Posunout na článek


Prohlížíte články z kategorie: Poezie a Próza

Zdál se mi sen

Sobota, 6. dubna 2013 // Moje tvorba, Mysteriózní, Poezie a Próza, Ze života...

V noci (nebo spíš v ráno?) na dnešek se mi zdál sen. (Po hodně dlouhé době jsem si ho po probuzení pamatoval.) Co se týče děje, byla to v podstatě taková drsnější verze Groundhog Day křížená s Family Guy S08E01: Road to the Multiverse.

Začalo to v dobře známém domě, jenže pak jsem vyšel ven a tím se vše spustilo. Náhle jsem se ocitl v jakémsi alternativním, nebezpečně vyhlížejícím vesmíru. Bylo to dost děsivé. Vůbec jsem netušil, kde jsem, všude kolem všelijaké hrozivé nástrahy, nebylo se pořádně kam schovat, nikdo spřízněný v dohledu a vlastně na nic jsem se nemohl spolehnout. Pořád po mně někdo šel. Dokonce i fyzikální zákony se zdály být dost nestálé. A tak jsem utíkal, vyhýbal se různým útokům a snažil se najít nějaký úkryt, až jsem po nějaké době v dálce zahlédl náznak naděje – dobře známý dům.

Když jsem vešel dovnitř, jako by se bývalo nic nestalo. Všechno ze mě spadlo. Strach byl pryč a cítil jsem, že je zase všechno v pořádku. Že to byl asi jen nějaký šílený sen. Jenže moc dlouho to nevydrželo. Začaly mě přepadat myšlenky, že to třeba nemusel být pouhý sen a stále ve mě sílila potřeba jít se přesvědčit, že i venku je všechno, jak má být. Neklid a nejistota nakonec zvítězily. Šel jsem otevřít dveře. Pokračování článku…

Jeden den v africké savaně…

Sobota, 24. října 2009 // Moje tvorba, Poezie a Próza

žirafa

Koukáte dost daleko před sebe? Pozor, ať vám neuteče něco důležitého v okolí...

Žirafa… s krkem metry dlouhým má rozhled, jako málokdo. Se zrakem jako ostříž vidí vše, co se v dáli šustne. Jednou si takhle ráno po 20 minutách zaslouženého spánku přivstala a chtěla vyrazit se svými kamarády na dobrodružnou procházku po savaně. Vyhlédla si na dalekém horizontu za velkou pustinou skupinku zelenajících se akácií a přemluvila ostatní, ať jdou s ní, že tam určitě bude dost jídla pro všechny.

Zebře se to zprvu moc nelíbilo, ale nakonec souhlasila. Pomyslela si: „Žirafa mě přece ještě nikdy nezklamala, tak jí budu věřit. Aspoň si cestou pořádně poklábosíme a zažijeme nějaké to dobrodružství.“pštrosem byli nejlepší kamarádi, a tak ani on příliš dlouho neváhal.

Slon ale tak důvěřivý nebyl. Stáří ho zmáhalo a moc dobře už neviděl, a tak se místo dobrodružného výletu přes pustinu rozhodl vyrazit opačným směrem – za prvními stromy, které viděl. I když jich moc nebylo, slon byl spokojený, že má o rychlý oběd postaráno. Nemusel dlouhou cestu hladovět a místo toho pomalu začínal hledat další osamocené baobaby.
Pokračování článku…

Letní bouře

Pondělí, 3. srpna 2009 // Poezie a Próza

Letní bouře

Letní bouře – ilustrační foto

Na nebesích šedá mračna,
napjatě mlčí temná zem,
blahem zahřmí první dotek,
hluboce dýchá s živým snem.

Kapka náhle padá s nebes,
vyprahlá půda štěstím chvěje se,
déšť je ruka, jež ji laská,
nový život zemi přinese.

Zvolna velká bouře utichá,
oblaka rozplývají se v blankytu,
svit slunce se duhou dere,
barvy září v ranním křtu.

Pokračování článku…

Psík u mé vsi

Pondělí, 11. května 2009 // Poezie a Próza

Psík

Toto je pouze ilustrativní psík. 🙂

Jsem stár, svět již znám, a přec strach jde na mou tvář. Jdu sláb, tak sláb, že se krok co krok ptám: „Kde je cest mých cíl?“ Už je noc. Chlad, tma a led všech vod kryt jest. A já jsem sám a dál jdu přes ten les, kde směr na mou ves jest. Hlad jak vlk mám, tak chléb do úst hned dám, však soust je jen pár. A tak jdu dál a dál do mé vsi.

Přes les jdu teď na most, jenž dost stár jest. List na něj spad a on hned vrz a křáp a má tvář je jen děs. Teď pád byl by pro mne smrt, a tak dím mu: „Drž, jen drž!“ Zřím pak, že psík jde mi vstříc. Šel, šel a já mu řku: „Chod svůj v běh hned změň, neb most dost stár jest a list se na něj snes!“ Zpět jsem sběh. Psy mám rád, tak pár soust jsem mu dal. Pokračování článku…