Je obdivuhodné, jak dokázala Fauda zareagovat na události kolem 7. října a přitom si i po letech udržet úroveň. Místy sice za pomoci mnoha scenáristických berliček, ale stále se to ještě drželo v přijatelných mezích. Co zde z pochopitelných důvodů chybělo byla ta dříve vyzdvihovaná schopnost polidštit i ostatní strany konfliktu, přiblížit komplexitu blízkovýchodních vztahů. Pátá série byla polarizovaná, vyostřená a v lecčems zjednodušující, ostatně jako celý svět.

Po pomalejším konverzačním seznamovacím rozjezdu nakonec vlastně vcelku sympatický spin-off. Povedený casting, rozumná dávka reacherovské akce, jen ten scénář holt citelně slabší – místy zkratkovitý, místy nadmíru natahovaný. „What in the everloving fuck?! I was making photocopies a weeo ago. … -Bro's huge. -He's not that big.“

Film, který od první chvíle křičí: „Vypni to!“ Ještě v patnácté minutě za souzvuku neharmonické zběsilé hudby a neodbytného stavebního hluku problikávají úvodní titulky. Někdo tomu říká satira, jiný komedie, za mě jde spíš o úzkostný psychothriller plný chaosu a zmaru. Film noir na bezútěšném rozestavěném sídlišti.