Máme sklony podléhat stovkám různých zkreslení a klamů, které nás nutí uvažovat a jednat iracionálně.

Považujeme se za racionální osoby.

Ve skutečnosti jsme ale ovlivňováni stovkami potvrzených zkreslení, která nás nutí uvažovat a jednat iracionálně, a dokonce i přesvědčení, že se chováme racionálně navzdory důkazům o naší iracionalitě je označováno jako „kognitivní slepá skvrna“.

Studie na téma toho, jak často se lidé chovají iracionálně, postačila na to, aby za ni psycholog Daniel Kahneman získal Nobelovu cenu za ekonomii, a stála na počátku rychle se rozvíjejícího oboru behaviorální ekonomie. Podobné postřehy také mění přístup k množství různých oborů, od marketingu po kriminologii.

Abychom vám – a také nám samotným – pomohli pochopit zkreslení, která ovlivňují naše rozhodování, vytvořili jsme rozsáhlý seznam těch nejpodstatnějších z nich.

1. Afektivní heuristika

Francisco Osorio/Flickr

Psycholog Paul Slovic zavedl tento termín, aby popsal způsob, jakým lidé dovolují svým emocím ovlivňovat jejich vnímání okolního světa. Například vaše politické názory často rozhodují o tom, které argumenty považujete za přesvědčivé.

Naše emoce také ovlivňují způsob, jakým vnímáme rizika a výhody různých aktivit. Lidé se například obávají toho, že dostanou rakovinu, a proto vnímají aktivity související s rakovinou jako mnohem nebezpečnější než ty, které jsou spojené s méně obávanými způsoby úmrtí, onemocnění či úrazů, například nehody.

2. Kotvení

Chris Hondros/Getty Images

Lidé se příliš spoléhají na první část informace, kterou dostanou.

Například během procesu vyjednávání o výši mzdy nastavuje osoba, která učiní první nabídku, v mysli druhé osoby rozmezí přijatelných možností. Jakákoliv následná nabídka bude přirozeně reagovat na onu prvotní nabídku, nebo jí bude ukotvena.

„Většina lidí přichází s velice silným přesvědčením, že by nikdy neměli učinit nabídku jako první,“  konstatoval Leigh Thompson, profesor na Kelloggově škole managementu při Severozápadní univerzitě. „Náš výzkum a celá řada podpůrných studií dokazují, že je to zcela naopak. Ten, kdo učiní první nabídku, se nachází v lepší výchozí pozici.“

3. Heuristika dostupnosti

Francisco Osorio/Flickr

Lidé přeceňují význam informací, které jsou snadno zapamatovatelné.

Během experimentu požádal profesor své žáky, aby uvedli buď dva nebo deset způsobů, jak by své přednášky mohl zlepšit. Studenti, kteří museli vymyslet způsobů deset ohodnotili jeho přednášky mnohem pozitivněji, pravděpodobně proto, že museli více přemýšlet nad tím, jaké nedostatky přednášky mají.

Tento fenomén se může snadno uplatňovat při pracovních pohovorech. Pokud máte problémy vybavit si, co udělal kandidát při pohovoru špatně, pravděpodobně ho ohodnotíte lépe než v případě, pokud si to pamatujete velice dobře.

4. Stádový efekt

VFS Digital Design/flickr

Pravděpodobnost toho, že člověk přijme nějaký názor za svůj, stoupá s počtem těch, kteří takový názor zastávají.

Jedná se o velice silnou formu skupinového myšlení — a je příčinou toho, proč jsou kolektivní schůzky často tak neproduktivní.

5. Zkreslení slepé skvrny

Flickr / Tristan Bowersox

Neschopnost rozpoznat vlastní kognitivní zkreslení je sama o sobě zkreslením.

Psycholožka z Princetonu Emily Proninová konkrétně zjistila, že „lidé vnímají existenci a účinky kognitivních a motivačních zkreslení v mnohem větší míře u druhých než sami u sebe.“

6. Efekt podpory již zvoleného

Flickr/Eve

Když se pro něco rozhodneme, máme sklony vnímat takové rozhodnutí pozitivně, i když naše volba má své chyby.

O svém psovi si myslíte, že je úžasný – přestože občas někoho pokouše – a že jiní psi jsou hloupí, protože nejsou vaši.

7. Iluze shlukování

en.wikipedia.org

Jedná se o sklony vnímat pravidelnost v nahodilých událostech.

Jde o zkreslení klíčové pro celou řadu argumentačních klamů souvisejících s gamblingem, například s domněnkou, že je více (nebo méně) pravděpodobné, že po sérii červených čísel v ruletě bude i další číslo červené.

8. Konfirmační zkreslení

AP Photo/Stephen J. Boitano

Máme sklony naslouchat pouze informacím, které podporují naše očekávání. Jakmile jsme si na někoho udělali prvotní názor, je těžké ho přehodnotit.

Výzkumníci například nechali účastníky experimentu sledovat video studentů, kteří píší písemnou práci. Některým z účastníků bylo sděleno, že tito studenti pocházejí z vysokých sociálně-ekonomických poměrů; jiným bylo sděleno, že pocházejí ze sociálně-ekonomických poměrů nízkých. Ti z první skupiny byli přesvědčeni o tom, že jsou výsledky studentů nadprůměrné, zatímco ti ze skupiny druhé se domnívali, že studenti podali podprůměrné výsledky.

Pokud jste seznámeni s některými informacemi o minulosti uchazeče o zaměstnání, můžete mít sklony k tomu, abyste na základě těchto informací schopnosti dotyčného posuzovali zkresleně.

9. Konformita

Drake Baer/BI

Jedná se o tendence podřizovat se názorům druhých. Jde o tak silné nutkání, že jeho vlivem mohou někdy lidé dělat opravdu neuvěřitelné věci, jak dokazuje následující experiment, který provedl Solomon Asch.

Položte účastníkovi experimentu a několika dalším falešným účastníkům (kteří ve skutečnosti spolupracují s tím, kdo experiment provádí), která z čar B, C, D a E má stejnou délku jako A. Pokud se všichni falešní účastníci shodnou na tom, že D má stejnou délku jako A, bude skutečný účastník experimentu s touto objektivně špatnou odpovědí souhlasit v šokujících třech čtvrtinách případů

„Skutečnost, že jsme zjistili, že sklony ke konformitě jsou v naší společnosti tak silné, že i poměrně inteligentní a odhodlaní mladí lidé jsou ochotni bílou barvu označovat za černou je rozhodně důvodem ke znepokojení,“ napsal Asch. „Tato skutečnost zpochybňuje formy našeho vzdělávání a také hodnoty, kterými se naše chování řídí.“

10. Konzervativní zkreslení

en.wikipedia.org

Situace, kdy lidé věří dřívějším důkazům více než těm novým nebo informacím, které se mezitím objevily.

Lidé se velice pomalu smiřovali se skutečností, že je Země kulatá, protože se stále drželi svého dřívějšího přesvědčení, že je plochá. [Pozn.: To o placaté Zemi je jedna z rozšířených mylných představ.]

11. Prokletí vědění

en.wikipedia.org

Situace, kdy nejsou vzdělanější lidé schopni chápat lidi obyčejné.

Například v televizním seriálu „Teorie velkého třesku“ je pro vědce Sheldona Coopera velice obtížné chápat svou sousedku, servírku Penny.

12. Efekt návnady

Flickr/Damian Gadal

Marketingový fenomén, kdy spotřebitelé změní své preference výběru ze dvou možností poté, co je jim nabídnuta možnost třetí.

Ve svém proslovu v rámci TED vysvětluje behaviorální ekonom Dan Ariely takzvaný „efekt návnady“ pomocí příkladu staré reklamy na magazín The Economist.

Reklama nabízela tři úrovně předplatného: 59 dolarů za internetovou verzi, 125 za verzi tištěnou a 125 dolarů za tištěnou + internetovou verzi. Ariely dospěl k závěru, že možnost zaplatit 125 dolarů za pouze tištěnou verzi existuje proto, aby nabídka internetové + tištěné verze za 125 dolarů působila lákavěji, než kdyby v nabídce třetí možnost chyběla.

13. Denominační efekt

Vladimir Solomianyi, Unsplash

Lidé mají sklony váhat s platbou velkými bankovkami oproti platbě stejné sumy peněz bankovkami menšími či mincemi.

[Pozn.: Při platbách po menších částkách mají tedy lidé většinou sklon více utrácet.]

14. Zanedbání délky trvání

University of Hong Kong

Situace, kdy délka trvání nějaké události nehraje dostatečnou roli v tom, jak na danou událost pohlížíme. Například platí, že chvilkovou bolest si pamatujeme stejně intenzivně jako bolest dlouhodobou.

Kahneman se svými kolegy sledoval bolestivost pacientů během kolonoskopických vyšetření (která bývala méně snesitelná než dnes) a zjistil, že závěr celého vyšetření víceméně rozhodoval o tom, jak pacient celou zkušenost hodnotil. Jedna skupina pacientů podstoupila kratší vyšetření, jehož konec byl relativně bolestivý. Druhá skupina podstoupila vyšetření delší, jehož konec byl bolestivý méně.

Výsledky ukázaly, že druhá skupina pacientů (ta s delší kolonoskopií) hodnotila vyšetření celkově jako méně bolestivé.

15. Empatický odstup

Flickr/Peter

Situace, kdy lidé v jistém rozpoložení nejsou schopni chápat osoby v odlišném rozpoložení.

Pokud jsme šťastní, nedokážeme si představit, proč by lidé mohli být nešťastní. Pokud nejsme sexuálně vzrušení, nedokážeme pochopit, jak se chováme, pokud sexuálně vzrušení jsme.

16. Iluze frekvence

Mario Tama/Getty Images

Situace, kdy máme dojem, že se slovo, jméno nebo předmět, o jejichž existenci jsme se právě dozvěděli, najednou objevuje naprosto všude.

Teď, když víte, co znamená ten odborný výraz, narážíte na něj na tolika různých místech!

17. Základní atribuční chyba

Flickr/sharynmorrow

Situace, kdy chování jisté osoby ztotožňujete s její přirozenou vlastností namísto situace, ve které se právě ocitá.

Například se můžete domnívat, že je vaše kolegyně protivná osoba, zatímco ona je rozzlobená, protože se před chvílí bolestivě kopla do palce.

18. Pygmalion efekt (Galateia efekt)

Galatea by Raphael en.wikipedia.org

Situace, kdy jsou lidé úspěšní – nebo neúspěšní – protože se domnívají, že by takoví být měli.

Můžeme tomu také říkat sebenaplňující předpověď. Například v oblasti školství tento jev odkazuje na skutečnost, že studenti, od kterých se očekávají úspěchy, jsou obvykle úspěšní, a studentům, od kterých jsou očekávány neúspěchy, se obvykle příliš nedaří.

19. Haló efekt

Frazer Harrison/Getty

Situace, kdy vezmeme něčí specifickou pozitivní vlastnost a spojujeme si ji se vším, co s onou osobou či věcí souvisí.

Pomáhá nám to vysvětlit, proč se často domníváme, že vysoce atraktivní lidé jsou také ctnostní, proč se jim daří shánět práci snáz a proč vydělávají více peněz.

20. „Těžké-lehké“ zkreslení

YouTube / Pi

Situace, kdy jsou všichni přehnaně sebevědomí v kontextu snadných problémů a nedostatečně sebevědomí v případě problémů náročných.

21. Stádovitost

Wikipedia

Lidé mají tendence se shlukovat. Zejména v náročných nebo nejistých situacích.

[Pozn.:  „Když dojde k náhlé krizi nebo se nějaká demonstrace vymkne kontrole, lidé v davu se pak mohou dostat do násilných potyček. Když se na jednom místě soustředí velký počet lidí, může to vést ke hromadné panice, výtržnostem, násilí a mnoha ztrátám na životech.“]

22. Klam zpětného hodnocení

Johnny OP, Unsplash

Samozřejmě, že se Apple a Google staly dvěma nejvýznamnějšími společnostmi v oblasti mobilních telefonů – ale zkuste to vysvětlit Nokii někdy v roce 2003.

Jeden z klasických experimentů, týkajících se klamu zpětného hodnocení, se odehrál v sedmdesátých letech, když se prezident Richard Nixon chystal na cestu do Číny a Sovětského svazu. Výzkumníci požádali účastníky experimentu, aby předpověděli nejrůznější věci, které z jeho cest mohly vyplynout. Poté, co se z cest vrátil, požádali výzkumníci účastníky experimentu, aby si vybavili, s jakou pravděpodobností daný důsledek očekávali.

Výsledky ukázaly, že si účastníci vybavovali, že důsledky, které nenastaly, považovali za nepravděpodobné, a důsledky, které nastaly, naopak hodnotili jako velmi pravděpodobné.

23. Hyperbolické diskontování

Tony Manfred/Business Insider

Lidský sklon toužit po menší okamžité výhodě namísto většího zvýhodnění později.

[Pozn.: Důsledky mohou být dalekosáhlé. Slabá vůle, nepříznivé dopady na zdraví, škodlivé spotřebitelské návyky a špatná finanční rozhodnutí.]

24. Ideomotorický efekt

indi.ca on flickr

Situace, kdy myšlenka způsobí naši podvědomou fyzickou reakci, například když nám představa něčeho smutného vžene slzy do očí.

Na stejném principu také fungují spiritistické tabulky.

25. Iluze kontroly

Getty Images

Sklon lidí přeceňovat svou schopnost mít vývoj situace pod kontrolou.

Například když se sportovní fanoušek domnívá, že jeho myšlenky či chování nějakým způsobem ovlivňují zápas.

[Pozn.: K této iluzi často dochází ve známých situacích a v situacích, kdy člověk ví, čeho chce dosáhnout. Méně se projevuje u depresivních jedinců, více naopak pokud člověk cítí potřebu mít výsledek pod kontrolou. Nejsilněji pak ve stresových a soutěživých situacích.]

26. Informační zkreslení

Flickr / Edwin Torres

Snaha vyhledávat informace, které přitom nemají vliv na výsledek. Mít více informací není vždy výhoda. Naopak se ukazuje, že s menším množstvím informací mají lidé často přesnější očekávání výsledku.

V jedné studii účastníci, kteří znali názvy basketbalových týmů i jejich výkonnost předpovídali výsledky zápasů v rámci NBA s menší přesností než ti, kteří znali pouze výkonnost daných týmů. Většina účastníků byla nicméně přesvědčena o tom, že znát názvy týmů je pro předpovězení výsledků zápasů výhodou.

27. Meziskupinové zkreslení

Julia Taubitz, Unsplash

Osoby v naší skupině vnímáme jinak, než jak vnímáme někoho ve skupině odlišné. Toto zkreslení pomáhá objasnit původ předsudků a diskriminace.

Bohužel, vědci konstatují, že si našich preferencí vůči osobám z naší sociální skupiny nejsme vždy vědomi.

28. Iracionální eskalace

Shutterstock

Situace, kdy lidé dělají iracionální rozhodnutí na základě dřívějších rozhodnutí racionálních.

Taková situace může nastat například při aukci, kdy touha překonat svého rivala přiměje dva účastníky přihazovat mnohem vyšší částky, než by jinak byli ochotni zaplatit.

[Pozn.: V politické či vojenské sféře se za takovou iracionální eskalaci bohužel často platí lidskými životy.]

29. Negativní zkreslení

flickr: Lance Neilson

Sklon klást větší důraz na negativní zkušenosti namísto těch pozitivních. Lidé, trpící tímto zkreslením, mají pocit, že „negativní je silnější než pozitivní“ a budou v dané situaci vnímat spíše hrozby než pozitiva.

Psychologové se domnívají, že se jedná o evoluční adaptaci — je lepší splést si kámen s medvědem než medvěda s kamenem.

V moderní společnosti má negativní zkreslení významný dopad na naše partnerské vztahy. John Gottman, odborník na partnerské vztahy zjistil, že pro udržení stabilního vztahu je třeba, aby pozitivní zážitky nastávaly alespoň pětkrát častěji než zážitky negativní.

30. Efekt aktér-pozorovatel

Výzkumná laboratoř americké armády

Blízký příbuzný konfirmačního zkreslení, vlivem kterého naše očekávání podvědomě ovlivňují, jak vnímáme výsledek.

Například vědci, kteří v rámci svého výzkumu očekávají konkrétní výsledek, mohou neúmyslně výsledky manipulovat nebo si je vykládat tak, aby potvrdily jejich očekávání.

Z tohoto důvodu byl ve výzkumu zaveden princip dvojitě zaslepeného experimentu.

31. Efekt opomenutí

Speaker Pelosi via Flickr

Sklon upřednostňovat neaktivitu před aktivitou v rámci vlastního konání a dokonce i v politice.

Psycholog Art Markman uvedl v roce 2010 skvělý příklad:

Efekt opomenutí se nenápadně vkrádá do našeho rozhodování v rámci rodinných hádek, pracovních problémů a dokonce i diskusí o celostátní politice. V březnu prezident Obama přiměl Kongres k tomu, aby byly přijaty rozsáhlé reformy zdravotní péče. Republikáni doufají v to, že voliči budou z problémů, které po přijetí reforem mohou nastat, vinit Demokraty. Ale protože se v oblasti zdravotní péče už dříve vyskytovala celá řada problémů, mohou skutečně realisticky očekávat, že budou dávány za vinu Demokratům, kteří se rozhodli aktivně podpořit změny, namísto Republikánům, kteří byli proti? Ano, mohou – mají na své straně efekt opomenutí.

32. Pštrosí efekt

Mark Kolbe / Getty Images

Rozhodnutí ignorovat nebezpečné nebo negativní informace tím, že „strčíme hlavu do písku“, jako to dělají pštrosi [pozn.: ve skutečnosti pštrosi hlavu do písku nestrkají]. Výzkum naznačuje, že investoři zjišťují aktuální hodnotu svých investic během špatných obchodních období výrazně méně často.

Ale napodobování tohoto velkého ptáka má své výhody, přinejmenším pro investory. Pokud o svých investicích máte pouze omezené informace, je méně pravděpodobné, že s nimi budete obchodovat, což z dlouhodobého hlediska znamená vyšší zisk.

33. Zkreslení výsledkem

Wikimedia Commons

Situace, kdy rozhodnutí hodnotíme na základě výsledku — nikoliv na základě toho, jakým způsobem jsme k onomu rozhodnutí skutečně dospěli. To, že jsme vyhráli spoustu peněz v loterii ještě neznamená, že utrácet peníze za losy bylo moudré rozhodnutí.

Výzkum ukazuje vysokou míru vlivu zkreslení výsledkem na to, jak hodnotíme svá rozhodnutí.

V rámci jedné studie byli studenti dotázáni, zda by mělo město investovat do monitorovacího systému, který by sledoval, zda pod mostem v řece nedochází k zachycování předmětů, které by mohly blokovat průtok vody. Někteří studenti měli k dispozici pouze informace, které měli k dispozici zástupci města v době rozhodování; jiní měli k dispozici také informace pozdější, které uváděly, že došlo k zablokování průtoku a město utrpělo škody následkem povodní.

Ukázalo se, že 24 % studentů z první skupiny (té s omezenými informacemi) konstatovalo, že by město mělo monitorovací systém pořídit, zatímco ve druhé skupině (té s dodatečnými informacemi) si to myslelo 56 % studentů. Znalost následků rozhodnutí ovlivnila jejich rozhodování.

34. Přílišná sebedůvěra

Chris Hondros/Getty Images

Někteří z nás jsou příliš sebevědomí stran svých schopností, následkem čehož v běžném životě více riskují.

Je možná překvapivé, že tomuto zkreslení podléhají více odborníci než laická veřejnost.

Odborník může předpovědět nějaký důsledek stejně nepřesně jako někdo, kdo se v daném oboru neorientuje – ale odborník se bude patrně domnívat, že má pravdu.

35. Přílišný optimismus

Bailey Weaver/Flickr

Pokud věříme tomu, že je svět kolem nás lepší, než opravdu je, nejsme připraveni na nebezpečí a násilí, se kterým se můžeme setkat. Neschopnost smířit se se vším, co lidská povaha obnáší, nás činí zranitelnými.

Na druhou stranu ale může mít přílišný optimismus jisté výhody – pozitivní náhled na svět má za následek lepší zdravotní stav a nižší úroveň stresu. Vědci dokonce tvrdí, že sklon podceňovat pravděpodobost negativních událostí je nám v podstatě vrozený – což znamená, že překonat toto zkreslení je obzvláště náročné.

36. Pesimistické zkreslení

Knihovna Kongresu

Jedná se o pravý opak zkreslení přílišným optimismem. Pesmisté zveličují negativní důsledky chování druhých i sebe samých.

Lidé v depresi mají větší pravděpodobnost nechat se ovlivnit pesimistickým zkreslením.

37. Placebo efekt

Michał Parzuchowski, Unsplash

Situace, kdy pouze skutečnost, že v něco věříme, na nás má specifický vliv, který způsobí, že daný výsledek skutečně nastane.

Tento efekt je základním principem fungování cyklů obchodování na burze, stejně jako obecným doprovodným jevem lékařské péče. Lidé, kteří dostali „falešné“ léky velice často pozorují stejné léčivé účinky jako ti, kteří dostali léky skutečné.

38. Klam plánování

Flickr/PhotoSteve101

Sklon podceňovat dobu, potřebnou k dokončení úkolu.

Jak uvádí Kahneman, lidé se obvykle domnívají, že jsou schopnější, než doopravdy jsou, a že mají větší schopnost ovlivnit budoucnost, než doopravdy mají.

Například i pokud víte, že sepsání zprávy o projektu několika vašim kolegům obvykle zabere několik hodin, můžete být přesvědčeni o tom, že ji dokážete vytvořit za méně než hodinu, protože vám to půjde mnohem lépe.

39. Ponákupní racionalizace

Alex Davies / Business Insider

Přesvědčení o tom, že provedený nákup se vyplatil, poté, co jsme ho již učinili.

[Pozn.: Dochází k tomu obzvlášť při impulzivních nákupech. I když jsme si špatně vybrali a nejsme s volbou spokojení, snažíme se všemožně sami sebe přesvědčit, že to byl dobrý nákup a že jsme nevyhodili peníze.]

40. Priming

Shutterstock/Halfpoint

Priming je proces, jehož vlivem se ocitneme ve stavu, v němž snáze rozpoznáváme věci, související se skutečností, se kterou jsme byli seznámeni.

Uveďme si jako příklad experiment, opět z webu Less Wrong:

Předpokládejme, že účastníky experimentu požádáme, aby stiskli jedno tlačítko v případě, že skupina znaků tvoří existující slovo, a jiné tlačítko v případě, že tato skupina takové slovo netvoří. (Například „brntán“ versus „banán“.) Pak jim ukážeme slovo „voda“. Na základě toho budou později schopni rychleji rozpoznat slovo „nápoj“. Takovému počínání se říká „kognitivní priming“.

Priming nám také odhaluje velmi silné paralely, kterými se tato aktivace šíří: pokud slovo „voda“ aktivuje slovo „nápoj“, pak pravděpodobně aktivuje také slova „řeka“, „sklenice“ nebo „šplouchat“.

41. Proinovační zkreslení

Daniel Goodman / Business Insider

Situace, kdy má někdo sklony přeceňovat užitek inovace a podceňovat omezení, která z ní plynou.

Nezní to vám v Silicon Valley povědomě?

42. Prokrastinace

Wikimedia Commons

Rozhodnutí preferovat současnost namísto snahy směrovat své úsilí na budoucí události.

Například přestože hodláte zhubnout, můžete si stejně rozhodnout dát si dnes velký kus dortu a prohlásit, že dietu začnete držet až od zítřka.

Děje se tak z velké části proto, že v okamžiku, kdy jste se rozhodli držet dietu, jste nebrali v potaz skutečnost, že nastane celá řada situací, během kterých vám někdo nabídne dort, a vy proto nemáte určený plán, jak své budoucí impulzy zvládat.

43. Reaktance

Hin Bong Yeung, Unsplash

Touha dělat přesný opak toho, co po nás někdo chce, abychom potvrdili, že se rozhodujeme zcela svobodně.

Jedna ze studií zjistila, že pokud lidé narazí na ceduli s nápisem „Za žádných okolností zde nečmárejte po zdech“, budou mít silnější nutkání po zdech čmárat, než kdyby narazili na nápis s prostou žádostí „Prosíme, nečmárejte nám po zdech“. Autoři studie tvrdí, že je to zčásti proto, že první sdělení je vnímáno jako výraznější omezení osobní svobody daného člověka.

44. Iluze recence

Investech Research via The Big Picture

Sklon považovat nejnovější informace za významnější než informace starší.

Jak uvedl finanční plánovač Carl Richards v magazínu The New York Times, investoři se často domnívají, že trh bude vždy vypadat tak, jak vypadá dnes, a následkem toho činí nerozumná rozhodnutí:

„Když na tom trh není dobře, začínáme být přesvědčeni o tom, že se nikdy nevzpamatuje, takže rozprodáváme své portfolio a cpeme peníze do matrací.“

45. Reciprocita

Flickr/Bradley Gordon

Víra v to, že spravedlnost je nade vše, dokonce i pokud je to v rozporu s našimi ekonomickými nebo jinými zájmy.

Pravidla reciprocity se učíme už od útlého věku a ovlivňují mnoho našich interakcí. Jedna ze studií zjistila, že pokud obsluha v restauracích rozdávala zákazníkům větrové bonbony navíc, navyšovali zákazníci své spropitné.

Pravděpodobně proto, že zákazníci cítili povinnost oplatit obsluze laskavost.

46. Regresní zkreslení

Tech. Sgt. Aaron Oelrich/USAF

Lidé reagují na extrémní situace. Když posléze extrémnost dané situace klesne, domnívají se, že tuto změnu způsobili oni, přestože je pravděpodobnějším vysvětlením to, že se situace zvolna stabilizovala.

Ve své knize „Thinking, Fast and Slow“ Kahneman uvádí příklad toho, jak regresní zkreslení funguje v běžném životě. Instruktor Izraelských vzdušných sil usoudil, že pokud své kadety pokárá za špatně provedený úkon, jejich druhý pokus dopadne vždy lépe. Instruktor byl přesvědčen o tom, že příčinou tohoto zlepšení bylo právě jeho kárání.

Kahneman mu ale vysvětlil, že byl ve skutečnosti svědkem buď stabilizace výkonu kadetů, nebo náhodných výkyvů v jejich výkonu. Pokud se vám jednou něco příliš nepodaří, je velice pravděpodobné, že příště dopadnete lépe i v případě, že neuděláte nic ve snaze svůj výkon zlepšit.

47. Iluze sebekontroly

ap

Sklon přeceňovat své schopnosti sebekontroly tváří v tvář pokušení.

[Pozn.: Například abstinující kuřáci s větší iluzí sebekontroly měli sklony vystavovat se častějšímu pokušení, což po 4 měsících pozorování vedlo k většímu poměru relapsů.]

48. Nápadnost

Dotshock/Shuttershock

Naše sklony zaměřovat se na nejnápadnější vlastnosti či prvky osoby nebo situace.

Výzkum například naznačuje, že pokud je v pracovním týmu pouze jediný člen rasové minority, ostatní členové tohoto týmu z výkonu této konkrétní osoby vyvozují výkonnost libovolného člena dané rasové skupiny.

49. Necitlivost vůči rozsahu

Hector Guerrero/VICE News

Situace, kdy naše ochota za něco zaplatit neodpovídá míře výsledku.

Ze stránek Less Wrong:

Kdysi dávno byly tři skupiny účastníků studie dotázány, kolik by byli dotyční ochotni zaplatit za záchranu 2000 / 20000 / 200000 stěhovavých ptáků před utonutím v nezakrytých nádržích s ropou. Členové daných skupin odpověděli 80 dolarů, 78 dolarů, respektive 88 dolarů. Jedná se o necitlivost vůči rozsahu nebo zanedbání rozsahu: počet zachráněných ptáků – rozsah altruistického skutku – měl velmi malý dopad na ochotu zaplatit.

50. Iluze jasnovidce

Flickr/Steven Pisano

Přílišná důvěra v rady odborníků.

Toto zkreslení souvisí s touhou vyhnout se odpovědnosti. Pokud toužíme po odhadu budoucího vývoje, obracíme se na „odborníky“, přestože pravděpodobnost toho, že dokáží předpovědět vývoj nějaké situace není obvykle vyšší než je tomu u zbytku populace.

Jinými slovy, každému jasnovidci někdo uvěří.

51. Selektivní pozornost

Wikimedia Commons

Situace, kdy našim očekáváním dovolíme, aby ovlivnily naše vnímání světa.

Klasickou studií selektivní pozornosti je experiment „neviditelná gorila“. Psychologové Christopher Chabris a Daniel Simons natočili krátký film, ve kterém si dva basketbalové týmy, jeden v bílých dresech a jeden v černých, přihrávají míče. Účastníci experimentu byli požádáni, aby spočítali počet přihrávek buď bílého nebo černého týmu. V průběhu filmu po basketbalovém hřišti projde žena v kostýmu gorily, zabuší si na hruď a poté opět ze záběru odejde. Celkem v záběru stráví devět sekund.

Zhruba polovina těch, kteří video sledovali (můžete se na něj podívat zde) si gorily vůbec nevšimla, pravděpodobně proto, že se dotyční příliš soustředili na počítání basketbalových přihrávek.

Samozřejmě na dotaz, zda by si v takové situaci gorily všimli, odpověděli takřka všichni, že ano.

52. Efekt přenosu sebevyvyšování

Boonsri Dickinson, Business Insider

Všichni hovoříme častěji o svých úspěších než o neúspěších.

To má za následek pokřivené vnímání reality a neschopnost přesně vyhodnocovat situace.

53. Zkreslení status quo

Knihovna Kongresu

Sklon upřednostňovat neměnný stav věcí.

Toto zkreslení se podobá zkreslení averzí ke ztrátě, kdy lidé upřednostňují vyhýbání se ztrátám před získáváním výhod.

54. Stereotypizace

Yepoka Yeebo / Business Insider

Sklon očekávat u jisté osoby či skupiny osob specifické vlastnosti, aniž bychom o dotyčných měli skutečné relevantní informace.

Stereotypizace může mít jisté výhody, protože nám umožňuje rychlou identifikaci neznámých osob jako přátel nebo nepřátel. Máme ale sklony toto zkreslení nadužívat.

Například jedna ze studií zjistila, že lidé mají sklony zvolit si pro vykonání specifického matematického úkonu muže namísto ženy, a to i v případě, kdy zjistili, že jsou oba kandidáti stejně schopní.

55. Zkreslení přeživších

Facebook CEO Mark ZuckerbergFacebook/Mark Zuckerberg

Chyba, která vzniká následkem toho, že se soustředíme pouze na přeživší příklady, následkem čehož vyhodnotíme danou situaci zkresleně. Například bychom se mohli domnívat, že být podnikatelem je snadné, protože nemáme povědomí o všech neúspěšných podnikatelích.

Toto zkreslení může mít také za následek domněnku, že přeživší jsou neoprávněně vnímáni jako lepší než ti, kteří selhali, bez ohledu na roli, kterou v dané situaci sehrálo štěstí či další faktory.

56. Tragédie obecní pastviny

Robert Johnson — Business Insider

Nadužíváme běžně dostupné zdroje, protože nikomu konkrétnímu z nás nezáleží na jejich zachování.

To vysvětluje nadměrnou spotřebu přírodních zdrojů, oportunismus a jakékoliv skutky, které upřednostňují zájmy jednotlivce před zájmy nás všech.

57. Jednotkové zkreslení

Jeffreyw via Flickr

Jsme přesvědčeni o tom, že existují optimální jednotková velikost nebo obecně uznávané množství dané věci, které je považováno za přiměřené.

To vysvětluje, proč, pokud jsou nám podány větší porce jídla, ho ve výsledku sníme více.

58. Sklon vůbec neriskovat

Andy Cross/The Denver Post via Getty Images

Sociologové zjistili, že preferujeme jistotu – dokonce i pokud je to kontraproduktivní.

A proto máme sklon vůbec neriskovat.

Obecně platí, že máme sklony upřednostňovat jednání, které zcela eliminuje některá rizika, namísto jednání které snižuje veškerá rizika – dokonce i v případě, kdy by snížení celkového rizika ve druhém případě bylo výraznější než v případě prvním.

Zdroj a překlad

Tento článek je českou verzí anglického originálu 58 cognitive biases that screw up everything we do (Gus Lubin, Shana Lebowitz a Drake Baer) publikovaného 29. října 2015 na webu Business Insider. Místy jsem v hranatých závorkách […] doplnil vlastní poznámku.

Velmi pečlivý překlad obstaral Martin Fiala.

Cognitive reflection test doplněno 4. 6. 2018

V rámci přednášky ve Hvězdárně Brno představil Filip Tvrdý moc zajímavý Cognitive reflection test (CRT). Neznáte-li, věnujte mu těch pár minut. (V čase 46:04–49:45.)

Mgr. Filip Tvrdý, Ph.D., Pseudovědci, konspirátoři a hranice kritického myšlení

Kritické myšlení – Úvod do rozpoznávání keců doplněno 19. 3. 2019

Neurazitelny.cz v rámci přednáškových Večerů na FF UK uspořádal přednášku Martina Vraného a Ondřeje Havlíčka s názvem Kritické myšlení – Úvod do rozpoznávání keců. V druhé půli se mluví o nejčastějších kognitivních klamů z praxe.

Zmiňují mimo jiné i Forerův/Barnumův efekt.

Příspěvek 58 kognitivních zkreslení, která škodí všemu, co děláme pochází z Josef Štěpánek

Jedná se o překlad originálu Speak Peace in a World of Conflict z roku 2005 a nese název Co řeknete, změní váš svět.

Hned v úvodu mohu říct, že tato kniha rozhodně stojí za přečtení. Je to navždy aktuální téma a s trochou snahy může nenásilná komunikace opravdu zásadně změnit váš svět a následně i svět lidí ve vašem okolí. Kdybyste snad byli na pochybách, jestli se vám kniha bude dobře číst, proložil jsem stručnou recenzi několika úryvky, které mě při čtení nejvíc zaujaly.

Skvělé je, že pomalu každé dílčí téma je doplněno konkrétním příběhem nebo vzpomínkou, a hned tak vidíte, jak to může fungovat v praxi.

Jako dítě jsem si opakovaně kladl otázku: Co to do lidí vjede, že začnou chtít ubližovat druhým kvůli jejich jménu, náboženství, původu nebo barvě kůže?

Po úvodním představení nenásilné komunikace Rosenberg přistupuje k základním předpokladům, které jsou k mírovému dorozumívání potřeba. Prvním z nich je umění pozorovat. Na příkladu ukazuje, jak těžké je popsat dění, aniž bychom někoho hodnotili či posuzovali, a připomíná, že podle indického filosofa Krišnamurtího je schopnost pozorovat bez hodnocení nejvyšší formou lidské inteligence.

Kdysi jsem pracoval v jedné vesnici v Palestině a v závěru shromáždění mi jeden mladý muž řekl: „Marshalle, vaše školení se mi opravdu líbilo, ale vlastně to není nic nového. Nemyslím to jako kritiku, ale ve skutečnosti je to jenom aplikovaný islám.“ Mladík si všiml, že se usmívám, a zeptal se: „Proč se usmíváte?“ Řekl jsem: „Včera, jsem byl v Jeruzalémě a jeden ortodoxní rabín mi řekl, že je to aplikovaný judaismus. A vedoucí našeho programu na Srí Lance je jezuitský kněz a ten si myslí, že je to křesťanství.“

Navazuje kapitolou o pocitech a potřebách. Když chceme lidem sdělit, co se v nás odehrává, když dělají to, co dělají, potřebujeme k tomu gramotnost potřeb a pocitovou gramotnost. Gramotnost kvůli tomu, že spousta lidí v rovině potřeb vůbec není zvyklá uvažovat. Je tedy často potřeba si nejdřív ujasnit, co to potřeba vůbec je a jak o ní lze mluvit.

Naučili jsme se o sobě vzájemně uvažovat v moralistických soudech. Ve svém vědomí máme výrazy jako správný, špatný, dobrý, zlý, sobecký, nesobecký, teroristé, bojovníci za svobodu. S těmito soudy je spojena představa spravedlnosti založená na tom, co si „zasloužíme“. Pokud děláte zlé věci, zasloužíte si trest. Děláte-li dobré věci, zasloužíte si odměnu. Takovému vědomí a falešné výchově jsme bohužel vystaveni velmi dlouho. Domnívám se, že právě to je jádrem veškerého násilí na této planetě.

Do řečí o pocitech zase lidé běžně míchají všelijaká hodnocení a soudy sebe samých nebo druhých lidí a nemluví tak o skutečných pocitech, přestože toho slova užívají. Někdy dlouho trvá, než si člověk uvědomí, jak se cítí, a naučí se to průběžně vnímat.

Mladík se upřímně snažil pojmenovat své pocity, ale nakonec řekl: „No, vlastně z toho nemám žádný pocit.“
„Doufám, že to není pravda, “ odpověděl jsem.
„Proč?“
„Protože to už byste byl mrtvý.“
Pocity máme neustále. Problém je v tom, že jsme nebyli vychováni tak, abychom si je uvědomovali.

Následuje neméně důležitá kapitola o prosbách. Chceme-li něco dostat, musíme o to obvykle nejdřív požádat. Je však velký rozdíl mezi prosbou a požadavkem. Nenásilná komunikace učí žádat pozitivně, tedy říkat druhým, co chceme, nikoli co nechceme nebo co by měli přestat dělat. Snahou je umožnit takové vztahy, v nichž si lidé vzájemně pomáhají, protože pro sebe mají pochopení a záleží jim na sobě. Tedy ne ze strachu před trestem, ne v očekávání odměny, ale kvůli přirozené radosti, že přispívají k blahu druhých.

Když něco žádáme nebo o něco prosíme, je důležité mluvit o konkrétní činnosti a postarat se, aby to nebylo vnímáno jako požadavek. Rozdíl mezi žádostí a požadavkem poznáme mimo jiné podle toho, jak se zachováme k lidem, když nám nevyhoví. Váš protějšek potřebuje vědět, že může projevit nesouhlas a že mu budete rozumět. Cílem je navázat s ním vztah a dosáhnout vzájemného porozumění.

Je snadné zapomenout na věci, o nichž si myslíte, že vám byly uloženy a jsou vyžadovány. Když naopak něco děláte z vlastní vůle a iniciativy, je situace docela jiná.

Jedna matka mi například řekla: „Marshalle, … ale co děti? Dítě se přece nejprve musí naučit, co musí dělat, co by mělo dělat.“ Tato matka s dobrými úmysly pracovala s dvěma pojmy, které považuji za nejzhoubnější: muset a mělo by se.

Děláme-li věci, které nevychází od nás samotných, vycházíme-li z nějakého kulturně získaného vzorce a vykonáváme nějakou práci jen proto, že bychom měli nebo musíme, abychom získali odměnu a splnili povinnost nebo abychom se vyhnuli hanbě a vině, potom na to doplatí všichni zúčastnění.

Následuje část, která se vyloženě zaměřuje na použití nenásilné komunikace v každodenním životě, přestože příběhů do této chvíle zazněla již celá řada.

Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak komunikovat s lidmi, je dát jim najevo, že se o jejich potřeby zajímáme stejně jako o svoje. Moc s lidmi získáme tehdy, když si sdělujeme, co nám vyhovuje a co ne. Otevřeně, upřímně a bez kritiky. Lidé se o naše blaho zajímají mnohem více, když se s nimi rozdělíme o moc, než když jim řekneme, co dělají špatně.

Rosenberg zdůrazňuje, že vždycky máme na vybranou a nikdy neděláme nic, pro co jsme se nerozhodli. Vybíráme si takové chování, které naplňuje naši potřebu. V umění nenásilné komunikace je velice důležité uvědomit si, že v každém okamžiku máme na výběr, že se vždy rozhodujeme, co budeme dělat, a neděláme nic, co jsme si nevybrali. A každá taková volba či rozhodnutí slouží nějaké potřebě.

Mimochodem také připomíná, že mnoho lidí, které označujeme za duševně nemocné, se naučili myslet a komunikovat způsobem, jenž jim působí značné psychické nepohodlí. Neznamená to, že jsou nemocní, ale že se naučili myslet a mluvit způsobem, který jim dělá ze života utrpení.

Jakmile se obě strany přenesou přes představu nepřítele a uvědomí si potřeby toho druhého, začne být druhá část vyjednávání – hledání strategií, jak uspokojit potřeby všech zúčastněných – mnohem jednodušší. Nejtěžší je zbavit se představy nepřítele. Jde o to, aby si lidé uvědomili, že není možné mít prospěch na úkor někoho jiného.

Ve třetí části dostává prostor téma sociální změny díky nenásilné komunikaci. Je zde mnoho příkladů z veřejných institucí i z podnikatelské sféry.

„Venku, za představami o konání dobra a zla, je pole. Tam se setkáme.“
-Rúmí

Podkapitola se věnuje problematice, jak si poradit s konfliktem a střetem názorů. Rosenberg na vlastním příkladu vypraví, jak měl před jednou důležitou schůzí velkou potíž v protistraně nevidět nepřítele, ale člověka a za ním i jeho potřeby. Nakonec se však dokázal povznést nad urážky a ponižování a díky nenásilné komunikaci dosáhl svého.

Musíme se soustředit na krásu toho, o co nám jde, a ne na domnělou ošklivost zlých hochů, které jsme se rozhodli přemoci.

Poslední kapitola před závěrečným shrnutím se týká vděčnosti. Pokud umíme jistým způsobem vyjádřit a přijmout vděčnost, dává nám to nesmírnou energii, s níž můžeme usilovat o změny.

… Protože se to odehrávalo ve Švýcarsku, nechali ho domluvit a teprve potom spustili. A to je důvod, proč v některých ohledech raději pracuji na Středním východě. Všichni tam mluví současně, takže neproduktivní diskuse je o polovinu kratší.

Říci někomu, že odvedl dobrou práci a že je schopný člověk, to je podle Rosenberga další z moralizujících soudů. Jestliže používáme hodnotící slova pro chválu a poklony, je to stejná forma jazyka, jako když někomu říkáme, že je nepříjemný, hloupý nebo sobecký. Jakmile manažeři nebo učitelé slyší, aby neponižovali lidi tím, že je chválí nebo jim skládají poklony, jsou pohoršení. Učili je totiž, že mají zaměstnance a studenty denně chválit, protože tím podpoří jejich výkonnost. Vydrží to ale jen velmi krátce, a to do chvíle, než vycítí manipulaci a poznají, že vděčnost není opravdová a nejde od srdce.

V nenásilné komunikaci se nesnažíme druhého člověka odměnit. Chceme, aby se dověděl, že svým činem obohatil náš život. A chceme-li toto někomu sdělit, je třeba vyjádřit tři věci:

1. kterým činem nám druhý člověk obohatil život,
2. jaký z toho máme pocit a co cítíme v souvislosti s tím, co udělal,
3. jaké naše potřeby svým jednáním naplnil.

Po celkovém shrnutí ještě v závěru knihy najdete užitečný přehled, jak ve zkratce na nenásilnou komunikaci a jaké existují základní pocity a potřeby.

Co řeknete, změní váš svět je krátká, avšak ohromně obsažná a cenná kniha, která bude vždy aktuální a může značně ovlivnit váš každodenní život. Rozhodně doporučuji.

Děkuji nakladatelství Portál za poskytnutí recenzního výtisku.

Příspěvek Co řeknete, změní váš svět pochází z Josef Štěpánek

V nenásilné komunikaci jsou tím nejdůležitějším potřeby obou stran a pocity, které s nimi souvisí. Obě tyto věci však bývají v běžné komunikaci pečlivě ukryté. Cílem je dokázat srozumitelně vyjádřit své potřeby a pocity, a na druhou stranu umět také naslouchat pocitům a potřebám druhých, případně se k nim opatrně propracovat. V druhé řadě pak naplnit potřeby všech zúčastněných tak, aby to bylo z vlastní vůle a s radostí.

„Všechny urážky, nadávky, odsuzování či obviňování
jsou jen velice nešťastná vyjádření nenaplněných potřeb.“

Marshall Rosenberg říká, že všechny urážky, nadávky, odsuzování či obviňování jsou jen velice nešťastná vyjádření nenaplněných potřeb. Nešťastná ze dvou důvodů. Zaprvé, dost to snižuje šance, že dostaneme, co chceme, a to i pokud jsou to vyjádření nevyřčená (pouze si je myslíme). Zadruhé, zvyšuje to pravděpodobnost agresivity či násilí.

[Marshall Rosenberg – Solution for conflicts through communication, 7 minut, české titulky – (CC) vlevo dole]

Jazyk vlka a jazyk žirafy

Pro názornost při vysvětlování používal Marshall Rosenberg postav vlka a žirafy.

Vlk (v originále šakal) psychoanalyzuje, diagnostikuje, odsuzuje a hodnotí ostatní a nadává jim. Vidí svět černobíle – člověk je buď špatný, nebo dobrý. Velice rád hraje hru „Kdo má pravdu?“, v níž nakonec každý prohrává. A kdo prohrává, zaslouží si trpět. Vlk užívá systému trestu a odměn, má povinnosti, navozuje v druhých pocity viny a studu. Necítí zodpovědnost za své činy a raději se vymlouvá. Věří, že lidé jsou od přírody zlí. Vlčí jazyk nás odstřihává od života a velmi snadno vyústí v agresivitu či násilí.

Žirafa se naproti tomu snaží o vcítění se do pocitů druhých, naslouchá jejich potřebám a vyjadřuje ty své. Moc ráda hraje hru „Báječný život“, v níž každý vyhrává. Věří, že lidé jsou od přírody dobrosrdeční a rádi nezištně dávají. Žirafa si je vždy vědomá možnosti volby a cítí zodpovědnost za své činy a rozhodnutí. Neslyší urážky a nebere si kritiku osobně. Žirafí jazyk je jazyk srdce a empatie. Umožňuje žít spokojený život.

Radost z dávání a umění nezaujatého pozorování

Pokud lidé něco dělají, jen aby se ostatním zalíbili, z pocitu viny, studu či zkrátka jen z povinnosti, všichni zúčastnění na to nakonec nějak doplatí. Není to lidská přirozenost. Přirozené je užívat si dávání. Dávat ze srdce a nezištně.

„Nesnažte se cíleně někoho něco naučit nebo ho změnit.
Narazíte tak akorát na odpor.“

Nejen při řešení konfliktů je důležitá schopnost odlišovat názor od faktu. Vidět v lidech osobnosti, ne jen představy možného nepřítele. Díky tomu nebudete mít tendenci ostatní posuzovat a snáze přijdete na kloub potřebám a motivacím na pozadí jejich činů či chování.

Máte-li například konflikt, v němž říkáte, že někdo moc mluví, není to faktický popis situace, ale jen váš názor, vaše zhodnocení. V žirafím jazyce se neužívá slov dobrý/špatný či moc/málo, protože takové věci vidí každý jinak a nelze je objektivně zhodnotit.

Svět je plný pocitů a potřeb

Když se lidé snaží vyjádřit své pocity, často do toho přimíchávají hodnocení druhých. Například se cítí nepochopení, zneužití, zrazení, manipulovaní, souzení, kritizovaní, ignorovaní, odmítaní. Tato slova nevyjadřují pravé pocity, ale spíš hodnocení či představy o druhých.

Ve vlčím jazyce jsou pocity často zneužívány k vyvolávání pocitu viny a manipulaci.

Žirafy na druhou stranu ví, že za každým pocitem je ukrytá nějaká potřeba. Nikdy nesvádí na ostatní vinu za to, jak se cítí.

Narazíme-li na vztek, špatnou náladu, stud nebo pocit viny, dostáváme velmi cenný signál, že nejsme ve spojení s našimi potřebami. Místo toho jsme kdesi ve své hlavě a soudíme ostatní či sami sebe.

Když se někdo blízký trápí a je smutný, vlk se snaží to vyřešit, spravit ho. Nesnáší totiž bolest. Ale čím víc se snaží, tím to dělá horší a horší. Naproti tomu žirafa je s trpícím člověkem v empatickém spojení a prožívá to s ním.

„Za každým pocitem je ukrytá nějaká potřeba.“

Všichni máme stejné potřeby. Liší se však způsoby a strategie, jakými své potřeby naplňujeme.

Osnova nenásilné komunikace:

• Pozorování a popis situace bez hodnocení či posuzování.
• Pocit, který to vyvolává.
• Potřeba, která je nenaplněna.
• Prosba na druhou stranu, aby onu potřebu naplnila.

Pokud mluvíme s ostatními o svých potřebách, aniž bychom to rušili kritikou, vznášením požadavků či jinou formou vlčího jazyka, vytváříme tak nejvhodnější podmínky, aby naši potřebu ostatní naplnili, a to se zcela přirozenou radostí z dávání. Když však kritizujeme nebo vznášíme požadavky, druzí mají tendenci se bránit či útočit a na vaše potřeby už nemyslí.

Když někomu říkáme „nedělej to“, není z toho patrné, co chceme. A navíc to vyvolává agresivní odezvu. Mnohem účinnější a pozitivnější je říkat, co chceme, aby začal dělat jinak a nejlépe i specifikovat jak a jakou potřebu tak chceme naplnit. Vždy by to ale mělo být formou prosby, ne požadavku. Žirafy by ještě doplnili poznámku „jen, když to bude z přirozené nezištné radosti z dávání“.

Druhá stránka věci je umět naslouchat potřebám druhých. A to i v případě, že je vyslovují vlčím jazykem. V takových situacích radí Marshall Rosenberg říci: „Cítíš se tak a tak, protože potřebuješ to a to a nedostává se ti toho?“ Klíčové je snažit se odhadnout či vycítit potřeby a pocity toho druhého, protože díky tomu o nich s vámi začne mluvit. Pozná tak, že jste s ním ve spojení. Že vám nejde o to, kdo má pravdu, ale o to, co cítí a jaké jsou jeho potřeby.

Žirafy na prosby nereagují slovy ne, nemůžu, nechci, to nejde, nemám čas. Ta mohou snadno vyvolat pocit odmítnutí a obranný postoj. Žirafy jsou si vědomé toho, že za „ne“ se skrývá potřeba, jež jim brání říci „ano“. Raději se tedy snaží onu potřebu přímo vyjádřit a zůstat s druhým ve spojení.

Jak vlk a žirafa děkují a vyjádřují vděčnost? Vlk říká věty jako „Ta práce se ti povedla.“ „Jsi velmi milý.“ „Jsi dobrý tanečník.“ To jsou však jen zhodnocení či posouzení. Pochvaly a komplimenty, které vlk používá jako odměnu, povzbuzení v tom, co žádá.

Žirafy na to jdou jinak. Vděk vyjadřují uvedením konkrétního příkladu, jak jim ona věc zpříjemnila život. To je naše ohromná každodenní moc – zpříjemňovat ostatním život. A stačí k tomu pár slov. Žirafy dále dodávají, jaký z toho mají pocit a jaká jejich potřeba tím byla naplněna. To dá člověku nesrovnatelně víc než jen pouhý kompliment. Vlka však takový příval vděčnosti vyděsí a reaguje obvyklým: „Není zač.“ „Ále, to nic nebylo.“ a podobně. Připadá mu, že si to nezaslouží.

Marshall Rosenberg v Archerovi

Mimochodem, tvůrci mého oblíbeného seriálu Archer vzdali Marshallu Rosenbergovi krásnou poctu v epizodě S06E11: Achub Y Morfilod z 19. března 2015.

(Titulky přeložili Hurley a iHyi. Časování: badboy.majkl, www.edna.cz/archer.)

Odkazy a další materiály

V češtině se nenásilné komunikaci věnují stránky nenasilnakomunikace.org (Facebook).

Další české články:

• Kniha: Nenásilná komunikace
• Helena Kurzweilová: Nenásilná komunikace
• PraveTed.cz: NVC

Umíte-li anglicky, jako nejvhodnější postup mi připadá podívat se na povídání Marshalla Rosenberga. V jeho podání vám to dá mnohem víc, než kdybyste si o tom jen někde četli.

Vřele doporučuji podívat se na záznam ze semináře Marshalla Rosenberga z roku 2000 (nebo si ho aspoň poslechnout). Video je v angličtině, nicméně vpravo dole si můžete zapnout anglické titulky, případně pak ikonkou vedle strojový překlad do češtiny.

Nenásilná komunikace = krásnější život

Aby to nevyznělo špatně, lidé se nedělí na žirafy a vlky, ale každý má žirafu i vlka v sobě. Jednou mluvíme jako vlk a ostatní posloucháme vlčíma ušima, jindy zas nasadíme žirafí uši a jako žirafa také mluvíme. Je jen na nás, pro kterého z nich se rozhodneme.

Nenásilná komunikace může ohromně zlepšit kvalitu nejen vašeho života, ale i životů všech lidí, s nimiž jste v nějakém vztahu nebo kontaktu.

Snad se jednou dočkáme doby, kdy se Nenásilná komunikace nebo její principy budou učit jako jedna ze základních věcí ve škole.

Yoram Mosenzon na TEDx Amsterdam 17. dubna 2015

Toto léto se v Amsterdamu otevírá první žirafí škola.

Vulnerable honesty | Yoram Mosenzon | TEDxAmsterdamED (14 minut, anglicky)

Kniha Co řeknete, změní váš svět 6. prosince 2015

Od nakladatelství Portál jsem dostal recenzní výtisk knihy Marshalla Rosenberga Co řeknete, změní váš svět.

Eliška Blauberová: Slyšet se jinak (Nenásilná komunikace) 24. listopadu 2017

Český Rozhlas Vltava odvysílal pořad Elišky Blauberové: Slyšet se jinak o semináři Nenásilné komunikace vedeném Ondrášem Přibylou.

Kurzy Nenásilné komunikace 12. března 2019

K uvedení myšlenek Nenásilné komunikace do běžného života obvykle nestačí pouhé přečtení knihy, ale je potřeba i živý trénink s ostatními lidmi. Naštěstí u nás existuje hned několik kurzů, které můžete navštívit. Sám mám za sebou tréninkovou sérii Nenásilné komunikace, kterou pořádá Druna s Ondrášem Přibylou vždy na začátku roku.

Kromě něj kurzy Nenásilné komunikace (NVC) pořádá např. také Helena Kurzweilová, Ivana Horáková, Karolína Rejlková a Martin Kujan, Markéta Cudlínová nebo Adam Čajka a Eva Malířová.

Příspěvek Marshall Rosenberg: Nenásilná komunikace (NVC) pochází z Josef Štěpánek

Duolingo je ohromný projekt, který umožní kvalitní výuku jazyků zdarma komukoliv, kdo má přístup k internetu. Zároveň budou lidé s jeho pomocí překládat web. Neuvěřitelně chytrá myšlenka, která se dočkala brilantní realizace.

Trocha historie pro uvedení do obrazu

Na jaře roku 2011 měl Luis von Ahn fascinující přednášku o spolupráci v obřím měřítku. Mluvil mj. o vskutku geniálním projektu reCAPTCHA, který umožnil zdarma převádět do elektronické podoby 1,5 milionu knih ročně. Přednáška proběhla v rámci TEDxCMU na univerzitě Carnegie Mellon v Pittsburghu.

„Před příchodem internetu bylo už z podstaty nemožné koordinovat více než 100 tisíc lidí (nehledě na jejich platy). Nyní, díky internetu, jsem vám předvedl projekt, v němž jsme shromáždili 750 milionů lidí, aby nám pomohli digitalizovat lidské vědění.“ -Luis von Ahn

Ke konci přednášky se mluví o potřebě přeložit web, protože strojový překlad zřejmě nikdy nedosáhne uspokojivých, spolehlivých výsledků. Jednou možností by bylo najmout profesionální překladatele, ale to by bylo neúnosně nákladné a navíc velmi pomalé.

Luis von Ahn se svým týmem tedy hledal způsob, jak přeložit tak ohromné množství textu s minimálními náklady. Pokud by na takovém projektu měly spolupracovat miliony lidí, jsou tu dva problémy – nedostatek bilingvních lidí a nedostatek motivace. Po nějakém čase vymysleli způsob, jak zabít dvě mouchy jednou ranou…

Přichází Duolingo!

Další službou, která umožní spolupráci v obrovském měřítku, je Duolingo. Jeho první testovací verze spatřila světlo světa už ke konci loňského roku a nyní se nedočkavě blíží svému oficiálnímu spuštění pro širokou veřejnost, které je plánované na 19. června 2012. O co jde a jak to funguje? Podívejte se na krátké úvodní video…

Už nějakou dobu mám přístup do privátní betaverze. Nebudu se sáhodlouze rozepisovat o uživatelském prostředí a celkovém zážitku při používání. Zanedlouho si ho budete moci vyzkoušet sami, a taková zkušenost vydá za tisíce slov.

Duolingo.com: Learn a language while translating the web (od 19. června 2012)

Tedy jen ve zkratce… Duolingo je úžasně propracované a inovativní. Překvapí vás funkce, jež byste ve webové aplikaci rozhodně nečekali (např. kontrola výslovnosti). Bude vás bavit a rádi se k němu budete vracet. Navíc budete moci pomáhat překládat reálné texty z webu. K zábavě se tak přidá dobrý pocit z užitečnosti a ve vybraném jazyce se budete neustále zdokonalovat a obohacovat si slovní zásobu.

V současnosti Duolingo nabízí výuku němčiny, španělštiny a francouzštiny v anglickém prostředí. Zanedlouho se přidá také portugalština, italština a čínština. Pro španělsky hovořící země je už nyní dostupná možnost učit se angličtinu ve španělském prostředí.

Další obrovský krok ve vzdělávání

Po TEDu a Khan Academy přichází další velký krok ve vzdělávání. Projekt, který posune hranice lidstva zase o kus dál. Spojí lidi z celého světa a pomůže nám, abychom si lépe rozuměli. Ukáže na nové možnosti internetu, které lidé teprve začínají objevovat.

Nemůžu se dočkat. Kde vzít pozvánku do privátní bety?

Můžete zkusit štěstí a napsat mi o ní… (Ještě mi jich pár zbývá.)

Kdyby to nevyšlo, zkuste se zeptat např. v komentářích pod článkem na Lupě. Také můžete chvíli hledat v sociálních sítích lidi, kteří si psali o pozvánku, a poptat se u nich – každý uživatel privátní bety totiž s registrací získá 3 pozvánky k rozeslání.

Aktualizace 19. června 2012: Spuštění podle plánu

Všechno šlo podle plánu, a tak se Duolingo.com dočkalo spuštění ostrého provozu. Přeju příjemnou zábavu!

We’ve just launched @duolingo (from the USV office) twitter.com/uekermann/stat…

— marcel (@uekermann) June 19, 2012

125,000 active Duolingo users have translated 75 million English, Spanish, French and German sentences

— K Vashee (@kvashee) June 19, 2012

Příspěvek Duolingo: Výuka jazyků nové generace pochází z Josef Štěpánek

Zároveň je však třeba mít na paměti, že těchto pět lidských smyslů má poměrně omezené možnosti, a že věci a živé tvory kolem nás, stejně tak i jevy a události, vidíme a vnímáme z velmi omezené perspektivy. Mnoho nám zůstává ukryto.

Naštěstí se při vnímání okolního světa nemusíme spoléhat zdaleka jen na ně. Hlavním správcem našich smyslů je mozek, a ten dokáže vytvořit obrovskou propojenou nadstavbu nad pouhým pasivním přijímáním údajů. A právě v této nadstavbě je ukryta cesta za hranice běžných smyslů.

Poněkud omezující může být také naše vnímání plynoucího času, ale i nad něj jsme schopní se do jisté míry povznést…

„… Zkusme si představit, jak by se nám vše jevilo, kdybychom to viděli v bezčasovosti. Kdybychom například ve stole, který je před námi, neviděli jenom tak jako nyní prostý stůl, ale viděli celou jeho osudovost. Současně semeno i strom, osud toho stromu, jeho pád, rozřezání na prkna, zrod stolu i jeho zánik. To vše by bylo najednou. …“ – Josef Zezulka: Přednášky I, Praha, 2006

O takové vnímání by se měl člověk snažit vždy, a to i se současnými možnostmi. Přestože velkou část světa kolem nás zkrátka domyslet nelze, takovéto komplexní vnímání umožňuje řádově kvalitnější a širší pohled na svět.

Empatie jako šestý smysl

V lidské společnosti se o něco takového přece často snažíme – aspoň v omezené krátkodobé míře. Říká se tomu empatie. Máme ji všichni vrozenou.

Mnoho lidí jí však nedává tolik prostoru, kolik by bylo záhodno, a nesnaží se ji ani jakkoliv rozvíjet. Dřív to možná nebyla tak výrazně potřebná dovednost, jenže svět se mění. Myslím si, že lidé po celém světě postupně zjišťují, že v dnešní společnosti nestačí mít všech pět pohromadě, ale musí se ještě aspoň jeden přidat.

Ne nadarmo dnešního člověka Jeremy Rifkin nazývá Homo Empathicus.

RSA Animate – The Empathic Civilization (11 minut, české titulky, zdrojová přednáška)

Lze empatii nacvičit?

Určitou dávku empatie máme sice všichni vrozenou, ale je víc než žádoucí ji neustále rozvíjet. Například skrze vzdělání a poznávání cizích příběhů můžeme v tomto ohledu získat velmi mnoho.

Jedním z praktických cvičení, jak v sobě aktivně rozvíjet empatii a širší vnímání světa, je cíleně se vciťovat do živočichů ve svém okolí. Najděte si klidnou chvíli, v níž se nenecháte ničím příliš rozptylovat. Zaměřte se na jedno zvíře, pozorujte ho a zkuste se do něj vžít. Poznejte, jaké řeší problémy, jaké má potřeby a jak žije. Snažte se ho pochopit v co největší šíři. Staňte se na chvíli jím samým.

A samozřejmě nemusí zůstat pouze u živočichů. Vžít se na chvíli do nějaké rostliny může být také velice objevné a osvěžující…

Jak se o to opakovaně budete pokoušet, začne být pro vás takové nahlížení na druhé naprosto přirozené a budete ho neustále vylepšovat a pěstovat jako svůj šestý smysl.

Náhle bude mnohem snažší zapojit v každodenním životě intuici. Budete činit lepší rozhodnutí, která byste z dřívějšího úzkého pohledu vůbec nedovedli pochopit. Ucítíte mnohem větší pouto se vším živým.

Na empatii a intuici navíc stojí celá řada dalších smyslů (např. rovněž velmi důležitý smysl pro humor či smysl pro spravedlnost). S rozvíjením empatie se tedy výrazně rozvíjí i celá osobnost. A to dává smysl, nemyslíte?

P.S. Hlášku „To dává smysl!“ vám přináší videocast Digit.cz.

Příspěvek Za hranice běžných smyslů… pochází z Josef Štěpánek