Po čase je tu další nahrávka – tentokrát Tři sestry (Три сестры), nebo chcete-li Úvěr času. Jedná se o jednu z mých oblíbených písní Bulata Okudžavy, kterou napsal již v roce 1959. Přeložil ji Jaromír Nohavica a povedlo se mu to úchvatně. Je to jeden z těch textů, u kterých skryté významy, metafory a ty ohromné meziřádky odhalujete třeba i celý život a vždy vám mohou přinést cosi nového, dříve nepoznaného.
Poznal jsem ji mj. díky koncertu Jaromíra Nohavici v ostravském klubu Parník z roku 2004, při němž hrál převážně Vysockého a právě Okudžavu.
Pravdu a lež jsem poznal díky Jaromíru Nohavicovi, který ji nazpíval v roce 1990 na své album V tom roce pitomém. Autorem této písně je Vladimir Vysockij a do češtiny ji přeložil „nejstručněji se vyjadřující český písničkář“ a překladatel Milan Dvořák, který před rokem oslavil 60. narozeniny.
Je to opravdu krásná píseň s tak hlubokým textem, že v něm lze i po letech najít cosi nového. A takových není mnoho…
Od poslední nahrávky uplynulo téměř půl roku, a protože se mi podařilo obnovit funkčnost nahrávací techniky, musel jsem to oslavit písničkou od Jaromíra Nohavici.
Vybral jsem Ukolébavku, která vyšla poprvé na albu Darmoděj v roce 1988. Tato deska byla jeho vůbec první a mnozí vzpomínají, jak jim hrávala v gramofonu.
Objevila se také o 6 let později na albu Tři čuníci, ale moje oblíbená je starší verze, ve které hraje coby doprovod Josef Streichl na foukací harmoniku.
Jako první ukázku tvorby Vladimira Vysockého jsem vybral píseň On nevrátil se z boje (v originále Он не вернулся из боя). Přeložil ji Jaromír Nohavica v roce 1984 a sám o ní mluvil jako o jedné z nejkrásnějších válečných písní, dá-li se to tak říci. Obdivuhodné mimo jiné je, že Vladimir Vysockij nikdy ve válce nebyl a přesto dokázal napsat tuto více než výstižnou píseň.
Tato píseň vyšla již v roce 1996 v albu Divné století a poté, o 10 let později, zazněla i na koncertě v dvojhalí Ostravského Karolina, z jehož záznamu vzniklo album Doma. Na DVD tohoto alba je ke slyšení mj. také komentář J. Novavici, kde vzpomíná, že u zrodu této písně byl onen přechod na basových strunách – A, G a F, a že ráno po složení písně už nevěděl, proč zrovna „kulhavý skřítek Adalbert“.
Premiéra Raket zazněla 26. 11. 1983 na společném koncertě v Brně s Janem Hrubým. Její původní verze má své věčné, nenahraditelné kouzlo. Objevila se i ve filmu Rok ďábla, ale v jeho soundtracku ji už nahradila přezpívaná nahrávka.
Tato písnička je v originále hrána v A dur, respektive v G dur s kapodastrem na 2. pražci.
S touto písní jsem se seznámil díky dokumentu Jiřího Vondráka: Bulat Okudžava – věčná píseň. Tam byl uvedený překlad Boba Frídla, který je také krásný, ale možná až příliš poetický, a tak jsem nakonec ukotvil u verze Jaromíra Nohavici, která mi připadá svojí „obyčejností“ Okudžavovým textům bližší.
Песенка о полночном троллейбусе patří k nejznámějším písním raného období jeho tvorby – poprvé byla k slyšení rok po jeho návratu do Moskvy (v roce 1957), tedy v době, kdy se jeho jméno začalo rychle šířit a získávat na popularitě.
Staročesky 21 se vyjadřovalo jeden-mezi-dcietma = jeden mezi desítkami. Zkráceně -mezi-cietma, mez(d)cietma, me(z)cítma. Duálová koncovka a svědčí o tom, že desítky jsou dvě.
Také je to polovina univerzální odpovědi na všechno.
Máte-li připojení od UPC, doporučuju prohlédnout nové tarify a případně si napsat o změnu (stačí přes kontaktní form.) http://t.co/9PHykBX8před 1 týdnem
Poslední komentáře