I přes nesporné produkční kvality musím dát po první sérii jen 3*, a to především kvůli roztahanému příběhu, který spoléhá na velké množství náhod.

Kolikrát za film zazní „Relax, don't do it, when you want to go to it“, to by se jeden nedopočítal. Přitom kdyby to s titulní skladbou tak absurdně nepřeháněli, byl by dobový soundtrack vcelku obstojný. Když ale přimhouřím oko nad jistými řemeslnými nedostatky, jsou Bony a klid slušným průměrem. Příjemně uzavřený příběhový oblouk, padnoucí obsazení a jako bonus několik dobových záběrů z Prahy. „Cože? Cos to řek?! … Kde jako hodláš v Praze bydlet? … Nemoh bych u tebe přespat? Aspoň na zemi! … Nechte toho, nebo zavolám příslušníky! … Jenže jste to přepískli a teď se můžeš jít klouzat, idiote!“

V rámci žánru opravdu nevídaná úroveň. S ohledem na to, že jde de facto o čtvrtý díl série je zde stále moře kvalitního materiálu, na němž lze v rámci pevně vybudovaného světa stavět. Skvělá atmosféra, kamera (iPhone tentokrát vystřídala Alexa 35), soundtrack, cit pro zajímavé situace a vývoj postav. Ian+Samson forever. How's that?