Posunout na článek


Transmutace prvků: naděje na revoluci

Pátek, 29. ledna 2010    Mám rád, Věda a výzkum

Atom - ilustrační obrázekKdyž jsem se před časem dověděl o tzv. transmutaci prvků, nestačil jsem se divit. A čím hlouběji jsem se ponořoval do studií, tím větší byl můj úžas.

Možnost změny jednoho prvku na jiný byla pro mě celý život nemyslitelná. Když si představím, jaké fascinující možnosti by transmutace mohla přinést, nemohl jsem si tento objev nechat pro sebe.

Přeměna prvků?! Není to alchymie?

Myšlenka transmutace – tedy přeměny prvků – není zdaleka jen novodobá záležitost. Již v dávných dobách se alchymisté (a nejen oni) pokoušeli o přeměnu různých kovů ve zlato.

Dochované záznamy alchymistů jsou však pro nezasvěceného čtenáře jen těžko srozumitelné a v žádném případě nepředstavují jasný vědecký záznam o experimentu. V historii se dokonce vyskytlo několik podvodníků, kteří za napodobování zlata zaplatili svým životem. Také kvůli nim se alchymie nikdy nesetkala s důvěrou vědecké společnosti, stejně jako teorie transmutace prvků, která středověkou alchymii mnohým vědcům připomíná a často ji proto předem zavrhují.

Novodobé důkazy o transmutaci prvků se však zdají být nezvratné.  

Jak to funguje?

Teorie transmutace prvků opravdu není žádné nevědecké zaříkávání. Stojí na stabilních základech moderní vědy, přestože její pochopení vyžaduje určitou změnu pohledu. Průběh transmutace byl popsán takto:

“Byl popsán předpokládaný mechanismus, ve kterém Mg-adenozintrifosfát (MgATP), nacházející se v buněčných mitochondriích, hrál dvojí úlohu jako původce energie. Kromě běžně uznávané biochemické úlohy MgATP, podle níž při jeho postupném rozkladu vzniká energie, může být MgATP považován za kondenzovaný cyklotron na molekulární úrovni. Když MgATP navrstvíme, má všechny atributy cyklotronu podle požadavků E. O. Lawrence, objevitele cyklotronu.” Michio Kushi

Jinými slovy, transmutace v živých organismech probíhá na buněčné úrovni díky MgATP, který může fungovat jako miniaturní urychlovač částic.

Zákony pro přeměnu prvků jsou patrně řízeny atomovým číslem a atomovou hmotností.

Transmutace prvků v živých organismech

Základy novodobé teorie transmutace prvků položil francouzský vědec Corentin Louis Kervran, který byl v roce 1975 nominován na Nobelovu cenu za medicínu a fyziologii. Na svém výzkumu úzce spolupracoval s týmem japonských vědců, mezi které patřil např. Michio Kushi, George Ohsawa nebo Hisatoki Komaki, a společně v nejrůznějších experimentech znovu a znovu dokazovali, že transmutace prvků skutečně probíhá.

Svým výzkumem zaujali tito vědci dokonce výzkumné středisko americké armády, jehož pracovníci přijali teorii transmutace prvků k přezkoumání. Jejich závěr byl jednoznačný:

“Bylo zjištěno, že transmutace prvků v živých organismech jsou pravděpodobně doprovázeny  čistým energetickým ziskem.” Solomon Goldfein ve zprávě 2247 (květen 1978), výzkum “Výroby energie z transmutace prvků v biologických systémech” pro U.S. Army Mobility Equipment Research and Development Command, Fort Belvoir, Virginie, USA

Tedy o tom, zda vůbec transmutace probíhá, nebylo ve zprávě nejmenších pochyb. Prvky, u nichž byla s jistotou prokázána přeměna, jsou sodík (na hořčík), draslík (na vápník) a mangan (na železo).

Pozorování a experimenty s transmutací v organismech

Podívejme se na některé experimenty přímo z dílny C. L. Kervrana a jeho týmu.

Pivní kvasnice či jiné mikroorganismy pěstované bez draslíku (K) napřed rostou a množí se pomalu, a později rychle, vytvářejí samy draslík (K) transmutací z jiných prvků. Při metodě užívající tento princip narůstá množství draslíku až 10²× během pouhých 3 dnů; 10⁴× po pouhých 6 dnech; 10²⁰× po 30 dnech atd.

Je to metoda, jak vyrobit a dodávat celé množství draslíku (K), které potřebuje svět pro zemědělství a průmysl. Podobná produktivita byla dosažena, když byl vysušený mikrob Saccharomyces cerevisiae (pivní kvasinka) pěstován na živné půdě neobsahující draslík.

Transmutace byla prokázána také při sledování krabů, korýšů a raků při tvorbě jejich schránek. Ukázalo se, že obsah přijímaného vápníku a vápníku v jejich okolí není ani zdaleka dostatečný. Podle C. R. Kervrana tito živočichové vápník získávají transmutací z hořčíku a kyslíku.

Další pozorování byla prováděna například na semenech rostlin:

Rostlinná semena, jako např. pohanková, sojová, hrášková a jiná, pěstovaná na dvakrát destilované, pročištěné vodě začala klíčit postupně, ale v dobrém stavu, přičemž všechny prvky se v semenech rozmnožily 100 až několiksetkrát během 30 dnů. Tím je dokázáno, že živý organismus si transmutuje prvky pro své specifické potřeby. Tyto biologické transmutace probíhají v rostlinách za normálního atmosférického tlaku, teploty a sluneční energie.

Tyto a další experimenty byly zveřejněny ve zprávě Michia Kushiho s názvem Nový objev transmutace atomu z června 1965.

Přeměna prvků mimo organismy

Ukázalo se však, že transmutace může probíhat také mimo živé organismy. Jeden z poměrně snadno opakovatelných důkazů předvedl již v 70. letech 20. století japonský vědec George Ohsawa. Je jím přeměna uhlíku a kyslíku na železo podle této reakce:

[pmath size=13]2 (C^12 + O^16) right 2 Si^28 right Ni^56 right Fe^56[/pmath]

Mezi dvěma uhlíkovými elektrodami (o průměru 0,25 palce) vznikne při ponoření do vody elektrický oblouk. Tato operace trvá 1–5 sekund. Pak klesá na dno hnědočerný kovový prášek obsahující železo (Fe). Napětí mezi elektrodami je v rozmezí 30–50 V a proud 8–18 A.

Tento způsob výroby železa si Ohsawa dokonce v roce 1964 nechal patentovat, byť s mírně odlišným napětím a proudem, než je uváděno výše.

Pokud máte možnost tento jednoduchý pokus replikovat, jen do toho! Budu rád, když se pak ozvete s výsledky. Přítomnost železa na dně nádoby lze zjistit mj. pomocí magnetu.

A k čemu by mohla být transmutace dobrá?

Jistě vás napadlo, že pokud by se dalo např. zlato snadno vyrábět z jiných, levnějších prvků, mohlo by to na světě vyvolat poměrně velké změny. Jak v oblasti ekonomie, tak i později ve sféře výroby a těžebního průmyslu.

Velmi dobrý nápad na využití transmutace prvků dostal ukrajinský vědec Vladimir I. Vysockij, který v roce 2003 na desáté mezinárodní konferenci o tzv. studené fúzi v Cambridge (USA) představil svůj výzkum týkající se likvidace jaderného odpadu. Úspěšný experiment si můžete prohlédnout v podrobné zprávě, kterou se svým týmem zpracoval.

Pro transmutaci prvků by se nepochybně našlo místo v mnoha vědních oborech. Pokud zapojíte fantazii, uvědomíte si, že její další výzkum, přijetí a rozvoj by mohl vést ke skutečné revoluci. A mám takový pocit, že u zrodu této revoluce právě stojíme.



Komentáře

  • Tentononc

    Na té přeměně uhlíku pomocí elektrického obluku (pomocí světla) asi něco bude. Když jsem to doma zkoušel s elektrotechnickým uhlíkem tak opravdu magnet z vody nachytal nějaké částečky.

    Pomocí světla píšu proto, že je již delší dobu známo, že mj. uhlík může být pomocí svtěla urychlován, a to do pohybu vířivého.

  • mun

    Asi železitá voda.

  • mun: 🙂 Jo jasně, nejspíš to byla nějaká železitá destilovaná voda.

  • dotaz

    A dalo by se to zase rozložit na ten kyslík a uhlík?

  • dotaz: Určitě dalo, ale ještě zřejmě nikdo neví jak… 🙂

  • Jan Ruhla

    Ne. Není možné popsaným způsobem měnit uhlík na železo.
    Rovněž dosud nebyl potvrzen ani náznak funkčnosti tzv. studené fúze.
    Pan Štěpánek píše naprosté nesmysly. Bohužel je stále mnoho těch, kteří díky neznalosti takovým blábolům věří.

    Jako příklad uvedu další “hit”, související údajně se studenou fúzí, zvaný E-Cat.
    Veškeré informace o tomto převratném zařízení jsou generovány skupinou studentů pro jejich vlastní pobavení.

  • Jan Ruhla: Aha! A já si blázen celou dobu myslel, že je to všechno pravda… Díky, že jsi mi tak úžasným způsobem otevřel oči. Jsem rád, že se mezi námi najdou zasvěcení informovaní lidé, kteří dovedou uvést věci na pravou míru.

  • Jan Ruhla

    Pepa:
    Je mi líto takových, co se nachají vodit za nos. Bohužel je to v mnohém vina i jich samotných. Neumí posoudit kvalitu informačních zdrojů.
    Tzv. E-Cat je skutečně “dílo” vtipálků, informace o něm jdou ze zahraničí k nám. Zde se pak šíří a nabalují na další “zasvěcené” údaje.

    Studená fúze dosud skutečně nebyla zaznamenána a veškerá tvrzení o jejím dosažení jsou fámy. Do stejné kategorie patří různá auta na vodu, magnetické motory, perpetomobilní stroje, chemtrails na obloze, orgonity a další podobné nesmysly.

  • Jan Ruhla: Mně je zas “líto” těch, kteří nepoznají sarkasmus. 😉

  • Jan Ruhla

    Pepa:
    Kdo a kde nepoznal nějaký sarkasmus?

  • Jan Ruhla: Ty, tady (aspoň se mi to tak zdálo). A navíc píšeš offtopic.

    Promiň, ale když v článku cituji a zmiňuji konkrétní zdroje – většinou zprávy z experimentů, tvá reakce “Ne, není to možné” je zkrátka irelevantní.

    Co se týče reaktoru E-Cat, evidentně o něm nemáš dost informací. Doporučuji doplnit a případně ho komentovat pod příslušným článkem, ne tady.

  • Jan Ruhla

    Pepa:
    Aha. Dle tebe tedy citace čehokoliv odkudkoliv je svatá a všedokazující?

    (…) smazáno pro offtopic

  • Jan Ruhla: Prosím, čti pozorněji, co píšu.

  • otazka

    Mohl bych se zeptat na váš názor: v jaké době si myslíte že lidé budou ovládat transmutaci na takové úrovni že dokáží měnit odpad na něco prospěšného? A kolikrát by se to takhle dalo opakovat s tím železem?Děkuji:-)

  • Pokud se otázka týká radioaktivního odpadu, pak se obávám, že to ještě několik desetiletí potrvá. Otázce k opakování nerozumím.

  • nuclear

    Ten oblouk ve vodě hlavně vyrobí značné množství užitečných plynů. Vodík, CO,kyslík.
    Účinnost to má údajně plusovou, jenže to spotřebovává uhlíky. Jestliže ale v tom vzniká železo, stojí to určitě za pokus, třebaže takový aparát, který by využil veškeré ty děje, by bylo obtížné zbastlit podomácku, natož se dopočítat přesných výsledků.
    S těmi rostlinami to však já osobně považuji za jistou věc – totiž extrahovaný a nasvícený chlorofyl má schopnost tvořit enormní elektrické pole –
    když to umí dělat takové velké napětí, může umět cokoli, a v menším měřítku pro potřebu rostliny.
    Funguje to dokonce i když už rostlina nežije.
    V tomto ohledu chovám k rostlinám velký respekt, jakožto k mnohem staršímu druhu života s velkou “pamětí”.

  • PetrVod

    Hah, tenhle článek je taková podivná sbírka faktů z nichž mnohé jsou nesmysly (viz např. stále neprokázaná studená fúze).

    Samotná transmutace není nic extra nového. Prokázal ji již Ernest Rutheford na začátku 20. století při výzkumu radioaktivity. Samotná přeměna prvků na jiné je v přírodě běžný jev kdy izotopy těžkých prvků (např. uranu) se rozpadají na lehčí prvky, ve hvězdách naopak běží transmutace na těžší prvky. Lidé využívají transmutaci např. v jaderných elektrárnách (to je ten lepší způsob) nebo v atomových bombách (to je ten horší způsob) již pár desítek let – revoluce to byla ale novinka už to není 😉

    Obecně k lepšímu pochopení transmutace různých izotopů prvků doporučuji nejprve načíst něco z větší historie než “vyzobávat” a spojovat často nesouvisející fakta a dělat z toho senzaci.

  • Marek Z.

    Verification of the George Oshawa Experiment for Anomalous Production of Iron from Carbon Arc in Water

    http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.13182/FST94-A30331



Jedenmecítma šlépějí

Všechny články