novou informaci/energii, protože každá tato ohraničená soustava má svojí vlastní perspektivu, jíž se na okolní soustavy „dívá“. Jinými slovy, každá taková soustava má své souřadnice v časoprostoru. A každá taková soustava zůstává součástí většího celku.

V tomto dělení bychom mohli pokračovat do nekonečna a stále bychom nepřekročili původní danou hranici. (A stejně tak nad touto hranicí bychom mohli mít nekonečno větších soustav.)

To je vlastně důkaz o tom, že každý takový bod (či ohraničená soustava) může obsahovat nekonečné množství informací – nekonečné množství energie.

Abyste si snáze uvědomili, v jakých měřítkách se v rámci našeho známého vesmíru pohybujeme, podívejte se na povedenou miniaplikaci The Scale Of Universe 2.

Struktura ve 3D

Kdybychom měli naši základní soustavu převést do 3D prostoru, z rovnostranných trojúhleníků se stanou čtyřstěny. A kolem každého z nich si můžete představit kulovitý obal jako hranici soustavy.

Dovolím si malou odbočku… Rovnoběžku 19°47′ jsem vyznačil úmyslně. Zdá se totiž, že má i v planetárním měřítku jakýsi specifický význam v distribuci energie a leží na ní (nebo poblíž ní) velmi „horká místa“. Na Zemi je to např. nejaktivnější sopka Kilauea (Havaj), nejvyšší hora (vyhaslá sopka) Mauna Kea (Havaj), na Marsu největší známá sopka ve sluneční soustavě Olympus Mons a na Jupiteru Velká rudá skvrna.

Abychom v prostoru dosáhli dokonalé vektorové rovnováhy – tedy dokonale stabilního stavu, stačí nám složit k sobě 8 těchto čtyřstěnových hvězd. Tím vznikne mřížka 64 čtyřstěnů (a na jejím povrchu pak 144 stěn). Model výsledného tvaru vypadá takto:

Toto je tedy základní, symetrický, vektorově rovnovážný tvar.

A teď se dostáváme zpátky k úvodní otázce… Co vlastně tyto soustavy ohraničují? Co je jejich podstatou? Co spojuje všechno ve vesmíru?

Vakuum/prostor

Tou podstatou je vakuum (prostor, chcete-li).

Vakuum je všude. Mezi galaxiemi, kvasary, pulsary, hvězdami, planetami, mezi atomy… Dokonce i v molekule nejtvrdšího známého minerálu – diamantu – jsou mezi jednotlivými atomy obrovské vzdálenosti. Kdybychom jeho atomy zvětšili na velikost pomeranče, byly by od sebe vzdálené stovky metrů.

Samotný atom je z 99,999… % vakuum. To, co se nám jeví jako pevná hmota, jsou vlastně jen předěly mezi prostorem, od kterých se určitým způsobem odráží světlo. Nic se ve skutečnosti nedotýká.

Odtud tedy pramení název holofraktografický vesmír. Vše je tvořeno základní fraktální strukturou a věci, které kolem sebe vidíme, jsou ve své podstatě holografické projekce singularity.

Možná to tedy není tak, že by hmota určovala okolní prostor, ale právě naopak. Možná právě ve vakuu se ukrývá všechna energie a zákony, kterými je všechno tvořeno.

Dobrou ukázkou, že ani vakuum v okolním vesmíru není prázdné, je např. Casimirův jev.

Na kvantové úrovni (v atomárním měřítku), podle kvantové teorie pole, je hustota vakua 10⁹³ g/cm³, a to dokonce po tzv. renormalizaci, která odstraní nehodící se nekonečné hodnoty. Pro představu je to taková hustota, při které by se veškerá hmota známého vesmíru vešla do velikosti jádra atomu. To jsou podmínky platné pro černou díru.

Malá odbočka ke zmíněné renormalizaci:
„Ačkoliv matematická konzistence této procedury není zcela uspokojivá, vede k velmi dobré shodě s experimentem a stala se nedílnou součástí současné kvantové teorie. Mnoho fyziků, mj. Dirac a Feynman, vyjadřovalo ovšem nespokojenost s takovým stavem a dodnes renormalizace zůstává jedním z „nejdivnějších“ míst současné fyziky.“
-zdroj: Kvantová fyzika, Wikipedie

Žijeme uvnitř černé díry

Jak jsem již zmiňoval, vesmír je podle holofraktografické teorie fraktální. Pokud je tedy uvnitř atomu černá díra, můžeme z toho odvodit, že i my žijeme uvnitř obrovské černé díry.

Představte si malý experiment. Když posvítíte laserem ke Slunci, paprsek se ohne vlivem jeho gravitačního pole. Bude pokračovat dál, k další hvězdě a znovu se o něco ohne, a znovu a znovu… Je tu tolik energie, že ten paprsek zkrátka nebude moci opustit vesmír. A to je podmínka platná pro prostředí uvnitř černé díry.

Ve skutečnosti stojí černá díra na počátku tvoření. Je to singularita, z níž vychází nekonečný proces tvoření. (Tedy představa převažující ve společnosti, že černá díra je destruktivní, jednou všechno vcucne do sebe a bude konec všeho, je naprosto mylná.)

Černá díra je také uvnitř každého atomu. Pokud vás toto téma zajímá víc, přečtěte si práci The Schwarzschild Proton, by Nassim Haramein (PDF, anglicky), v níž je podrobně popsán proton jako černá díra. Díky této teorii můžeme z modelu atomu vyškrtnout vazebnou energii jádra a tzv. silnou interakci, tím pádem také gluony, a vše bude sedět.

Model černé díry

Podle teorie holofraktografického vesmíru se černá díra zároveň rozpíná i smršťuje. Je to docela náročné na představivost, ale s animací napravo by to již mohlo být trochu jasnější…

Všimněte si, že uprostřed, kde bychom čekali singularitu, je vlastně jen vakuum s nekonečnou hustotou. Vakuum, které spojuje vše, co existuje.

Následující obrázek ukazuje tento model s průřezem a popiskami, včetně vyobrazení tzv. Coriolisovy síly.

Při pohledu shora tento model silně připomíná např. pohled na galaxii (střed galaxie tvoří černá díra). Také si možná všimnete, že jsou tyto linie podobné symbolu jin-jang.

Mimochodem, takto zhruba vypadá model vesmíru podle dosavadních pozorování:

Tvar nápadně připomínající polovinu středového víru černé díry. Přímo fascinující.

Krásným příkladem je také např. mlhovina Přesýpací hodiny.

Několik odvozených údajů o vesmíru…

Podle výpočtů založených na holofraktografické teorii je poloměr vesmíru 4,14 × 10²⁷ cm.

Jeho celková hustota v kosmologickém měřítku je potom 9,38 × 10⁻²⁹ g/cm³.

Počet částic, respektive počet protonů ve vesmíru by měl být přibližně 1,67 × 10⁷⁹. (Protonů proto, že většina atomů ve vesmíru jsou atomy vodíku, které mají právě jeden proton).

Pokud je tato teorie správná (a vše tomu zatím nasvědčuje), je to vůbec poprvé, kdy lidstvo dokázalo určit proporce vesmíru.

Hmotnost jednoho protonu pak vychází na 1,672295215 × 10⁻²⁴ g. Tato hmotnost také mnohem lépe zapadá do grafu srovnávajícího hmotnost a poloměr známých objektů ve vesmíru (uvedený jako Schwarzschild proton).

Cesta ke světlejším zítřkům?

Pokud se teorie holofraktografického vesmíru ukáže jako správná, stojí před námi skutečně zářná budoucnost.

Znamenalo by to, že budeme schopní v souladu se strukturou vakua vytvářet vlastní malé černé díry. Tím pádem také vlastní gravitační pole a díky tomu kupříkladu nový způsob cestování vesmírem a nekonečný zdroj energie.

A dost možná jsou nám tyto objevy mnohem blíže, než bychom si byli ochotní připustit.

Autor teorie – Nassim Haramein

Nassim Haramein je Švýcar s íránskými předky. Narodil se v roce 1962 v Ženevě a už od útlého mládí byl doslova posedlý otázkou, jaká je ta společná podstata všeho. Školské vysvětlení této otázky mu nedávalo příliš smysl, a tak začal studovat a bádat na vlastní pěst.

Po desítkách let usilovné práce a studií postupně dospěl k teorii holofraktografického vesmíru. Stále se svým týmem pracuje na výzkumu v rámci The Resonance Project a snaží se mj. prosadit své teorie v obci teoretické fyziky.

„Every single person has to make those choices. Every single person makes the difference. Every single person counts.“

Jeho první prací bylo rozšíření Einsteinovy teorie relativity o spin – tedy o všudypřítomný točivý efekt, který nebyl brán v úvahu. Navazuje pak dalšími zásadními vědeckými pracemi, které pomáhají sjednotit fyzikální zákony a dokonce i propojit fyzikální a duchovní svět.

Při svých bádáních také narazil na značné nesrovnalosti v současném oficiálním výkladu dějin a objevil, že schematická vyobrazení struktury vakua, jak vychází z jeho teorií, se objevují v mnoha pozůstatcích starověkých vyspělých kultur.

Nejspíše vinou nedostatku akademických titulů a dotýkání se určitých až esoterických témat mu vědecká obec zatím nevěnuje takovou pozornost, jakou si zasluhuje. Vytrvale však píše neotřesitelné vědecké práce, přednáší na konferencích širší odborné veřejnosti a se svým týmem pokračuje v úspěšném výzkumu.

Další materiály

Pokud vás teorie holofraktografického vesmíru zaujala, další materiály můžete získat na webu The Resonance Project (organizace, kterou Nassim Haramein založil).

Vědecké práce

Přímo na webu The Resonance Project jsou všechny dosud publikované vědecké práce v angličtině.

• “The Origin of Spin: A Consideration of Torque and Coriolis Forces in Einstein’s Field Equations and Grand Unification Theory”, by Nassim Haramein and E.A. Rauscher. (PDF, anglicky)
• Collective Coherent Oscillation Plasma Modes In Surrounding Media of Black Holes and Vacuum Structure – Quantum Processes with Considerations of Spacetime Torque and Coriolis Forces (PDF), by Nassim Haramein and E.A. Rauscher. (PDF, anglicky)
• Scale Unification – A Universal Scaling Law For Organized Matter (PDF), by Nassim Haramein, Michael Hyson, and E.A. Rauscher. (PDF, anglicky)
• Spinors, Twistors, Quaternions, and the “Spacetime” Torus Topology, by Nassim Haramein and E.A. Rauscher. (PDF, anglicky)
• The Schwarzschild Proton, by Nassim Haramein (PDF, anglicky)

Film Black Whole

Takovým základním shrnujícím dílem pro „začátečníky“ (a nejen pro ně) je film Black Whole, který si můžete zakoupit na DVD.

• Black Whole (1 hodina 32 minut)

Přednášky na YouTube

Jestli je pro vás video příjemné a dobře stravitelné médium, některé Harameinovy přednášky lze najít na YouTube dokonce s českými titulky.

• 1/2: Přednáška v Metafyzické knihovně v The Rogue Valley, 2003, 4 hodiny 3 minuty, české titulky
• 2/2: Přednáška v Metafyzické knihovně v The Rogue Valley, 2003, 4 hodiny 21 minut, české titulky

Není-li pro vás angličtina problém, mohu doporučit kupříkladu milý rozhovor z produkce Lilou Macé.

Nassim Haramein – Science behind the Unified Field & Its applications (45 minut, anglicky)

Pokud chcete více konkrétních fyzikálních dat a znázornění, pak doporučuji přednášku z konference Awake & Aware 2011.

We Are All One (2011) (1 hodina 49 minut, anglicky)

.

Zároveň je však třeba mít na paměti, že těchto pět lidských smyslů má poměrně omezené možnosti, a že věci a živé tvory kolem nás, stejně tak i jevy a události, vidíme a vnímáme z velmi omezené perspektivy. Mnoho nám zůstává ukryto.

Naštěstí se při vnímání okolního světa nemusíme spoléhat zdaleka jen na ně. Hlavním správcem našich smyslů je mozek, a ten dokáže vytvořit obrovskou propojenou nadstavbu nad pouhým pasivním přijímáním údajů. A právě v této nadstavbě je ukryta cesta za hranice běžných smyslů.

Poněkud omezující může být také naše vnímání plynoucího času, ale i nad něj jsme schopní se do jisté míry povznést…

„… Zkusme si představit, jak by se nám vše jevilo, kdybychom to viděli v bezčasovosti. Kdybychom například ve stole, který je před námi, neviděli jenom tak jako nyní prostý stůl, ale viděli celou jeho osudovost. Současně semeno i strom, osud toho stromu, jeho pád, rozřezání na prkna, zrod stolu i jeho zánik. To vše by bylo najednou. …“ - Josef Zezulka: Přednášky I, Praha, 2006

O takové vnímání by se měl člověk snažit vždy, a to i se současnými možnostmi. Přestože velkou část světa kolem nás zkrátka domyslet nelze, takovéto komplexní vnímání umožňuje řádově kvalitnější a širší pohled na svět.

Empatie jako šestý smysl

V lidské společnosti se o něco takového přece často snažíme – aspoň v omezené krátkodobé míře. Říká se tomu empatie. Máme ji všichni vrozenou.

Mnoho lidí jí však nedává tolik prostoru, kolik by bylo záhodno, a nesnaží se ji ani jakkoliv rozvíjet. Dřív to možná nebyla tak výrazně potřebná dovednost, jenže svět se mění. Myslím si, že lidé po celém světě postupně zjišťují, že v dnešní společnosti nestačí mít všech pět pohromadě, ale musí se ještě aspoň jeden přidat.

Ne nadarmo dnešního člověka Jeremy Rifkin nazývá Homo Empathicus.

RSA Animate – The Empathic Civilization (11 minut, české titulky, zdrojová přednáška)

Lze empatii nacvičit?

Určitou dávku empatie máme sice všichni vrozenou, ale je víc než žádoucí ji neustále rozvíjet. Například skrze vzdělání a poznávání cizích příběhů můžeme v tomto ohledu získat velmi mnoho.

Jedním z praktických cvičení, jak v sobě aktivně rozvíjet empatii a širší vnímání světa, je cíleně se vciťovat do živočichů ve svém okolí. Najděte si klidnou chvíli, v níž se nenecháte ničím příliš rozptylovat. Zaměřte se na jedno zvíře, pozorujte ho a zkuste se do něj vžít. Poznejte, jaké řeší problémy, jaké má potřeby a jak žije. Snažte se ho pochopit v co největší šíři. Staňte se na chvíli jím samým.

A samozřejmě nemusí zůstat pouze u živočichů. Vžít se na chvíli do nějaké rostliny může být také velice objevné a osvěžující…

Jak se o to opakovaně budete pokoušet, začne být pro vás takové nahlížení na druhé naprosto přirozené a budete ho neustále vylepšovat a pěstovat jako svůj šestý smysl.

Náhle bude mnohem snažší zapojit v každodenním životě intuici. Budete činit lepší rozhodnutí, která byste z dřívějšího úzkého pohledu vůbec nedovedli pochopit. Ucítíte mnohem větší pouto se vším živým.

Na empatii a intuici navíc stojí celá řada dalších smyslů (např. rovněž velmi důležitý smysl pro humor či smysl pro spravedlnost). S rozvíjením empatie se tedy výrazně rozvíjí i celá osobnost. A to dává smysl, nemyslíte?

P.S. Hlášku „To dává smysl!“ vám přináší videocast Digit.cz.

Pokud byste snad neměli loutky příliš v oblibě, podívejte se na některou z Caprinových pohádek a okamžitě si je zamilujete.

Caprinova filmová kariéra

Caprinovým hlavním tvůrčím obdobím byla 50. a 60. léta, kdy vytvořil většinu svých krátkometrážních loutkových pohádek. Nutno říci, že jeho filmy jsou na svou dobu technicky neočekávaně vyspělé. Animace je velmi důkladná a při sledování je vidět, že si dával záležet i na těch nejmenších detailech.

Při jednom z prvních natáčení dokonce vymyslel značné zdokonalení řízení pohybů loutek, které mu umožnilo snadno kontrolovat jak velké rázné pohyby, tak i drobné posunky.

Caprinův pohádkový svět se stal opravdovým klenotem norské (ale i celosvětové) kultury. Loutky z jeho pohádek jsou dnes uloženy v Norském muzeu filmu v Oslu.

Celovečerní film Flåklypa Grand Prix

Završením jeho filmové tvorby byl v roce 1975 celovečerní film Velká cena Plochého vršku (norsky Flåklypa Grand Prix), díky kterému se o Caprinových pohádkách dověděli lidé po celém světě.

Scénář je postavený na knihách spisovatele a autora komiksů Kjella Aukrusta. Místo, kde jeho otec (básník) prožil dětství, bylo velkou inspirací (údolí pod horou Flåklypa) a existují spekulace, že postavy jsou karikaturami skutečných lidí. Původně měla být Flåklypa krátkometrážním TV filmem, ale po roce a půl byly práce televizní společností přerušeny. Po nějakém čase přišel Caprinův syn Remo (nyní vede Caprino Studios) se skvělým nápadem, že udělají celovečerní film. Ostatně prostředí a loutky už měli z velké části vytvořené. Poté na něm pracovali v pěti lidech po dobu 3,5 let.

Je to až neuvěřitelné, co lze s tím správným nasazením dokázat. Odměnou byl obrovský úspěch – dosud se prý jen v Norsku prodalo přes 5,5 milionů lístků, což je snad vůbec nejvíc v historii tamního filmu (Norsko má zhruba 4,7 milionů obyvatel).

Mimochodem, Caprino nechal sestavit Il Tempo Gigante – vítězné závodní auto z filmu – v životní velikosti. Je pojízdné, necelých 7 metrů dlouhé, z 0 na 100 km/h zrychlí za 6 sekund. Sestrojení trvalo asi rok a sám se na něm značnou měrou podílel.

Po zbytek života se pak věnoval převážně vytváření atrakcí v rodinném zábavním parku Hunderfossen v Lillehammeru.

Ukázky z pohádek

Hraný začátek (někdy také závěr) není v Caprinových pohádkách neobvyklým prvkem a svým prostředím a uvedením skvěle dotváří kouzelnou atmosféru.

Jedna z mých oblíbených pohádek se jmenuje Popelák a jeho dobří pomocníci (norsky Askeladden og de gode hjelperne).

Kromě chudého Popeláka, který se vydává za princeznou a půlkou království, se v ní objevuje např. chlápek, který má v břiše sedm zim a sedm let, nebo jeden, co horlivě ukusuje kamení, protože nemůže ukojit svůj nikdy nekončící hlad.

No uznejte sami… Není to něco nádherného?

Mimochodem, Caprino měl mj. také skvělý smysl pro humor. U jeho pohádek jsem se nasmál jako u málokteré jiné… Ostatně úsměv často vyvolává už jen pohled na ty krásné loutky a prostředí.

Trailer ke kolekci pohádek

Na YouTube na kanálu Caprino Studios jsou ukázky několika pohádek s anglickým dabingem. Tady je, pro představu, takový hromadný anglický trailer k remasterované kolekci pohádek, která vyšla v roce 2005 na DVD:

Pokud vás Caprinův pohádkový svět zaujal, kupte si např. Caprino’s Movie Collection (4 DVD).

• Oficiální elektronický obchod Caprino Studios

Všechny filmy sice obsahují také anglický dabing, ale doporučuji koukat v originálním znění s anglickými titulky. Ta norština k tomu zkrátka patří.

Caprinovi se v mých očích povedlo dokonale vystihnout slovo pohádka. Jeho bezbřehá fantazie je obdivuhodná. Díky ní, ale také díky velkému srdci, mistrovskému řemeslu, umění a vynalézavosti dokázal vytvořit dílo, které na celém světě nemá obdoby.

Jeho pohádky jsou tou vůbec nejvýjimečnější částí mojí filmografie a za nic bych je nevyměnil.

P. S.: Zajímáte-li se o severské filmy, doporučuju Severský filmový klub.

Khan Academy má mj. za cíl obsáhnout co největší část znalostí ze střední a vysoké školy a nabídnout je zdarma celému světu prostřednictvím krátkých videopřednášek. Tyto přednášky jsou systematicky uspořádané, podobně jako školní osnovy, a výklad je podaný velmi lidsky a srozumitelně.

Mohli byste namítnout, že je to všechno anglicky – a anglicky přece neumí zdaleka každý… tedy aspoň ne natolik, aby se v angličtině mohl učit. A to se už dostáváme k jádru zakopaného pudla.

Tato výuková videa každý den překládají stovky, ba i tisíce lidí po celém světě. Někteří tvoří anglické titulky z odposlechu, jiní tyto titulky překládají do dalších jazyků, a někteří dokonce dabují, nicméně českých titulků je tam zatím jen několik. Proto bych rád inspiroval především vás, kteří si v angličtině docela věříte, a ukázal vám, jak se přidat k této revoluci ve vzdělávání.

Co z toho budete mít?

Už jsem se několikrát setkal s otázkou, k čemu je to vlastně dobré a že z toho člověk nic nemá. Inu, pokud jste na vážkách, snad se mi podaří vás přesvědčit:

• Procvičíte si angličtinu a obohatíte slovní zásobu
• Osvěžíte si znalosti ze školy
• Pomůžete věci, která má opravdový smysl
• Žáci, studenti a zkrátka všichni, kteří touží po kvalitním vzdělání, vám budou neskonale vděční
• Vaše děti, vnoučata a všechna další pokolení se budou mít z čeho učit

Jak na to?

K samotnému překládání se dá snadno proklikat z detailu videa na KhanAcademy.org. Jako systém pro správu a překládání titulků slouží UniversalSubtitles.com, a celý proces je tak uživatelsky velice jednoduchý – dovolím si říct triviální. Protože obrázek často vydá za tisíce slov, připravil jsem toto video jako návod a ukázku, jak je to rychlé a jednoduché (tedy když nepočítám samotné překládání).

K překladu je minimálně pro začátek vhodné vybírat si přednášky z oblastí, v nichž se obstojně orientujete v českém jazyce. Budete si jistější, překlad nezabere tolik času a hned napoprvé zvolíte ty správné názvy a termíny.

A jak vypadá výsledek?

Pro ukázkový překlad jsem si vybral první lekci z chemie – Prvky a atomy. Výklad trvá něco málo přes 13 minut a překlad mi zabral necelé 3 hodiny. Po chvíli cviku to jde snáze a mnohem rychleji, avšak raději než honbu za nejrychlejším časem doporučuji dvakrát ověřit správný překlad a zkontrolovat, že jste anglickému výkladu skutečně správně porozuměli.

Ještě není úplně doladěné časování, ale i to lze ve zmíněném systému poměrně snadno upravovat.

Vstříc novému vzdělávání

Rozvoj informační techniky a internetu umožnil i vznik nových, naprosto převratných možností vzdělávání.

Velkým klíčem k tomuto vzdělávání je nyní angličtina. U většiny těchto materiálů je však obecná snaha překládat je do dalších jazyků – tedy vytvářet titulky a dabovat, protože přece jen velké procento světové populace anglicky neumí. Respektive neumí natolik, aby kromě překládání stíhali také vstřebávat nové informace a učit se.

A proto je tady i tento článek, v němž jsem vám ukázal, že zapojit se do tohoto procesu a pomoci je relativně snadné. Až během dlouhých zimních večerů nebudete vědět, do čeho píchnout, pojďte měnit svět. Dává to smysl, procvičíte angličtinu, osvěžíte si učivo ze školy a navíc budete mít dobrý pocit, že se jednou vaše děti i vnoučata budou mít z čeho učit.

Mimochodem, zaujalo-li vás téma online vzdělávání, doporučuji nenechat si ujít tento seznam 400 videokurzů z předních světových univerzit. A včera také Ivan Kutil upozornil na nové online IT kurzy od Stanford University.

–
Tento článek vyšel také na stránkách CeskaSkola.cz: Pojďte spoluutvářet budoucnost vzdělávání! a ve slovenském překladu na UspesnaSkola.sk: Poďte aj vy tvoriť budúcnosť vzdelávania!

Aktualizace 7. února 2012: Duolingo – výukou jazyků k překládání webu

Učit se cizí jazyk zadarmo, kvalitně a ještě při tom pomáhat překládat weby? To je hlavní myšlenka nové služby Duolingo, která je teď v betaverzi. Vymyslel ji Luis von Ahn, který po systému reCAPTCHA přivádí k životu další úžasnou službu postavenou na dobrovolné online spolupráci v obřím měřítku. Fascinující.

17 min, video na TED.com

Aktualizace 18. února 2012: Seznam dostupných online kurzů

Michelle Marie sepsala obsáhlý seznam dostupných online kurzů v angličtině.

Aktualizace 11. března 2012: 60 minutes with Salman Khan

Salman Khan byl hlavní postavou posledního dílu populárního pořadu televize CBS 60 minutes (anglicky).

Dále také stojí za zmínku, že KhanAcademy vydala aplikaci pro iPad.

Aktualizace 17. dubna 2012: Khan Academy v češtině

Již dlouho před vydáním tohoto článku se začala formovat skupina českých překladatelů a schopných, nadšených lidí, kteří chtějí Khan Academy přivést i do Čech. Mj. se připojilo Scio (Ondřej Šteffl FTW) a vznikl český účet na Twitteru a stránka na Facebooku. Všem zúčastněným patří obrovský dík, obzvlášť pak koordinátorce Markétě Matějíčkové. Máme se na co těšit!

Mám velkou radost z toho, že si tolik lidí uvědomuje důležitost vzdělání a že jsou schopní a ochotní vést překlad Khan Academy do češtiny k vytouženému cíli. Zatím je to všechno čistě dobrovolnická činnost a o to mi to přijde úžasnější.

Dnes se však mj. díky italskému vynálezci jménem Andrea Rossi dostává opět do silného zájmu médií, a to zcela oprávněně (byť ta česká dělají, jako by se vlastně nic nedělo). V pátek 28. října totiž proběhly plánované testy nového 1MW E-Cat reaktoru za dozoru mnoha vědců a investorů a skončily velkým úspěchem.

Abych vás uvedl do obrazu a mohli jste experimentu lépe porozumět a náležitě užasnout nad jeho výsledky, pojďme se nejprve podívat na historii a pozadí výzkumu studené fúze.

Co je to studená fúze?

Jedná se o typ jaderné fúze – tedy v překladu slučování jader atomů různých prvků. Dalším typem je např. termonukleární fúze, která probíhá uvnitř hvězd. Protiklad jaderné fúze je jaderné štěpení, jež se využívá v reaktorech jaderných elektráren.

Studená fúze je jedinečná v tom, že čistým způsobem a za pokojové teploty generuje obrovské množství energie, aniž by po sobě zanechala jakýkoliv nažádoucí odpad. Jediné, co po ní zbyde, je prvek vzniklý transmutací – v případě Rossiho reaktorů fúzí niklu a deuteria vzniká měď (přesněji řečeno dva její izotopy Cu 63 a 65).

Synonymem pro studenou fúzi je zkratka LENR – tedy Low-Energy Nuclear Reaction (nízkoenergetická jaderná reakce).

O objevitelích a výzkumu studené fúze

Dr. Martin Fleischmann se narodil roku 1927 v Karlových Varech. V jedenácti letech se s rodinou přestěhoval do Velké Británie. Byl výborným studentem a již v roce 1950 (23 let) získal doktorát na Královské univerzitě v Londýně. V Británii pak přes 30 let vyučoval jako vysokoškolský profesor – od konce 60. let na University of Southampton. Roku 1972 se po dvouletém působení jako prezident ISE začal více soustředit na výzkum a došel k několika důležitým objevům a vynálezům na poli elektrochemie. Později dostal od Královské společnosti medaili za elektrochemii a termodynamiku.

Roku 1975 se seznámil se studentem jménem Stanley Pons, který přiletěl z USA, aby v Southamptonu dokončil svá studia. O 7 let později Fleischmann odešel za Ponsem do USA, aby mohli naplno pokračovat v započatém výzkumu. Útočiště našli v University of Utah, kde byl Pons v té době vedoucím katedry elektrochemie. Tam se také v roce 1983 začal psát příběh studené fúze.

Po 6 letech výzkumu provedli a pečlivě zaznamenali experiment, v němž spatřili jadernou fúzi za běžné teploty pomocí elektrolýzy těžké vody. Jednalo se o skutečně revoluční objev, který si však na opravdovou slávu musel ještě mnoho let počkat. Tehdy totiž oba vědce Univerzita přemluvila, aby svůj experiment co nejrychleji zveřejnili na tiskové konferenci. Stovky vědců po celém světě se pokoušely ho replikovat, avšak neúspěšně. Tento vývoj událostí na dlouho dobu velice uškodil pověsti a kariéře obou vědců, ale také celému výzkumu studené fúze. Nikdo s ní už nechtěl být spojován, natož do ní investovat.

V roce 1992 oba odešli pracovat do francouzské laboratoře firmy Toyota, avšak již po třech letech Fleischmann práci ukončil a vrátil se do Anglie. Od té doby externě spolupracoval na výzkumu studené fúze s vědci Amerického námořnictva a Italských národních laboratoří (INFN a ENEA).

Od publikování experimentu Fleischmann-Pons roku 1989 se výzkumem zabývá Michael McKubre, který studenou fúzi úspěšně replikuje, avšak ještě se nedobral k použitelnému produktu. Mj. jeho výzkumu byla 19. dubna 2009 věnována část pořadu 60 Minutes na americkém kanále CBS.

Že je studená fúze skutečná a při těchto experimentech probíhá, potvrzuje také studie zpracovaná pro DARPA z roku 2007 s názvem New Physical Effects in Metal Deuterides.

Chcete-li se podívat na příběh studené fúze na videu, mohu doporučit

• americký dokument z roku 2000 Heavy Watergate (46 minut, české titulky)
• nebo nový italský dokument Low Energy Nuclear Revolution (39 minut, anglické titulky).

Andrea Rossi a reaktor E-Cat

Italský vědec Andrea Rossi se inspiroval experimentem Fleischmanna a Ponse a necelý rok po jeho zveřejnění započal vlastní výzkum. První exotermickou reakci pozoroval o 8 let později (rok 1998). Až v roce 2007 dospěl k převratným objevům ve fúzi niklu a deuteria, načež pozastavil téměř všechny své další projekty a začal se soustředit výhradně na studenou fúzi. Spojil síly s profesorem Sergiem Focardim z Boloňské univerzity, jenž se již od roku 1992 rovněž tomuto tématu věnoval. Společně začali vyvíjet první reaktor E-Cat. Dne 14. ledna 2011 zveřejnili první pokus s 10kW stolním reaktorem.

A jak jsem se již zmiňoval v úvodu, 28. října letošního roku proběhly první veřejné zatěžkávací testy nového 1 MW reaktoru, které dopadly na výbornou.

Za 5 hodin a 30 minut samočinného chodu dokázal E-Cat reaktor vyprodukovat  2635 kWh, což je v průměru bezmála 480 kWh za hodinu. A to vše jako naprosto čistá energie, jež je s reaktorem dostupná již téměř zdarma.

-“Is this an Energy Revolution?“
-“Yes, and most people have not understood this fact.“ -Sergio Focardi

Tento reaktor se skládá ze 107 paralelně zapojených menších 10kW reaktorů, z nichž každý je tvořen třemi ještě menšími paralelně zapojenými jednotkami o výkonu 3,3 kW. Celý reaktorový kontejner má rozměry 2,6×2,6×5 metrů a váží 13,6 tuny.

Během fúze byla přečerpávána voda o teplotě lehce nad 18 °C, která se v reaktoru pod tlakem 55 barů přeměňovala na páru o průměrné teplotě 104 °C. Vzniklá pára je odváděna do kondenzační komory a poté se vrací zpět do oběhu.

Původně měla první 1MW E-Cat elektrárna vyrůst v Řecku pod správou Defkalion Green Technologies Inc., ale z licenční dohody nakonec sešlo, a premiérová elektrárna se tak patrně přesouvá do USA k investorské společnosti AmpEnergo Inc.. Sám Rossi má v plánu rozjet automatizovanou výrobu reaktorů a vytvořit pobočky v Miami, Bostonu a Manchesteru (New Hampshire).

• Podrobný report z testu reaktoru E-Cat 28. října 2011 (PESN.com)
• Zpravodajství a novinky o reaktoru E-Cat (E-CatWorld.com)
• Sergio Focardi – TEDx Bologna – Talk on Nickel/Hydrogen Reaction
• The Official ECAT Website

Studená fúze je tady, jen se s tím smířit…

Téma studené fúze je nyní v poněkud zvláštním stavu. Od počátku 90. let, kdy pokusy Fleischmanna a Ponse nebyl nikdo jiný schopen v krátké době replikovat, se na ni nahlíží jako na pouhou báchorku. Vědci celého světa jsou k ní skeptičtí více než k čemukoli jinému. Tedy samozřejmě až do doby, kdy spatří reaktor na vlastní oči (ti otrlí dokonce i poté).

Ani média si příliš neví rady s tím, jak studenou fúzi uchopit. Není to věru triviální téma a člověk se musí orientovat aspoň v základech fyziky, aby tyto informace mohl odpovědně předávat dál. Výsledky dosavadních experimentů jsou považovány za až příliš dobré, než aby byly pravdivé. A tak, až na několik výjimek, jen všichni s nedůvěrou vyčkávají, kdy se konečně provalí, že to celé byl podvod, aby se mohli v klidu vrátit zpět k tomu, co znají a čemu rozumí.

Nicméně těší mě, že se těch pár výjimek našlo a že se o studené fúzi a Rossiho vynálezu pozvolna začíná mluvit. Stejně jako každý převratný vědecký objev, i studená fúze si žádá svůj čas, než ji veřejnost plně pochopí, ověří a přijme. Dlouhá desetiletí byla pouhým nechtěným dítětem vědy, jež nemělo budoucnost. Jen několik málo osvícených dokázalo spatřit jeho nezměrný potenciál a prozíravě předpovědět, jak v dospělosti změní svět. A díky těmto několika osvíceným dnes, ač si to možná ještě nechceme připustit, stojíme u zrodu energetické revoluce.

Aktualizace 12. února 2012: LENR v laboratořích NASA

Lukáš Frýdek v komentáři upozornil na videoreportáž z výzkumného centra NASA, kde se LENR zabývá mj. Joe Zawodny. Součástí videa je zjednodušené vysvětlení reakce.

Některé podrobnosti se můžete dočíst v PDF publikaci LENR at Glenn Research Center (Cleveland, Ohio) z loňského roku.

Aktualizace 14. února 2012: Andrea Rossi ve 2hodinovém rozhovoru

Dále je také k dispozici velmi zajímavý a obsáhlý rozhovor s Andreou Rossim ze 14. ledna mimo jiné také o tom, jak bude vypadat domácí E-Cat jednotka.