Bravurní výprava, skvělé herecké výkony a poetická kamera v prostředí bezútěšného, vyprahlého brazilského venkova tvoří dohromady ojedinělý mix s hutnou, pohlcující atmosférou. Neudržitelná krevní msta inspirovaná albánským románem je na jednu stranu nosným prvkem příběhu, ale na druhou stranu zároveň v mých očích drobnou slabinou. Jako bonus je zde uhrančivá Flavia Marco Antonio (Clara) ve své premiérové i poslední filmové roli představující jediný zářivý bod v drsném, nevlídném životě, z něhož pro dva bratry není úniku.

Poutavý příběh s mnoha silnými momenty, krásnou hudbou a kamerou dosyta zalitou africkým sluncem. Díky skvělému obsazení a hereckým výkonům film přes tu dlouhou stopáž dost utekl, kvůli čemuž mi ale pak připadal závěr neuspokojivě useknutý. Lehce bych vytkl také epizodičnost některých podzápletek, které se objevily a už se na ně nijak nenevázalo.

Úvod je až moc pomalý a neuhýbá ani kousek z očekávaných kolejí. I dialogy působí místy dost strojeně. Oproti tomu druhý díl je o parník lepší a silnější. Plno skvěle zahraných emotivních scén, kvalitní dialogy, jako bonus doplnění dobovou hudbou (Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem), na konci aspoň částečná vztahová katarze. V součtu záslužný počin s výraznou tematikou odsunu Němců, o kterém se jinak raději téměř nemluví. „-Maminka byla Češka. -Otec Němec, co? Takhle blbě se narodit! … Jsem Žid. Každej má, co si zaslouží.“