Baví mě každoroční vymýšlení kytarového doprovodu ke koledám. Pro navození té správné atmosféry se podělím o ukázku z Tiché noci (orig. Stille Nacht, anglicky Silent Night), která je snad jednou z nejznámějších koled na světě a byla přeložena do více než tří set jazyků. Věděli jste, že původní německý text této písně vznikl v Rakousku už v roce 1816?
Napsal ho kaplan a básník jménem Joseph Mohr. O dva roky později, před Vánoci 1818, složil k této básni hudbu varhaník Franz Xaver Gruber, aby mohla poprvé zaznít na Štědrý den v Kostele sv. Mikuláše v Oberndorfu u Salzburgu. Potíže s varhanami tehdy učinily právě klasickou kytaru vůbec prvním doprovodným nástrojem této koledy.
Po čase je tu další nahrávka – tentokrát Tři sestry (Три сестры), nebo chcete-li Úvěr času. Jedná se o jednu z mých oblíbených písní Bulata Okudžavy, kterou napsal již v roce 1959. Přeložil ji Jaromír Nohavica a povedlo se mu to úchvatně. Je to jeden z těch textů, u kterých skryté významy, metafory a ty ohromné meziřádky odhalujete třeba i celý život a vždy vám mohou přinést cosi nového, dříve nepoznaného.
Poznal jsem ji mj. díky koncertu Jaromíra Nohavici v ostravském klubu Parník z roku 2004, při němž hrál převážně Vysockého a právě Okudžavu.
Pravdu a lež jsem poznal díky Jaromíru Nohavicovi, který ji nazpíval v roce 1990 na své album V tom roce pitomém. Autorem této písně je Vladimir Vysockij a do češtiny ji přeložil „nejstručněji se vyjadřující český písničkář“ a překladatel Milan Dvořák, který před rokem oslavil 60. narozeniny.
Je to opravdu krásná píseň s tak hlubokým textem, že v něm lze i po letech najít cosi nového. A takových není mnoho…
Píseň Plaváček napsal Karel Kryl v roce 1977 a vyšla u nás na stejnojmenném albu o 6 let později.
Jako mnohé Krylovy písně není ani tato nijak zvlášť veselá. Má jakési neopakovatelné kouzlo, kterým se ke mě připoutala a především v těch neveselých chvílích se skrze mě znovu probouzí k životu.
Kateřina je jedna z těch strarších Krylových písní, napsal ji už v roce 1962.
Text zřejmě nepotřebuje komentář… Je krátký a jednoznačný, a přitom krásně poetický. V tom je velká síla Krylových textů.
Tuto píseň mám rád pro její jedinečnou náladu a provází mě téměř od začátků mého hraní. Vybral si ji také Jaromír Nohavica na koncertě Vzpomínka na Karla Kryla, který se uskutečnil 2. září 1995 na nádvoří hradu Helfštýna. Právě jeho stylizaci jsem převzal.
Od poslední nahrávky uplynulo téměř půl roku, a protože se mi podařilo obnovit funkčnost nahrávací techniky, musel jsem to oslavit písničkou od Jaromíra Nohavici.
Vybral jsem Ukolébavku, která vyšla poprvé na albu Darmoděj v roce 1988. Tato deska byla jeho vůbec první a mnozí vzpomínají, jak jim hrávala v gramofonu.
Objevila se také o 6 let později na albu Tři čuníci, ale moje oblíbená je starší verze, ve které hraje coby doprovod Josef Streichl na foukací harmoniku.
Po delší době přicházím opět se zpívanou nahrávkou. Snad trochu symbolicky je to s blížícím se koncem roku znovu Karel Kryl, který tu byl i na začátku roku v lednu. Tehdy to bylo u příležitosti spuštění těchto stránek.
Píseň „Vánoční“ napsal roku 1970 a objevila se ve stejném roce na jeho třetím albu – Maškary po velmi úspěšných deskách Bratříčku, zavírej vrátka a Rakovina.
Jako mnohé písně Karla Kryla, i tato má v sobě kromě neobyčejné poetiky také velký kus melancholie.
Přijde mi, že v široké veřejnosti je melancholie brána jako cosi špatného, záporného, možná dokonce jako projev slabosti. Nějak nepasuje do té oblíbené kombinace úspěchu, společenské zábavy a veselí.
Já ji tak ale rozhodně neberu. Mimo jiné právě díky melancholii vznikají ty nejkrásnější skladby, písně, obrazy, geniální vynálezy a mnohé další výsledky kvalitní práce s důrazem na detail a vizí dlouhodobého cíle. Mám melancholii rád.
Pro změnu jsem tentokrát nahrál čistě instrumentální píseň. Je to Španělská romance, která, snad pro svoji oblíbenost, již zapomněla na svého původního autora. Její kořeny sahají nejspíše až do 16. století.
Tato krásná skladba má své tajemné kouzlo. Hrají ji lidé po celém světě a s každým interpretem získává novou podobu a nový osobitý projev. Ve zjednodušené verzi se ji často jako jednu z prvních učí žáci kytarových mistrů a provází je pak celý jejich umělecký život. Jak se vyvíjí kytarista, vyvíjí se s ním ruku v ruce i interpretace této písně.
Jedním z nejčinnějších překladatelů ruských písničkářů je Milan Dvořák. Říká se o něm, že je nejstručněji se vyjadřujícím písničkářem, což činí jeho texty jedinečnými. Jednou z jeho krásných písní je Stará vojenská, původně od Bulata Okudžavy. Poprvé jsem ji slyšel v záznamu z koncertu Básníci live, uspořádaném na počest Bulata Okudžavy v roce 2005, kde zazněla v duetu s Věrou Slunéčkovou.
Jako první ukázku tvorby Vladimira Vysockého jsem vybral píseň On nevrátil se z boje (v originále Он не вернулся из боя). Přeložil ji Jaromír Nohavica v roce 1984 a sám o ní mluvil jako o jedné z nejkrásnějších válečných písní, dá-li se to tak říci. Obdivuhodné mimo jiné je, že Vladimir Vysockij nikdy ve válce nebyl a přesto dokázal napsat tuto více než výstižnou píseň.
Tato píseň vyšla již v roce 1996 v albu Divné století a poté, o 10 let později, zazněla i na koncertě v dvojhalí Ostravského Karolina, z jehož záznamu vzniklo album Doma. Na DVD tohoto alba je ke slyšení mj. také komentář J. Novavici, kde vzpomíná, že u zrodu této písně byl onen přechod na basových strunách – A, G a F, a že ráno po složení písně už nevěděl, proč zrovna „kulhavý skřítek Adalbert“.
Premiéra Raket zazněla 26. 11. 1983 na společném koncertě v Brně s Janem Hrubým. Její původní verze má své věčné, nenahraditelné kouzlo. Objevila se i ve filmu Rok ďábla, ale v jeho soundtracku ji už nahradila přezpívaná nahrávka.
Tato písnička je v originále hrána v A dur, respektive v G dur s kapodastrem na 2. pražci.
S touto písní jsem se seznámil díky dokumentu Jiřího Vondráka: Bulat Okudžava – věčná píseň. Tam byl uvedený překlad Boba Frídla, který je také krásný, ale možná až příliš poetický, a tak jsem nakonec ukotvil u verze Jaromíra Nohavici, která mi připadá svojí „obyčejností“ Okudžavovým textům bližší.
Песенка о полночном троллейбусе patří k nejznámějším písním raného období jeho tvorby – poprvé byla k slyšení rok po jeho návratu do Moskvy (v roce 1957), tedy v době, kdy se jeho jméno začalo rychle šířit a získávat na popularitě.
Tuto písničku znám již velmi dlouho a brzy se zařadila k mým oblíbeným. Teď se stala i takovým symbolickým poděkováním se začátkem nového roku. Poděkováním za všechno, co bylo, je a bude – za věci dobré i ty horší, protože každá taková věc nás posouvá dále a můžeme si z ní odnést zkušenost a poučení.
Karel Kryl ji napsal v roce 1974 a vyšla ještě v témže roce ve čtyřpísničkovém (EP) albu Carmina resurrectionis.
Staročesky 21 se vyjadřovalo jeden-mezi-dcietma = jeden mezi desítkami. Zkráceně -mezi-cietma, mez(d)cietma, me(z)cítma. Duálová koncovka a svědčí o tom, že desítky jsou dvě.
Také je to polovina univerzální odpovědi na všechno.
Máte-li připojení od UPC, doporučuju prohlédnout nové tarify a případně si napsat o změnu (stačí přes kontaktní form.) http://t.co/9PHykBX8před 1 týdnem
Baví mě každoroční vymýšlení kytarového doprovodu ke koledám. Pro navození té správné atmosféry se podělím o ukázku z Tiché noci (orig. Stille Nacht, anglicky Silent Night), která je snad jednou z nejznámějších koled na světě a byla přeložena do více než tří set jazyků. Věděli jste, že původní německý text této písně vznikl v Rakousku už v roce 1816?
Poslední komentáře