Napsal ho kaplan a básník jménem Joseph Mohr. O dva roky později, před Vánoci 1818, složil k této básni hudbu varhaník Franz Xaver Gruber, aby mohla poprvé zaznít na Štědrý den v Kostele sv. Mikuláše v Oberndorfu u Salzburgu. Potíže s varhanami tehdy učinily právě klasickou kytaru vůbec prvním doprovodným nástrojem této koledy.

Tichá noc – instrumentální (Josef Štěpánek) (stahujte pravým tlačítkem – Uložit jako…)

Český text a akordy

Capo3

E
Tichá noc, svatá noc!
H E
Jala lid v blahý klid.
A E
Dvé jen srdcí tu v Betlémě bdí,
A E
hvězdy při svitu u jeslí dlí,
H E
v nichž malé děťátko spí,
H E
v nichž malé děťátko spí!

Tichá noc, svatá noc!
Co anděl vyprávěl,
prišed s jasností v pastýřův stan,
zní již z výsosti, z všech země stran:
„Vám je dnes spasitel dán;
přišel Kristus pán!“

Tichá noc, svatá noc!
Ježíšku na líčku
boží láska si s usměvem hrá,
zpod zlaté řasy k nám vyzírá,
že nám až srdečko plá,
vstříc mu vděčně plá.

Moje nahrávka

Po čase je tu další nahrávka – tentokrát Tři sestry (Три сестры), nebo chcete-li Úvěr času. Jedná se o jednu z mých oblíbených písní Bulata Okudžavy, kterou napsal již v roce 1959. Přeložil ji Jaromír Nohavica a povedlo se mu to úchvatně. Je to jeden z těch textů, u kterých skryté významy, metafory a ty ohromné meziřádky odhalujete třeba i celý život a vždy vám mohou přinést cosi nového, dříve nepoznaného.

Poznal jsem ji mj. díky koncertu Jaromíra Nohavici v ostravském klubu Parník z roku 2004, při němž hrál převážně Vysockého a právě Okudžavu.

Poslechněte si nahrávku

Tři sestry (Josef Štěpánek) (stahujte pravým tlačítkem – Uložit jako…)

Text písně

Spusťte prosím vás rolety s modrými pruhy
doktor pro mě už lektvary hotové má
k mému lůžku dnes přišli ti u nichž mám dluhy
moje Víra a Láska a Naděje má

Sáhnu hluboko do kapes a marně hledám
prázdná tobolka sklouzla mi na parkety
moje Víro proč pláčeš a proč jsi tak bledá
za mě sto dalších dlužníků zůstane ti

Hlavu zvedám a něžně se rozhlížím kolem
kam jsem schoval ten papír a co jsem to psal ?
matko Naděje neplač a netrap se bolem
za mě sto dalších synů ti zůstane dál

K Lásce vztahuji ruce své zda ještě zná mě
ona řekne mi kajícně polohlasem
Nebuď smutný a netruchli věčná je paměť
a já ve jménu tvém sebe rozdala jsem

Ať už kdokoli líbal tě kdokoli laskal
ať už plamének hřál tě či požár tě hřál
lidská hloupost je věčná však věčnější láska
dluh je vyrovnán trest vykonán žijem dál

Venku svítá a já ležím čistý a klidný
bílým vlajkám se polštáře podobají
mé tři sestry tři ženy tři soudcové vlídní
poslední úvěr času mi otvírají
mé tři ženy tři sestry tři soudcové vlídní
trvalý úvěr času mi otvírají

Zajímá-li vás, jak zní píseň v originále, pusťte si na YouTube nahrávku Bulata Okudžavy.

Přeji všem čtenářům i náhodným kolemjdoucím co nejzábavnější poslední večer roku 2010.

No a před večerem je ideální čas na rekapitulaci, zhodnocení a přemýšlení. Přišlo vám, že byl uplynulý rok úplně úžasný? Nebo se vám snad naopak zdálo, že nestál vůbec za nic a nedočkavě odpočítáváte zbývající vteřiny?

Moje nahrávka

Pravdu a lež jsem poznal díky Jaromíru Nohavicovi, který ji nazpíval v roce 1990 na své album V tom roce pitomém. Autorem této písně je Vladimir Vysockij a do češtiny ji přeložil „nejstručněji se vyjadřující český písničkář“ a překladatel Milan Dvořák, který před rokem oslavil 60. narozeniny.

Je to opravdu krásná píseň s tak hlubokým textem, že v něm lze i po letech najít cosi nového. A takových není mnoho…

Poslechněte si nahrávku

Pravda a lež (Josef Štěpánek) (mp3 – stahujte pravým tlačítkem / Uložit jako…)

Text písně

Šla Pravda světem a na chudý duchem se smála
pro blahoslavený navlíkla honosný šat
v zákoutí špinavým drzá Lež ve stínu stála
ta Pravdu pozvala k sobě přenocovat
A Pravda znavená usnula jen co si sedla
ze sna se culila naivka důvěřivá
jen oči zavřela už se Lež z postele zvedla
a začla si pokradmu zkoušet ten její háv

S Pravdou mi můžete leda tak políbit záda
ženská je ženská, tak jakýpak cavyky s ní
kdopak tu rozpozná která je Lež, která Pravda
až budou obě dvě donaha vysvlečený
Na její blůzku si její brož fešácky připla
pod paží stříkla si jejím dezodorem
peníze, hodinky, doklady, všechno jí štípla
odplivla, odporně zaklela, vypadla ven

K ránu až zjistila Pravda, co všechno jí schází
před zrcadlem se pak notně podivila
někdo už odněkud donesl hrst černých sazí
aby se ta čistá Pravda tak nelišila
Pravda se smála že na ni kameny házejí
vždyť lež je to všechno a Lež taky mý šaty má
blahoslavení s ní protokol sepsali rázem
byla to rozmluva dost málo přívětivá

Ona vyfásla pokutu a ještě mohla bejt ráda
ostatně cizí šmouhy přišili jí
nějaká mrcha tu tvrdí že je prej Pravda
a zatím se potlouká nahá a po škarpách spí
Ubohá Pravda se brání a přiznat se nechce
to máš holka marný, jak chceš se dušuj a křič
Lež zatím potvora ukradla vzrostlýho hřebce
a dlouhý a pěstěný nohy ji odnesly pryč

Leckterej hlupák se dodneška za Pravdu hádá
pravdy se ovšem v těch řečičkách nedobereš
jistěže že na světě nakonec zvítězí Pravda
ale až dokáže to, co dokáže Lež
Často je k mání vodky jen půl litru na tři
a ani nevíš s kým dneska přenocuješ
někdo tě vysvlíkne řeknou ti, že ti to patří
a dřív než se naděješ, nosí tvé kalhoty Lež

Moje nahrávka

Píseň Plaváček napsal Karel Kryl v roce 1977 a vyšla u nás na stejnojmenném albu o 6 let později.

Jako mnohé Krylovy písně není ani tato nijak zvlášť veselá. Má jakési neopakovatelné kouzlo, kterým se ke mě připoutala a především v těch neveselých chvílích se skrze mě znovu probouzí k životu.

Poslechněte si nahrávku

Plaváček (Josef Štěpánek) (mp3 – stahujte pravým tlačítkem / Uložit jako…)

Text písně

Tiché listy lísek, třetí kniha běd,
jako v zubech písek skřípou slova vět,
šarlat vlčích máků v němém osení,
ztichly hlasy ptáků v mlčení.

Světle bledým nebem svítí větve bříz,
pole voní chlebem z jedovatých hlíz,
ticho s hlavou vlčí v době po moru,
lidé, kteří mlčí v hovoru.

R: Vodní tříšť břehy třísní
kde se proud řeky kroutí,
matka loučí se písní
s princem v košíku z proutí,
tichý pláč skryje houští,
košík proudem když pouští,
snad pak nad hrází bobří
najdou rybáři dobří
malého krále, malého krále.

S přeslazenou slinou v koutku rybích úst
tiše léta plynou, slyšíš trávu růst,
zrazeni se krčí v hrubém oděvu,
lidé, kteří mlčí ve zpěvu.

Řeky plné vorů, místo vody kal,
z šumějících borů mrtvé vrchy skal,
a jen šepot syčí křídlem kačením
v zemi, která křičí mlčením.

R: Spěje proud dlouhou poutí
moři vstříc krajem mírným,
nese tmou loďku z proutí
k hladinám nedozírným,
k hřbetům vln s bílou krajkou,
k fregatám s carskou vlajkou,
a pak pod přídí ostrou
zmizí koš s bílou kostrou
malého krále, malého krále …