Sobota, 24. Říjen 2009 // Moje tvorba, Poezie a Próza
Koukáte dost daleko před sebe? Pozor, ať vám neuteče něco důležitého v okolí...
Žirafa… s krkem metry dlouhým má rozhled, jako málokdo. Se zrakem jako ostříž vidí vše, co se v dáli šustne. Jednou si takhle ráno po 20 minutách zaslouženého spánku přivstala a chtěla vyrazit se svými kamarády na dobrodružnou procházku po savaně. Vyhlédla si na dalekém horizontu za velkou pustinou skupinku zelenajících se akácií a přemluvila ostatní, ať jdou s ní, že tam určitě bude dost jídla pro všechny.
Zebře se to zprvu moc nelíbilo, ale nakonec souhlasila. Pomyslela si: „Žirafa mě přece ještě nikdy nezklamala, tak jí budu věřit. Aspoň si cestou pořádně poklábosíme a zažijeme nějaké to dobrodružství.“ S pštrosem byli nejlepší kamarádi, a tak ani on příliš dlouho neváhal.
Slon ale tak důvěřivý nebyl. Stáří ho zmáhalo a moc dobře už neviděl, a tak se místo dobrodružného výletu přes pustinu rozhodl vyrazit opačným směrem – za prvními stromy, které viděl. I když jich moc nebylo, slon byl spokojený, že má o rychlý oběd postaráno. Nemusel dlouhou cestu hladovět a místo toho pomalu začínal hledat další osamocené baobaby.
Kategorie: Moje tvorba, Poezie a Próza.
Pondělí, 3. Srpen 2009 // Poezie a Próza
Letní bouře – ilustrační foto
Na nebesích šedá mračna,
napjatě mlčí temná zem,
blahem zahřmí první dotek,
hluboce dýchá s živým snem.
Kapka náhle padá s nebes,
vyprahlá půda štěstím chvěje se,
déšť je ruka, jež ji laská,
nový život zemi přinese.
Zvolna velká bouře utichá,
oblaka rozplývají se v blankytu,
svit slunce se duhou dere,
barvy září v ranním křtu.
Kategorie: Poezie a Próza.
Pondělí, 11. Květen 2009 // Poezie a Próza
Toto je pouze ilustrativní psík. 
Jsem stár, svět již znám, a přec strach jde na mou tvář. Jdu sláb, tak sláb, že se krok co krok ptám: „Kde je cest mých cíl?“ Už je noc. Chlad, tma a led všech vod kryt jest. A já jsem sám a dál jdu přes ten les, kde směr na mou ves jest. Hlad jak vlk mám, tak chléb do úst hned dám, však soust je jen pár. A tak jdu dál a dál do mé vsi.
Přes les jdu teď na most, jenž dost stár jest. List na něj spad a on hned vrz a křáp a má tvář je jen děs. Teď pád byl by pro mne smrt, a tak dím mu: „Drž, jen drž!“ Zřím pak, že psík jde mi vstříc. Šel, šel a já mu řku: „Chod svůj v běh hned změň, neb most dost stár jest a list se na něj snes!“ Zpět jsem sběh. Psy mám rád, tak pár soust jsem mu dal.
Kategorie: Poezie a Próza.
Poslední komentáře