Posunout na článek


Marshall Rosenberg: Nenásilná komunikace (NVC)

Pondělí, 30. března 2015    Věda a výzkum, Vzdělávání, Ze života...

marshall-rosenberg_giraffe-vs-jackalNenásilná komunikace Marshalla Rosenberga byla pro mě dost zásadním objevem. Dlouho jsem se k něčemu podobnému pokoušel přiblížit, ale nikdy se mi nepovedlo to tak brilantně a jasně pojmenovat.

V nenásilné komunikaci jsou tím nejdůležitějším potřeby obou stranpocity, které s nimi souvisí. Obě tyto věci však bývají v běžné komunikaci pečlivě ukryté. Cílem je dokázat srozumitelně vyjádřit své potřeby a pocity, a na druhou stranu umět také naslouchat pocitům a potřebám druhých, případně se k nim opatrně propracovat. V druhé řadě pak naplnit potřeby všech zúčastněných tak, aby to bylo z vlastní vůle a s radostí.

„Všechny urážky, nadávky, odsuzování či obviňování
jsou jen velice nešťastná vyjádření nenaplněných potřeb.“

Marshall Rosenberg říká, že všechny urážky, nadávky, odsuzování či obviňování jsou jen velice nešťastná vyjádření nenaplněných potřeb. Nešťastná ze dvou důvodů. Zaprvé, dost to snižuje šance, že dostaneme, co chceme, a to i pokud jsou to vyjádření nevyřčená (pouze si je myslíme). Zadruhé, zvyšuje to pravděpodobnost agresivity či násilí.

[Marshall Rosenberg – Solution for conflicts through communication, 7 minut, české titulky – (CC) vlevo dole]

Jazyk vlka a jazyk žirafy

Pro názornost při vysvětlování používal Marshall Rosenberg postav vlkažirafy.

Vlk (v originále šakal) psychoanalyzuje, diagnostikuje, odsuzuje a hodnotí ostatní a nadává jim. Vidí svět černobíle – člověk je buď špatný, nebo dobrý. Velice rád hraje hru „Kdo má pravdu?“, v níž nakonec každý prohrává. A kdo prohrává, zaslouží si trpět. Vlk užívá systému trestu a odměn, má povinnosti, navozuje v druhých pocity viny a studu. Necítí zodpovědnost za své činy a raději se vymlouvá. Věří, že lidé jsou od přírody zlí. Vlčí jazyk nás odstřihává od života a velmi snadno vyústí v agresivitu či násilí.

Žirafa se naproti tomu snaží o vcítění se do pocitů druhých, naslouchá jejich potřebám a vyjadřuje ty své. Moc ráda hraje hru „Báječný život“, v níž každý vyhrává. Věří, že lidé jsou od přírody dobrosrdeční a rádi nezištně dávají. Žirafa si je vždy vědomá možnosti volby a cítí zodpovědnost za své činy a rozhodnutí. Neslyší urážky a nebere si kritiku osobně. Žirafí jazyk je jazyk srdce a empatie. Umožňuje žít spokojený život.

Radost z dávání a umění nezaujatého pozorování

Pokud lidé něco dělají, jen aby se ostatním zalíbili, z pocitu viny, studu či zkrátka jen z povinnosti, všichni zúčastnění na to nakonec nějak doplatí. Není to lidská přirozenost. Přirozené je užívat si dávání. Dávat ze srdce a nezištně.

„Nesnažte se cíleně někoho něco naučit nebo ho změnit.
Narazíte tak akorát na odpor.“

Nejen při řešení konfliktů je důležitá schopnost odlišovat názor od faktu. Vidět v lidech osobnosti, ne jen představy možného nepřítele. Díky tomu nebudete mít tendenci ostatní posuzovat a snáze přijdete na kloub potřebámmotivacím na pozadí jejich činů či chování.

Máte-li například konflikt, v němž říkáte, že někdo moc mluví, není to faktický popis situace, ale jen váš názor, vaše zhodnocení. V žirafím jazyce se neužívá slov dobrý/špatný či moc/málo, protože takové věci vidí každý jinak a nelze je objektivně zhodnotit.

Svět je plný pocitů a potřeb

Když se lidé snaží vyjádřit své pocity, často do toho přimíchávají hodnocení druhých. Například se cítí nepochopení, zneužití, zrazení, manipulovaní, souzení, kritizovaní, ignorovaní, odmítaní. Tato slova nevyjadřují pravé pocity, ale spíš hodnocení či představy o druhých.

Ve vlčím jazyce jsou pocity často zneužívány k vyvolávání pocitu viny a manipulaci.

Žirafy na druhou stranu ví, že za každým pocitem je ukrytá nějaká potřeba. Nikdy nesvádí na ostatní vinu za to, jak se cítí.

Narazíme-li na vztek, špatnou náladu, stud nebo pocit viny, dostáváme velmi cenný signál, že nejsme ve spojení s našimi potřebami. Místo toho jsme kdesi ve své hlavě a soudíme ostatní či sami sebe.

Když se někdo blízký trápí a je smutný, vlk se snaží to vyřešit, spravit ho. Nesnáší totiž bolest. Ale čím víc se snaží, tím to dělá horší a horší. Naproti tomu žirafa je s trpícím člověkem v empatickém spojení a prožívá to s ním.

„Za každým pocitem je ukrytá nějaká potřeba.“

Všichni máme stejné potřeby. Liší se však způsoby a strategie, jakými své potřeby naplňujeme.


Osnova nenásilné komunikace:

  • Pozorování a popis situace bez hodnocení či posuzování.
  • Pocit, který to vyvolává.
  • Potřeba, která je nenaplněna.
  • Prosba na druhou stranu, aby onu potřebu naplnila.

Pokud mluvíme s ostatními o svých potřebách, aniž bychom to rušili kritikou, vznášením požadavků či jinou formou vlčího jazyka, vytváříme tak nejvhodnější podmínky, aby naši potřebu ostatní naplnili, a to se zcela přirozenou radostí z dávání. Když však kritizujeme nebo vznášíme požadavky, druzí mají tendenci se bránit či útočit a na vaše potřeby už nemyslí.

Když někomu říkáme „nedělej to“, není z toho patrné, co chceme. A navíc to vyvolává agresivní odezvu. Mnohem účinnější a pozitivnější je říkat, co chceme, aby začal dělat jinak a nejlépe i specifikovat jak a jakou potřebu tak chceme naplnit. Vždy by to ale mělo být formou prosby, ne požadavku. Žirafy by ještě doplnili poznámku „jen, když to bude z přirozené nezištné radosti z dávání“.

Druhá stránka věci je umět naslouchat potřebám druhých. A to i v případě, že je vyslovují vlčím jazykem. V takových situacích radí Marshall Rosenberg říci: „Cítíš se tak a tak, protože potřebuješ to a to a nedostává se ti toho?“ Klíčové je snažit se odhadnout či vycítit potřeby a pocity toho druhého, protože díky tomu o nich s vámi začne mluvit. Pozná tak, že jste s ním ve spojení. Že vám nejde o to, kdo má pravdu, ale o to, co cítí a jaké jsou jeho potřeby.

Žirafy na prosby nereagují slovy ne, nemůžu, nechci, to nejde, nemám čas. Ta mohou snadno vyvolat pocit odmítnutí a obranný postoj. Žirafy jsou si vědomé toho, že za „ne“ se skrývá potřeba, jež jim brání říci „ano“. Raději se tedy snaží onu potřebu přímo vyjádřit a zůstat s druhým ve spojení.

Jak vlk a žirafa děkují a vyjádřují vděčnost? Vlk říká věty jako „Ta práce se ti povedla.“ „Jsi velmi milý.“ „Jsi dobrý tanečník.“ To jsou však jen zhodnocení či posouzení. Pochvaly a komplimenty, které vlk používá jako odměnu, povzbuzení v tom, co žádá.

Žirafy na to jdou jinak. Vděk vyjadřují uvedením konkrétního příkladu, jak jim ona věc zpříjemnila život. To je naše ohromná každodenní moc – zpříjemňovat ostatním život. A stačí k tomu pár slov. Žirafy dále dodávají, jaký z toho mají pocit a jaká jejich potřeba tím byla naplněna. To dá člověku nesrovnatelně víc než jen pouhý kompliment. Vlka však takový příval vděčnosti vyděsí a reaguje obvyklým: „Není zač.“ „Ále, to nic nebylo.“ a podobně. Připadá mu, že si to nezaslouží.

Marshall Rosenberg v Archerovi

Mimochodem, tvůrci mého oblíbeného seriálu Archer vzdali Marshallu Rosenbergovi krásnou poctu v epizodě S06E11: Achub Y Morfilod z 19. března 2015.

archer.s06e11.marshall-rosenberg-1archer.s06e11.marshall-rosenberg-2archer.s06e11.marshall-rosenberg-3

(Titulky přeložili Hurley a iHyi. Časování: badboy.majkl, www.edna.cz/archer.)

Odkazy a další materiály

V češtině se nenásilné komunikaci věnují stránky nenasilnakomunikace.com (Facebook).

Další české články:

Umíte-li anglicky, nejvhodnější postup mi přijde podívat se na povídání Marshalla Rosenberga. V jeho podání vám to dá mnohem víc, než kdybyste si o tom jen někde četli.

Vřele doporučuji podívat se na záznam ze semináře Marshalla Rosenberga z roku 2000 (nebo si ho aspoň poslechnout). Video je v angličtině, nicméně vpravo dole si můžete zapnout anglické titulky, případně pak ikonkou vedle strojový překlad do češtiny.

Nenásilná komunikace = krásnější život

Aby to nevyznělo špatně, lidé se nedělí na žirafy a vlky, ale každý má žirafu i vlka v sobě. Jednou mluvíme jako vlk a ostatní posloucháme vlčíma ušima, jindy zas nasadíme žirafí uši a jako žirafa také mluvíme. Je jen na nás, pro kterého z nich se rozhodneme.

Nenásilná komunikace může ohromně zlepšit kvalitu nejen vašeho života, ale i životů všech lidí, s nimiž jste v nějakém vztahu nebo kontaktu.

Snad se jednou dočkáme věku, kdy to bude jedna z prvních věcí, co se člověk naučí. Kdoví, možná by jen stačilo, kdyby to malé děti společnost postupně neodnaučila.


Aktualizace 17. dubna 2015: Yoram Mosenzon na TEDx Amsterdam

Toto léto se v Amsterdamu otevírá první žirafí škola.


Vulnerable honesty | Yoram Mosenzon | TEDxAmsterdamED (14 minut, anglicky)




Komentáře



Jedenmecítma šlépějí

Všechny články