Na to, jak je film dlouhý, jsou některé pasáže zbytečně zkratkovité. I hlavní zápletka mohla být dotaženější… Pravděpodobnost, že tak velká loď zůstane po převrácení stabilně kýlem vzhůru, je téměř nulová, nehledě na podivné výbuchy komínů během putování. Na druhou stranu to umožňilo ikonické záběry s prostředím hlavou dolů a prolézání méně obvyklými místy. Velmi chválím herce, režii i hudbu Johna Williamse, bez níž by Poseidon nebyl zdaleka tak dobrodružný, a samozřejmě také oscarový single The Morning After, který má v této původní jemnější verzi ještě větší kouzlo než později proslavená verze Maureen McGovern.

Nepříliš záživný příběh nešťastného příbuzenského sňatku z rozumu a neléčené příjice v čele s otravnými postavami a přehlídkou přiblblého chichotání – první půlku Štěpa (Janžurová), druhou pak Pavel (Čepek). „Je to člověk z nízka. Nehodí se, aby ti psal. … Jste ochotna kajícně přiznat svůj omyl, omluvit se za přestupek proti přirozené poslušnosti a uznat, že Váš klobouk je hnusný, ba vrcholně hnusný a nestydatý? … Ty kryso zněmčilá! Ty kriple! … Mívala jsem ho ráda, ze strany se podobá otci. … No řekněte sám. Co s děvečkou? … -Co se stalo? -Co by? V noci umřela.“

Srážím nakonec hvězdičku za tu berličku s náhodným jménem a náhodně padnoucím datem narození. To šlo jistě vymyslet nějak věrohodněji. Jinak ale velice kvalitně zrežírovaný a zahraný film s poměrně originálním stylem flashbacků a neméně originální nemocí, která potlačuje základní obranné reflexy.