Někteří to zkouší v naší minulosti u starověkých civilizací, jiní zase všemožnými dalekohledy zkoumají vzdálené soustavy, galaxie a vše mezi nimi, další se naopak snaží v urychlovačích dobrat té nejmenší základní částice, kterou již nepůjde dál rozdělit.

Po základních Newtonových zákonech přišel Albert Einstein, který je rozšířil a sestavil Obecnou teorii relativity. Ani ta však neobsahovala vše, a tak se nyní na jejích základech teoretičtí fyzikové pokoušejí vypracovat jednotnou teorii pole, která by zahrnovala skutečně vše a určovala by univerzálně platný princip (mezi kandidáty je např. teorie superstrun).

Od základů fyziky…

Současná fyzika do značné míry počítá s izolovanou soustavou – to je „soustava entit, které sice mohou silově či jinak působit na sebe navzájem, ale na které nepůsobí žádné vnější síly či jiné okolní vlivy, tj. nedochází ani k výměně energie či informací s okolím soustavy“.

Taková soustava ve skutečnosti neexistuje, ale počítá se s ní v rámci zjednodušení a vytváření matematických modelů reálného světa. Čím dále však postupujeme ve výzkumech, tím více se ukazuje, že model izolované sestavy je nedostatečný a vede ve finále k velkým nepřesnostem.

Tento uzavřený pohled je potřeba otevřít a rozšířit – brát v úvahu celý vesmír, jeho pohyb a strukturu. Místo hledání základní částice dává větší smysl spíše hledat základní vzor. Vzor, který se opakuje a který je ve všem, co existuje. Pojďme si tedy onu soustavu trochu vylepšit…

Základní struktura prostoru

Představte si základní soustavu jako bod, respektive kruh, když se na něj podíváme dost z blízka. Kruh má přecejen ještě zbytečně velký obvod – budeme tedy hledat jeho menší, osově souměrný, stabilní základ, kterým je rovnostranný trojúhelník. A protože ve vesmíru existuje dobře známý zákon polarity (kladný×záporný pól, kladný×záporný náboj, muž×žena, …), doplníme ji i do této struktury, a tím získáme potřebnou vektorovou rovnováhu. Výsledkem tedy bude kruh opisující „šesticípou hvězdu“:

Tím získáváme základní strukturu, kterou můžeme opakovat.

S každým dalším opakováním (fraktálovým rozdělením) získáváme novou informaci/energii, protože každá tato ohraničená soustava má svojí vlastní perspektivu, jíž se na okolní soustavy „dívá“. Jinými slovy, každá taková soustava má své souřadnice v časoprostoru. A každá taková soustava zůstává součástí většího celku.

V tomto dělení bychom mohli pokračovat do nekonečna a stále bychom nepřekročili původní danou hranici. (A stejně tak nad touto hranicí bychom mohli mít nekonečno větších soustav.)

To je vlastně důkaz o tom, že každý takový bod (či ohraničená soustava) může obsahovat nekonečné množství informací – nekonečné množství energie.

Abyste si snáze uvědomili, v jakých měřítkách se v rámci našeho známého vesmíru pohybujeme, podívejte se na povedenou miniaplikaci The Scale Of Universe 2.

Struktura ve 3D

Kdybychom měli naši základní soustavu převést do 3D prostoru, z rovnostranných trojúhleníků se stanou čtyřstěny. A kolem každého z nich si můžete představit kulovitý obal jako hranici soustavy.

Dovolím si malou odbočku… Rovnoběžku 19°47′ jsem vyznačil úmyslně. Zdá se totiž, že má i v planetárním měřítku jakýsi specifický význam v distribuci energie a leží na ní (nebo poblíž ní) velmi „horká místa“. Na Zemi je to např. nejaktivnější sopka Kilauea (Havaj), nejvyšší hora (vyhaslá sopka) Mauna Kea (Havaj), na Marsu největší známá sopka ve sluneční soustavě Olympus Mons a na Jupiteru Velká rudá skvrna.

Abychom v prostoru dosáhli dokonalé vektorové rovnováhy – tedy dokonale stabilního stavu, stačí nám složit k sobě 8 těchto čtyřstěnových hvězd. Tím vznikne mřížka 64 čtyřstěnů (a na jejím povrchu pak 144 stěn). Model výsledného tvaru vypadá takto:

Toto je tedy základní, symetrický, vektorově rovnovážný tvar.

A teď se dostáváme zpátky k úvodní otázce… Co vlastně tyto soustavy ohraničují? Co je jejich podstatou? Co spojuje všechno ve vesmíru?

Vakuum/prostor

Tou podstatou je vakuum (prostor, chcete-li).

Vakuum je všude. Mezi galaxiemi, kvasary, pulsary, hvězdami, planetami, mezi atomy… Dokonce i v molekule nejtvrdšího známého minerálu – diamantu – jsou mezi jednotlivými atomy obrovské vzdálenosti. Kdybychom jeho atomy zvětšili na velikost pomeranče, byly by od sebe vzdálené stovky metrů.

Samotný atom je z 99,999… % vakuum. To, co se nám jeví jako pevná hmota, jsou vlastně jen předěly mezi prostorem, od kterých se určitým způsobem odráží světlo. Nic se ve skutečnosti nedotýká.

Odtud tedy pramení název holofraktografický vesmír. Vše je tvořeno základní fraktální strukturou a věci, které kolem sebe vidíme, jsou ve své podstatě holografické projekce singularity.

Možná to tedy není tak, že by hmota určovala okolní prostor, ale právě naopak. Možná právě ve vakuu se ukrývá všechna energie a zákony, kterými je všechno tvořeno.

Dobrou ukázkou, že ani vakuum v okolním vesmíru není prázdné, je např. Casimirův jev.

Na kvantové úrovni (v atomárním měřítku), podle kvantové teorie pole, je hustota vakua 10⁹³ g/cm³, a to dokonce po tzv. renormalizaci, která odstraní nehodící se nekonečné hodnoty. Pro představu je to taková hustota, při které by se veškerá hmota známého vesmíru vešla do velikosti jádra atomu. To jsou podmínky platné pro černou díru.

Malá odbočka ke zmíněné renormalizaci:
„Ačkoliv matematická konzistence této procedury není zcela uspokojivá, vede k velmi dobré shodě s experimentem a stala se nedílnou součástí současné kvantové teorie. Mnoho fyziků, mj. Dirac a Feynman, vyjadřovalo ovšem nespokojenost s takovým stavem a dodnes renormalizace zůstává jedním z „nejdivnějších“ míst současné fyziky.“
-zdroj: Kvantová fyzika, Wikipedie

Žijeme uvnitř černé díry

Jak jsem již zmiňoval, vesmír je podle holofraktografické teorie fraktální. Pokud je tedy uvnitř atomu černá díra, můžeme z toho odvodit, že i my žijeme uvnitř obrovské černé díry.

Představte si malý experiment. Když posvítíte laserem ke Slunci, paprsek se ohne vlivem jeho gravitačního pole. Bude pokračovat dál, k další hvězdě a znovu se o něco ohne, a znovu a znovu… Je tu tolik energie, že ten paprsek zkrátka nebude moci opustit vesmír. A to je podmínka platná pro prostředí uvnitř černé díry.

Ve skutečnosti stojí černá díra na počátku tvoření. Je to singularita, z níž vychází nekonečný proces tvoření. (Tedy představa převažující ve společnosti, že černá díra je destruktivní, jednou všechno vcucne do sebe a bude konec všeho, je naprosto mylná.)

Černá díra je také uvnitř každého atomu. Pokud vás toto téma zajímá víc, přečtěte si práci The Schwarzschild Proton, by Nassim Haramein (PDF, anglicky), v níž je podrobně popsán proton jako černá díra. Díky této teorii můžeme z modelu atomu vyškrtnout vazebnou energii jádra a tzv. silnou interakci, tím pádem také gluony, a vše bude sedět.

Model černé díry

Podle teorie holofraktografického vesmíru se černá díra zároveň rozpíná i smršťuje. Je to docela náročné na představivost, ale s animací napravo by to již mohlo být trochu jasnější…

Všimněte si, že uprostřed, kde bychom čekali singularitu, je vlastně jen vakuum s nekonečnou hustotou. Vakuum, které spojuje vše, co existuje.

Následující obrázek ukazuje tento model s průřezem a popiskami, včetně vyobrazení tzv. Coriolisovy síly.

Při pohledu shora tento model silně připomíná např. pohled na galaxii (střed galaxie tvoří černá díra). Také si možná všimnete, že jsou tyto linie podobné symbolu jin-jang.

Mimochodem, takto zhruba vypadá model vesmíru podle dosavadních pozorování:

Tvar nápadně připomínající polovinu středového víru černé díry. Přímo fascinující.

Krásným příkladem je také např. mlhovina Přesýpací hodiny.

Několik odvozených údajů o vesmíru…

Podle výpočtů založených na holofraktografické teorii je poloměr vesmíru 4,14 × 10²⁷ cm.

Jeho celková hustota v kosmologickém měřítku je potom 9,38 × 10⁻²⁹ g/cm³.

Počet částic, respektive počet protonů ve vesmíru by měl být přibližně 1,67 × 10⁷⁹. (Protonů proto, že většina atomů ve vesmíru jsou atomy vodíku, které mají právě jeden proton).

Pokud je tato teorie správná (a vše tomu zatím nasvědčuje), je to vůbec poprvé, kdy lidstvo dokázalo určit proporce vesmíru.

Hmotnost jednoho protonu pak vychází na 1,672295215 × 10⁻²⁴ g. Tato hmotnost také mnohem lépe zapadá do grafu srovnávajícího hmotnost a poloměr známých objektů ve vesmíru (uvedený jako Schwarzschild proton).

Cesta ke světlejším zítřkům?

Pokud se teorie holofraktografického vesmíru ukáže jako správná, stojí před námi skutečně zářná budoucnost.

Znamenalo by to, že budeme schopní v souladu se strukturou vakua vytvářet vlastní malé černé díry. Tím pádem také vlastní gravitační pole a díky tomu kupříkladu nový způsob cestování vesmírem a nekonečný zdroj energie.

A dost možná jsou nám tyto objevy mnohem blíže, než bychom si byli ochotní připustit.

Autor teorie – Nassim Haramein

Nassim Haramein je Švýcar s íránskými předky. Narodil se v roce 1962 v Ženevě a už od útlého mládí byl doslova posedlý otázkou, jaká je ta společná podstata všeho. Školské vysvětlení této otázky mu nedávalo příliš smysl, a tak začal studovat a bádat na vlastní pěst.

Po desítkách let usilovné práce a studií postupně dospěl k teorii holofraktografického vesmíru. Stále se svým týmem pracuje na výzkumu v rámci The Resonance Project a snaží se mj. prosadit své teorie v obci teoretické fyziky.

„Every single person has to make those choices. Every single person makes the difference. Every single person counts.“

Jeho první prací bylo rozšíření Einsteinovy teorie relativity o spin – tedy o všudypřítomný točivý efekt, který nebyl brán v úvahu. Navazuje pak dalšími zásadními vědeckými pracemi, které pomáhají sjednotit fyzikální zákony a dokonce i propojit fyzikální a duchovní svět.

Při svých bádáních také narazil na značné nesrovnalosti v současném oficiálním výkladu dějin a objevil, že schematická vyobrazení struktury vakua, jak vychází z jeho teorií, se objevují v mnoha pozůstatcích starověkých vyspělých kultur.

Nejspíše vinou nedostatku akademických titulů a dotýkání se určitých až esoterických témat mu vědecká obec zatím nevěnuje takovou pozornost, jakou si zasluhuje. Vytrvale však píše neotřesitelné vědecké práce, přednáší na konferencích širší odborné veřejnosti a se svým týmem pokračuje v úspěšném výzkumu.

Další materiály

Pokud vás teorie holofraktografického vesmíru zaujala, další materiály můžete získat na webu The Resonance Project (organizace, kterou Nassim Haramein založil).

Vědecké práce

Přímo na webu The Resonance Project jsou všechny dosud publikované vědecké práce v angličtině.

• “The Origin of Spin: A Consideration of Torque and Coriolis Forces in Einstein’s Field Equations and Grand Unification Theory”, by Nassim Haramein and E.A. Rauscher. (PDF, anglicky)
• Collective Coherent Oscillation Plasma Modes In Surrounding Media of Black Holes and Vacuum Structure – Quantum Processes with Considerations of Spacetime Torque and Coriolis Forces (PDF), by Nassim Haramein and E.A. Rauscher. (PDF, anglicky)
• Scale Unification – A Universal Scaling Law For Organized Matter (PDF), by Nassim Haramein, Michael Hyson, and E.A. Rauscher. (PDF, anglicky)
• Spinors, Twistors, Quaternions, and the “Spacetime” Torus Topology, by Nassim Haramein and E.A. Rauscher. (PDF, anglicky)
• The Schwarzschild Proton, by Nassim Haramein (PDF, anglicky)

Film Black Whole

Takovým základním shrnujícím dílem pro „začátečníky“ (a nejen pro ně) je film Black Whole, který si můžete zakoupit na DVD.

• Black Whole (1 hodina 32 minut)

Přednášky na YouTube

Jestli je pro vás video příjemné a dobře stravitelné médium, některé Harameinovy přednášky lze najít na YouTube dokonce s českými titulky.

• 1/2: Přednáška v Metafyzické knihovně v The Rogue Valley, 2003, 4 hodiny 3 minuty, české titulky
• 2/2: Přednáška v Metafyzické knihovně v The Rogue Valley, 2003, 4 hodiny 21 minut, české titulky

Není-li pro vás angličtina problém, mohu doporučit kupříkladu milý rozhovor z produkce Lilou Macé.

Nassim Haramein – Science behind the Unified Field & Its applications (45 minut, anglicky)

Pokud chcete více konkrétních fyzikálních dat a znázornění, pak doporučuji přednášku z konference Awake & Aware 2011.

We Are All One (2011) (1 hodina 49 minut, anglicky)

.

Zároveň je však třeba mít na paměti, že těchto pět lidských smyslů má poměrně omezené možnosti, a že věci a živé tvory kolem nás, stejně tak i jevy a události, vidíme a vnímáme z velmi omezené perspektivy. Mnoho nám zůstává ukryto.

Naštěstí se při vnímání okolního světa nemusíme spoléhat zdaleka jen na ně. Hlavním správcem našich smyslů je mozek, a ten dokáže vytvořit obrovskou propojenou nadstavbu nad pouhým pasivním přijímáním údajů. A právě v této nadstavbě je ukryta cesta za hranice běžných smyslů.

Poněkud omezující může být také naše vnímání plynoucího času, ale i nad něj jsme schopní se do jisté míry povznést…

„… Zkusme si představit, jak by se nám vše jevilo, kdybychom to viděli v bezčasovosti. Kdybychom například ve stole, který je před námi, neviděli jenom tak jako nyní prostý stůl, ale viděli celou jeho osudovost. Současně semeno i strom, osud toho stromu, jeho pád, rozřezání na prkna, zrod stolu i jeho zánik. To vše by bylo najednou. …“ - Josef Zezulka: Přednášky I, Praha, 2006

O takové vnímání by se měl člověk snažit vždy, a to i se současnými možnostmi. Přestože velkou část světa kolem nás zkrátka domyslet nelze, takovéto komplexní vnímání umožňuje řádově kvalitnější a širší pohled na svět.

Empatie jako šestý smysl

V lidské společnosti se o něco takového přece často snažíme – aspoň v omezené krátkodobé míře. Říká se tomu empatie. Máme ji všichni vrozenou.

Mnoho lidí jí však nedává tolik prostoru, kolik by bylo záhodno, a nesnaží se ji ani jakkoliv rozvíjet. Dřív to možná nebyla tak výrazně potřebná dovednost, jenže svět se mění. Myslím si, že lidé po celém světě postupně zjišťují, že v dnešní společnosti nestačí mít všech pět pohromadě, ale musí se ještě aspoň jeden přidat.

Ne nadarmo dnešního člověka Jeremy Rifkin nazývá Homo Empathicus.

RSA Animate – The Empathic Civilization (11 minut, české titulky, zdrojová přednáška)

Lze empatii nacvičit?

Určitou dávku empatie máme sice všichni vrozenou, ale je víc než žádoucí ji neustále rozvíjet. Například skrze vzdělání a poznávání cizích příběhů můžeme v tomto ohledu získat velmi mnoho.

Jedním z praktických cvičení, jak v sobě aktivně rozvíjet empatii a širší vnímání světa, je cíleně se vciťovat do živočichů ve svém okolí. Najděte si klidnou chvíli, v níž se nenecháte ničím příliš rozptylovat. Zaměřte se na jedno zvíře, pozorujte ho a zkuste se do něj vžít. Poznejte, jaké řeší problémy, jaké má potřeby a jak žije. Snažte se ho pochopit v co největší šíři. Staňte se na chvíli jím samým.

A samozřejmě nemusí zůstat pouze u živočichů. Vžít se na chvíli do nějaké rostliny může být také velice objevné a osvěžující…

Jak se o to opakovaně budete pokoušet, začne být pro vás takové nahlížení na druhé naprosto přirozené a budete ho neustále vylepšovat a pěstovat jako svůj šestý smysl.

Náhle bude mnohem snažší zapojit v každodenním životě intuici. Budete činit lepší rozhodnutí, která byste z dřívějšího úzkého pohledu vůbec nedovedli pochopit. Ucítíte mnohem větší pouto se vším živým.

Na empatii a intuici navíc stojí celá řada dalších smyslů (např. rovněž velmi důležitý smysl pro humor či smysl pro spravedlnost). S rozvíjením empatie se tedy výrazně rozvíjí i celá osobnost. A to dává smysl, nemyslíte?

P.S. Hlášku „To dává smysl!“ vám přináší videocast Digit.cz.

Přednáška na TED.com

Kamal Meattle mluví o studii NASA, která měla za cíl objevit nejvhodnější rostliny pro vytvoření čerstvého a čistého vzduchu. Tato studie započala již v roce 1980 a trvala téměř 10 let.

Které rostliny jsou nejvhodnější?

V Indii se nejvíce osvědčily tři rostliny. Palma Areco zajišťuje denní přeměnu oxidu uhličitého na kyslík, přes noc totéž obstarává rostlina s názvem tchýnin jazyk a o čištění vzduchu (zbavuje ho formaldehydů a dalších toxických látek) se stará šplhavník.

Palma Areco    Chrysalidocarpus lutescens    detail roslitny »

Tchýnin jazyk    Sansevieria trifasciata / Tenura    detail roslitny »

Šplhavník    Epipremnum aureum / Scindapsus aureus    detail roslitny »

Jak na čistý vzduch?

Obzvlášť pro alergiky a lidi s dýchacími potížemi jsou tyto objevy nedocenitelné. Stačí doma a v práci umístit několik těchto rostlin a výsledky uvidíte takřka okamžitě.

Palma Areco nepatří u nás zrovna k nejlevnějším a za vzrostlejší rostlinu zaplatíte většinou kolem 500,- Kč. Zbylé dvě rostliny není problém sehnat a nevyžadují ani žádnou zvláštní péči.

Čistička vzduchu jako doplněk?

Pokud byste stáli o čištění vzduchu od větších částic, prachu a kouře, mohu vám doporučit výbornou čističku a ionizátor vzduchu Ionic-CARE Triton X6. Má snad samé výhody. Jednoduchá údržba, doživotní filtr, neprodukuje ozón (funguje na odlišném principu), je prakticky bezhlučná a její cena je víc než příznivá.

Aktualizace 25. listopadu 2011: Ionic-CARE Triton X6 – kód na dárek a bonus

Uvažujete o koupi čističky a ionizátoru vzduchu Ionic-CARE Triton X6? Tady je kód pro získání dárků navíc… stačí zadat při objednávce.

• Kód na dárek: 2LT (případně Nova, Receptar, nebo jakýkoliv v rozmezí 0A–9ZZ)

Vzduch v městských budovách na tom opravdu není nejlépe. Věřím, že vám Ionic-care bude sloužit tak dobře, jako mně.

Aktualizace 6. května 2012: O šmejdech a zodpovědnosti

Tomáš Hajzler nahrál hodně inspirující zamyšlení, mj. s ukázkou toho, jak může dětem škodit formaldehyd v ovzduší. Už jen preventivně mohu doporučit zmíněný šplhavník. Je to milá, nenáročná rostlina.

O šmejdech & o zodpovědnosti, 12 minut

Velikou úlevu v tomto ohledu přinesl švédský mikrobiolog Carl Johan Calleman, který po dlouhém zkoumání a spolupracování s původním mayským obyvatelstvem a dalšími badateli určil vrcholové datum na 28. října 2011 a tím nadobro překonal celosvětový hype kolem konce světa a roku 2012.

Abyste mohli porozumět tomu, proč je vrchol stanoven zrovna na toto datum a co vlastně znamená, poodhalím nejprve něco více o mayské civilizaci, a především o členění a systému jejich kalendáře.

Kdo byli staří Mayové?

Mayové byli američtí indiáni – vlastně ještě jsou, jen už nemají svůj vlastní stát. Jejich kultura se však spolu s kalendářem dochovala dodnes.

Mapa území říše starých Mayů

Žili na území dnešního jižního Mexika, Belize, Guatemaly a Hondurasu. Jejich vyspělá civilizace vznikala v podobném období jako římská říše. Mezi lety 200–300 n. l. se Mayové rozrostli po celém území střední Ameriky.

Dlouho byli v Americe jediným národem, který měl své vlastní písmo. Základy pro jeho rozluštění položil ruský lingvista a etnograf Jurij Knorozov v 50. letech 20. století.

Jedním z hlavních dochovaných materiálů s mayskými texty je Drážďanský kodex. Své jméno získal podle města, kde je uložen již od roku 1744 (5 let po odkoupení od soukromého vlastníka ve Vídni). S velkou dávkou štěstí se tedy dostal do těch správných rukou – záleží však na úhlu pohledu, protože jeho poměrně velká část byla poničena vodou při bombardování za 2. světové války.

Jak vypadá mayský kalendář?

Na rozdíl od naší civilizace staří Mayové používali třináctkovou soustavu. Měli také 13 bohů, jejichž jména se nedochovala, a proto se nejčastěji používají jména aztécká. Přestože se jazyk Mayů a Aztéků značně lišil, jejich kultury měly k sobě velmi blízko. Číslo 13 je pro obyvatele střední Ameriky posvátné a je také základem celého mayského kalendáře a počítání času.

V analogii k našemu měření času, každý den (kin) má 13 hodin, hodina má 13 minut, minuta 13 sekund a tak dále – do nekonečna.

První „ozubené kolo“ mayského kalendáře, tzv. tzolkin, obsahuje 20 denních znamení – odtud 1 měsíc (unial) má 20 dní (kinů) – a 13 galaktických tónů. To dává dohromady 260 dní (13 tónů × 20 znamení). V překladu tzol znamená počet, kin je den.

Každý den z tzolkinu pak navazuje na jeden z 365 dní druhého kola. To obsahuje 1 tun (360 dní), po němž vždy následuje 5 bezejmenných nešťasných dnů. Tomuto období se říká wayeb. Mayové věřili, že během těchto dní nic nebrání špatným silám v tom, aby způsobovaly katastrofy, nemoci a jiné zlé věci. Často ani nevycházeli z domů, nemyli se a nepoužívali hřeben. Naproti tomu pořádali různé obřady, aby jim bohové v tomto nebezpečném období pomohli.

Každých 52 let dojde k synchronizaci slunečního a náboženského kalendáře – tun a tzolkin se dostanou do své původní polohy. Staří Mayové tuto událost brali velmi vážně. Na konci tohoto dlouhého cyklu probíhaly velké oslavy. Uhasili veškerý oheň v zemi, smazali všechny dluhy a příští ráno začali načisto znovu. Ráno rozdělali nový oheň a ten pak kněží a poslové z chrámů předávali lidem.

Celý mayský kalendář popisuje cestu vývoje ke stavu, kdy si jedinec může vědomě spoluvytvářet to, co prožívá.

Mayský zvěrokruh

Součástí mayského kalendáře je také obdoba našeho zvěrokruhu. Obsahuje celkem 20 denních znamení.

Na obrázku výše vidíte nástroj na výpočet dne narození podle mayského kalendáře.

Po kliknutí na znamení či symbol se vám objeví podrobnější výklad a popis. Máte-li problémy s angličtinou, použijte Google Překladač, nebo vyhledávání data na stránkách Tzolkin.cz (stránky byly zrušeny, nyní např. Manana.cz). Při zadávání data narození je třeba brát v úvahu také hodinu – Mayové počítali nový den až od východu slunce. Již po pár pokusech mě ohromilo, jak popisy a povahové rysy sedí.

Jaký je dnes den podle mayského kalendáře?

Na stránkách Tzolkin.cz (Manana.cz) se můžete podívat, jaký je dnes podle mayského kalendáře den a jaké denní znamení a galaktický tón ho charakterizují. Jako jednoduchý kalendář může posloužit i Maya calendar – aplikace pro Android. Ta však zatím umí pouze zobrazit aktuální datum. Snad se v příštích verzích dočkáme i dalších funkcí.

Dějiny a současnost ve světle mayského kalendáře

Nyní se dostáváme k devítistupňové pyramidě času. Stupeň představuje jedno podsvětí, které se vždy dělí na 7 dní a 6 nocí (vše prostupující číslo 13 jsem zmiňoval již dříve). Každý tento den a noc má svoji charakteristiku, která popisuje vývoj od narození až po ten nejrozvinutější stav.

Den je naplněn tvořivou energií, vzniká cosi nového nebo se rozvíjí to stávající. Noc je naopak z hlediska tvoření klidové stadium a projevuje se během ní reakce na předešlý den.

Dny a noci (13 nebes) po sobě následují takto:

1. den: Iniciace, setba → 1. noc → 2. den: Klíčení → 2. noc: Reakce → 3. den: Ukotvení, rašení → 3. noc → 4. den: Středobod, rozmnožování → 4. noc → 5. den: Průlom, pučení → 5. noc: Rozpad → 6. den: Rozkvět → 6. noc → 7. den: Dozrání.

Všimněte si, že každý stupeň pyramidy je 20× kratší než ten předchozí. To znamená, že nový stupeň je vždy součástí 7. dne toho předchozího.

Podle starých Mayů tedy vše začalo před 16,4 miliardy let. To je poněkud delší doba, než na kterou je nyní odhadováno stáří vesmíru (13,7 miliardy let). Stále jsou to však odhady, které se navíc průběžně upřesňují (prodlužují).

Zdá se vám někdy, že čas běží stále rychleji? Pocit je to oprávněný. Stále totiž přibývá událostí. Na světě se toho děje víc a víc za stále kratší časová období. Zatímco jeden den ve zvířecím podsvětí trval zhruba 63 milionů let, den planetárního podsvětí trval necelých 20 let, v současném završujícím podsvětí je to již pouhých 20 dní (resp. 18) na stejný objem událostí.

Příklad z nedávné historie

Postup vývoje daný 7 dny a 6 nocemi si můžete ověřit na libovolném období v historii. Přesnost je až ohromující.

Vše bych rád ilustroval na příkladu planetárního podsvětí. Jeho cílem bylo rozvinout úroveň vědomí do planetárního rozsahu a to se v jeho 7. dni také povedlo. Kolem roku 1992 se začal šířit internet a nyní se jakákoliv myšlenka může roznést po celém světě během několika minut.

Postup dní planetárního podsvětí vypadal takto:

• 1. den: setba – 1755–1775 – první teorie telegrafu: anonymní (1753), Bozolus (1767)
• 2. den: klíčení – 1794–1814 – optický telegraf: C. Chappe, signální linka Paříž–Lille (1794)
• 3. den: rašení – 1834–1854 – elektrický telegraf: Morse (1835), linka Washington–Baltimore (1843)
• 4. den: rozrůstání – 1873–1893 – telefon: Bellův patent (1876), první stanice – USA (1878)
• 5. den: pučení – 1913–1932 – rádio: první stálé vysílání, USA (1910), Německo (1913)
• 6. den: rozkvět – 1952–1972 – televize: první veřejné vysílání (Anglie, 1936), první barevné vysílání (USA, 1954)
• 7. den: dozrání plodu – 1992–2011 – internet (1992), globální TV kanály, mobilní telefony

Zdroj: C. J. Calleman: Mayský kalendář – Průvodce budoucností lidstva, Fontána 2006

Vstupujeme do vesmírného podsvětí

Završující 260denní cyklus tzolkinu začal 11. února. Podle posledních objevů C. J. Callemana však vesmírné podsvětí započne až 9. března 2011 a bude mít pouhých 234 dní (13×18). Zajímají-li vás podrobnější důvody, přečtěte si jeho článek An explanatory note.

Pojďme se společně těšit na toto velmi krátké a velmi důležité podsvětí. Pojďme vědomě spoluvytvářet naši každodenní realitu.

Doporučení na závěr

Mayský kalendář je velmi komplexní a v tomto článku je prostor pouze na jeho zběžné představení. Pokud vás tento kalendář zaujal aspoň z části tak jako mě, velice rád bych vás nasměroval na moc příjemnou přednášku z 22. června 2004 ve White Horse (Yukon, Canada), jejímž autorem je Ian Xel Lungold (1949–2005).

Umožní vám pochopit základy tohoto kalendáře a přiblíží vás mayské kultuře a filosofii. Možná díky ní získáte mnohem širší uvědomění a spatříte svět, jeho minulost, přítomnost i budoucnost ve velmi jasném pohledu. Přednáška je podána lidským způsobem s důrazem na správné pochopení, a pokud jen trochu umíte anglicky, neměli byste mít žádný problém jí porozumět. Video obsahuje nizozemské titulky, které si však můžete snadno vypnout ovládacím tlačítkem vpravo dole.

The Mayan Calendar Comes North 01

The Mayan Calendar Comes North 02

Tuto a další přednášky si můžete zakoupit na DVD v obchodě Mayan Majix.

Pokud by vám mluvená angličtina přece jen činila problémy, přečtěte si zatím článek An Overview of the Mayan Calendar.

Doplnění a Carl Johan Calleman

Ian Xel Lungold ve svých výzkumech velmi úzce spolupracoval se švédským mikrobiologem jménem Carl Johan Calleman, který výzkumu mayského kalendáře rovněž zasvětil velkou část svého života a napsal o něm tři knihy. Do češtiny byly zatím přeloženy dvě:

• Mayský kalendář: Průvodce budoucností lidstva
• Mayský kalendář a strom života

Oba zmíněné tituly mohu osobně doporučit. Jsou mezi nejlepšími, ne-li nejlepší, které byly o mayském kalendáři napsány. Chcete-li si o něm něco přečíst, tyto dvě knihy jsou jasnou volbou. Uspokojí rovněž ty z vás, kteří mají mnohem větší pochopení pro striktní vědu než pro abstraktní pojmy a úvahy. Sám jejich autor je totiž vědec a zkoumá kalendář z širší perspektivy než drtivá většina ostatních.

Přeji vám mnoho úžasných zážitků a objevů při dalších studiích.

Oficiální stránky projektu Earth Hour

Veronica: Ekologický institut
Která města a vesnice v ČR se připojí?

V roce 2009 se zapojilo již více než 4000 měst v 88 zemích světa a každým rokem se účast výrazně zvětšuje. Obzvlášť u některých světových památek je zhasnutí opravdu působivé (po kliknutí na fotografii, kromě té první, se vypne osvětlení).

Byl bych velmi rád, kdyby ve větší míře zapojovala také Česká republika. I u nás máme veřejné osvětlení často vyloženě přehnané a je dobré si to čas od častu připomenout.

Ne proti globálnímu oteplování, ale proti ničení přírody

Globální oteplování způsobené lidskou činností je zanedbatelné. Před nedávnem proběhla vlna článků na toto téma včetně doznání zúčastněných vědců a vlastně jenom potvrdila to, co již dávno mnozí tušili a co se objevilo v roce 2007 ve filmu The Great Global Warming Swindle, který byl lehkovážně zatracován.

Pokud vás tato vlna minula, podívejte se na blog Vítězslava Kremlíka, který o tomto tématu poměrně zeširoka píše.

Earth Hour však nebojuje proti globálnímu oteplování. A kdybyste se to náhodou někde dočetli, vězte, že to je pouhé zjednodušení od lidí, kteří nerozlišují mezi ekologií, bojem proti globálnímu oteplování, recyklací, životním prostředím a podobnými termíny.

Na druhé straně jsou i lidé, kteří nerozlišují v opačném extrému, a říkají „globální oteplování neexistuje“,  „když člověk nezpůsobuje oteplování, nemá vliv ani na životní prostředí“, „kdo chrání přírodu, je ekoterorista“ nebo „ekologie je blbost, příroda se o sebe postará a prostředí se obnoví“. Jistě, obnoví (pokud zrovna nemluvíme o vyhynulých organismech). Ale to už tady my dávno nebudeme…

Earth Hour: Poslední sobotu v březnu ve 20.30 zhasněte

Vzpomeňte si každý rok na konci března na Earth Hour a večer na hodinku zhasněte. Dejte najevo, že máte rádi přírodu. Že jste si vědomí toho, že lidská činnost na ni často bere pramalé ohledy a nezvratně tak ničí prostředí, ve kterém žijeme, a je potřeba s tím něco udělat. Že cítíte sounáležitost se vším, co žije.

Zhasněte světla a pohleďte na hvězdnou oblohu. Nebudete sami, protože totéž udělají milony lidí po celém světě.

Aktualizace 27. března 2010

Ti, kdo se v Praze starají o veřejné osvětlení, akci v roce 2010 vesměs ignorovali. Škoda. Světlou výjimkou bylo zhasnutí bílých světel na Žižkovské věži. Snad to příští rok bude lepší.

• Aktualne.cz: Fotogalerie z Earth Hour 2010
• Hodina Země 2010 v ČR: galerie na Facebooku
• Earth Hour 2010 na The Big Picture (Boston.com)

Aktualizace 29. března 2011

V roce 2011 byla účast i v České republice výrazně širší. Na některé ukázky zhasnutí se můžete podívat v galerii na stránkách Ekologického institutu Veronica.

Aktualizace 31. března 2012

Letos je Earth Hour opět o poznání více vidět a hodně se o ní mluví. S podporou se připojil např. i YouTube a Seznam. O to více se však také (pochopitelně) objevuje kritika. Jednou z pěkně sepsaných je článek Dominika Stroukala Hodina beze mě, na nějž jsem reagoval v komentáři.