Posunout na článek


58 kognitivních zkreslení, která škodí všemu, co děláme

Neděle, 29. října 2017    Věda a výzkum, Vzdělávání, Ze života...

Máme sklony podléhat stovkám různých zkreslení, která nás nutí uvažovat a jednat iracionálně.

Považujeme se za racionální osoby.

Ve skutečnosti jsme ale ovlivňováni stovkami potvrzených zkreslení, která nás nutí uvažovat a jednat iracionálně, a dokonce i přesvědčení, že se chováme racionálně navzdory důkazům o naší iracionalitě je označováno jako „kognitivní slepá skvrna“.

Studie na téma toho, jak často se lidé chovají iracionálně, postačila na to, aby za ni psycholog Daniel Kahneman získal Nobelovu cenu za ekonomii, a stála na počátku rychle se rozvíjejícího oboru behaviorální ekonomie. Podobné postřehy také mění přístup k množství různých oborů, od marketingu po kriminologii.

Abychom vám – a také nám samotným – pomohli pochopit zkreslení, která ovlivňují naše rozhodování, vytvořili jsme rozsáhlý seznam těch nejpodstatnějších z nich.

1. Afektivní heuristika

Psycholog Paul Slovic zavedl tento termín, aby popsal způsob, jakým lidé dovolují svým emocím ovlivňovat jejich vnímání okolního světa. Například vaše politické názory často rozhodují o tom, které argumenty považujete za přesvědčivé.

Naše emoce také ovlivňují způsob, jakým vnímáme rizika a výhody různých aktivit. Lidé se například obávají toho, že dostanou rakovinu, a proto vnímají aktivity související s rakovinou jako mnohem nebezpečnější než ty, které jsou spojené s méně obávanými způsoby úmrtí, onemocnění či úrazů, například nehody.

2. Kotvení

Lidé se příliš spoléhají na první část informace, kterou dostanou.

Například během procesu vyjednávání o výši mzdy nastavuje osoba, která učiní první nabídku, v mysli druhé osoby rozmezí přijatelných možností. Jakákoliv následná nabídka bude přirozeně reagovat na onu prvotní nabídku, nebo jí bude ukotvena.

„Většina lidí přichází s velice silným přesvědčením, že by nikdy neměli učinit nabídku jako první,“  konstatoval Leigh Thompson, profesor na Kelloggově škole managementu při Severozápadní univerzitě. „Náš výzkum a celá řada podpůrných studií dokazují, že je to zcela naopak. Ten, kdo učiní první nabídku, se nachází v lepší výchozí pozici.“

3. Heuristika dostupnosti

Lidé přeceňují význam informací, které jsou snadno zapamatovatelné.

Během experimentu požádal profesor své žáky, aby uvedli buď dva nebo deset způsobů, jak by své přednášky mohl zlepšit. Studenti, kteří museli vymyslet způsobů deset ohodnotili jeho přednášky mnohem pozitivněji, pravděpodobně proto, že museli více přemýšlet nad tím, jaké nedostatky přednášky mají.

Tento fenomén se může snadno uplatňovat při pracovních pohovorech. Pokud máte problémy vybavit si, co udělal kandidát při pohovoru špatně, pravděpodobně ho ohodnotíte lépe než v případě, pokud si to pamatujete velice dobře.

4. Stádový efekt

Pravděpodobnost toho, že člověk přijme nějaký názor za svůj, stoupá s počtem těch, kteří takový názor zastávají.

Jedná se o velice silnou formu skupinového myšlení — a je příčinou toho, proč jsou kolektivní schůzky často tak neproduktivní.

5. Zkreslení slepé skvrny

Neschopnost rozpoznat vlastní kognitivní zkreslení je sama o sobě zkreslením.

Psycholožka z Princetonu Emily Proninová konkrétně zjistila, že „lidé vnímají existenci a účinky kognitivních a motivačních zkreslení v mnohem větší míře u druhých než sami u sebe.“

6. Efekt podpory již zvoleného

Když se pro něco rozhodneme, máme sklony vnímat takové rozhodnutí pozitivně, i když naše volba má své chyby.

O svém psovi si myslíte, že je úžasný – přestože občas někoho pokouše – a že jiní psi jsou hloupí, protože nejsou vaši.

7. Iluze shlukování

Jedná se o sklony vnímat pravidelnost v nahodilých událostech.

Jde o zkreslení klíčové pro celou řadu argumentačních klamů souvisejících s gamblingem, například s domněnkou, že je více (nebo méně) pravděpodobné, že po sérii červených čísel v ruletě bude i další číslo červené.

8. Konfirmační zkreslení

Confirmation bias

AP Photo/Stephen J. Boitano

Máme sklony naslouchat pouze informacím, které podporují naše očekávání. Jakmile jsme si na někoho udělali prvotní názor, je těžké ho přehodnotit.

Výzkumníci například nechali účastníky experimentu sledovat video studentů, kteří píší písemnou práci. Některým z účastníků bylo sděleno, že tito studenti pocházejí z vysokých sociálně-ekonomických poměrů; jiným bylo sděleno, že pocházejí ze sociálně-ekonomických poměrů nízkých. Ti z první skupiny byli přesvědčeni o tom, že jsou výsledky studentů nadprůměrné, zatímco ti ze skupiny druhé se domnívali, že studenti podali podprůměrné výsledky.

Pokud jste seznámeni s některými informacemi o minulosti uchazeče o zaměstnání, můžete mít sklony k tomu, abyste na základě těchto informací schopnosti dotyčného posuzovali zkresleně.

9. Konformita

Conformity

Drake Baer/BI

Jedná se o tendence podřizovat se názorům druhých. Jde o tak silné nutkání, že jeho vlivem mohou někdy lidé dělat opravdu neuvěřitelné věci, jak dokazuje následující experiment, který provedl Solomon Asch.

Položte účastníkovi experimentu a několika dalším falešným účastníkům (kteří ve skutečnosti spolupracují s tím, kdo experiment provádí), která z čar B, C, D a E má stejnou délku jako A. Pokud se všichni falešní účastníci shodnou na tom, že D má stejnou délku jako A, bude skutečný účastník experimentu s touto objektivně špatnou odpovědí souhlasit v šokujících třech čtvrtinách případů

„Skutečnost, že jsme zjistili, že sklony ke konformitě jsou v naší společnosti tak silné, že i poměrně inteligentní a odhodlaní mladí lidé jsou ochotni bílou barvu označovat za černou je rozhodně důvodem ke znepokojení,“ napsal Asch. „Tato skutečnost zpochybňuje formy našeho vzdělávání a také hodnoty, kterými se naše chování řídí.“

10. Konzervativní zkreslení

Situace, kdy lidé věří dřívějším důkazům více než těm novým nebo informacím, které se mezitím objevily.

Lidé se velice pomalu smiřovali se skutečností, že je Země kulatá, protože se stále drželi svého dřívějšího přesvědčení, že je plochá. [Pozn.: To o placaté Zemi je jedna z rozšířených mylných představ.]

11. Prokletí vědění

Situace, kdy nejsou vzdělanější lidé schopni chápat lidi obyčejné.

Například v televizním seriálu „Teorie velkého třesku“ je pro vědce Sheldona Coopera velice obtížné chápat svou sousedku, servírku Penny.

12. Efekt návnady

Decoy effect

Flickr/Damian Gadal

Marketingový fenomén, kdy spotřebitelé změní své preference výběru ze dvou možností poté, co je jim nabídnuta možnost třetí.

Ve svém proslovu v rámci TED vysvětluje behaviorální ekonom Dan Ariely takzvaný efekt návnady pomocí příkladu staré reklamy na magazín The Economist.

Reklama nabízela tři úrovně předplatného: 59 dolarů za internetovou verzi, 125 za verzi tištěnou125 dolarů za tištěnou + internetovou verzi. Ariely dospěl k závěru, že možnost zaplatit 125 dolarů za pouze tištěnou verzi existuje proto, aby nabídka internetové + tištěné verze za 125 dolarů působila lákavěji, než kdyby v nabídce třetí možnost chyběla.

13. Denominační efekt

Denomination effect

REUTERS/Gary Cameron

Lidé mají sklony váhat s platbou velkými bankovkami oproti platbě stejné sumy peněz bankovkami menšími či mincemi.

[Pozn.: Při platbách po menších částkách mají tedy lidé většinou sklon více utrácet.]

14. Zanedbání délky trvání

Duration neglect

University of Hong Kong

Situace, kdy délka trvání nějaké události nehraje dostatečnou roli v tom, jak na danou událost pohlížíme. Například platí, že chvilkovou bolest si pamatujeme stejně intenzivně jako bolest dlouhodobou.

Kahneman se svými kolegy sledoval bolestivost pacientů během kolonoskopických vyšetření (která bývala méně snesitelná než dnes) a zjistil, že závěr celého vyšetření víceméně rozhodoval o tom, jak pacient celou zkušenost hodnotil. Jedna skupina pacientů podstoupila kratší vyšetření, jehož konec byl relativně bolestivý. Druhá skupina podstoupila vyšetření delší, jehož konec byl bolestivý méně.

Výsledky ukázaly, že druhá skupina pacientů (ta s delší kolonoskopií) hodnotila vyšetření celkově jako méně bolestivé.

15. Empatický odstup

Situace, kdy lidé v jistém rozpoložení nejsou schopni chápat osoby v odlišném rozpoložení.

Pokud jsme šťastní, nedokážeme si představit, proč by lidé mohli být nešťastní. Pokud nejsme sexuálně vzrušení, nedokážeme pochopit, jak se chováme, pokud sexuálně vzrušení jsme.

16. Iluze frekvence

Situace, kdy máme dojem, že se slovo, jméno nebo předmět, o jejichž existenci jsme se právě dozvěděli, najednou objevuje naprosto všude.

Teď, když víte, co znamená ten odborný výraz, narážíte na něj na tolika různých místech!

17. Základní atribuční chyba

Situace, kdy chování jisté osoby ztotožňujete s její přirozenou vlastností namísto situace, ve které se právě ocitá.

Například se můžete domnívat, že je vaše kolegyně protivná osoba, zatímco ona je rozzlobená, protože se před chvílí bolestivě kopla do palce.

18. Pygmalion efekt (Galateia efekt)

Galatea effect

Galatea by Raphael en.wikipedia.org

Situace, kdy jsou lidé úspěšní – nebo neúspěšní – protože se domnívají, že by takoví být měli.

Můžeme tomu také říkat sebenaplňující předpověď. Například v oblasti školství tento jev odkazuje na skutečnost, že studenti, od kterých se očekávají úspěchy, jsou obvykle úspěšní, a studentům, od kterých jsou očekávány neúspěchy, se obvykle příliš nedaří.

19. Haló efekt

Situace, kdy vezmeme něčí specifickou pozitivní vlastnost a spojujeme si ji se vším, co s onou osobou či věcí souvisí.

Pomáhá nám to vysvětlit, proč se často domníváme, že vysoce atraktivní lidé jsou také ctnostní, proč se jim daří shánět práci snáz a proč vydělávají více peněz.

20. „Těžké-lehké“ zkreslení

Situace, kdy jsou všichni přehnaně sebevědomí v kontextu snadných problémů a nedostatečně sebevědomí v případě problémů náročných.

21. Stádovitost

Herding

Wikipedia

Lidé mají tendence se shlukovat. Zejména v náročných nebo nejistých situacích.

[Pozn.:  „Když dojde k náhlé krizi nebo se nějaká demonstrace vymkne kontrole, lidé v davu se pak mohou dostat do násilných potyček. Když se na jednom místě soustředí velký počet lidí, může to vést ke hromadné panice, výtržnostem, násilí a mnoha ztrátám na životech.“]

22. Klam zpětného hodnocení

Hindsight bias

REUTERS/Adnan Abidi

Samozřejmě, že se Apple a Google staly dvěma nejvýznamnějšími společnostmi v oblasti mobilních telefonů – ale zkuste to vysvětlit Nokii někdy v roce 2003.

Jeden z klasických experimentů, týkajících se klamu zpětného hodnocení, se odehrál v sedmdesátých letech, když se prezident Richard Nixon chystal na cestu do Číny a Sovětského svazu. Výzkumníci požádali účastníky experimentu, aby předpověděli nejrůznější věci, které z jeho cest mohly vyplynout. Poté, co se z cest vrátil, požádali výzkumníci účastníky experimentu, aby si vybavili, s jakou pravděpodobností daný důsledek očekávali.

Výsledky ukázaly, že si účastníci vybavovali, že důsledky, které nenastaly, považovali za nepravděpodobné, a důsledky, které nastaly, naopak hodnotili jako velmi pravděpodobné.

23. Hyperbolické diskontování

Hyperbolic discounting

Tony Manfred/Business Insider

Lidský sklon toužit po menší okamžité výhodě namísto většího zvýhodnění později.

[Pozn.: Důsledky mohou být dalekosáhlé. Slabá vůle, nepříznivé dopady na zdraví, škodlivé spotřebitelské návyky a špatná finanční rozhodnutí.]

24. Ideomotorický efekt

Situace, kdy myšlenka způsobí naši podvědomou fyzickou reakci, například když nám představa něčeho smutného vžene slzy do očí.

Na stejném principu také fungují spiritistické tabulky.

25. Iluze kontroly

Sklon lidí přeceňovat svou schopnost mít vývoj situace pod kontrolou.

Například když se sportovní fanoušek domnívá, že jeho myšlenky či chování nějakým způsobem ovlivňují zápas.

[Pozn.: K této iluzi často dochází ve známých situacích a v situacích, kdy člověk ví, čeho chce dosáhnout. Méně se projevuje u depresivních jedinců, více naopak pokud člověk cítí potřebu mít výsledek pod kontrolou. Nejsilněji pak ve stresových a soutěživých situacích.]

26. Informační zkreslení

Snaha vyhledávat informace, které přitom nemají vliv na výsledek. Mít více informací není vždy výhoda. Naopak se ukazuje, že s menším množstvím informací mají lidé často přesnější očekávání výsledku.

V jedné studii účastníci, kteří znali názvy basketbalových týmů i jejich výkonnost předpovídali výsledky zápasů v rámci NBA s menší přesností než ti, kteří znali pouze výkonnost daných týmů. Většina účastníků byla nicméně přesvědčena o tom, že znát názvy týmů je pro předpovězení výsledků zápasů výhodou.

27. Meziskupinové zkreslení

Inter-group bias

AP

Osoby v naší skupině vnímáme jinak, než jak vnímáme někoho ve skupině odlišné. Toto zkreslení pomáhá objasnit původ předsudků a diskriminace.

Bohužel, vědci konstatují, že si našich preferencí vůči osobám z naší sociální skupiny nejsme vždy vědomi.

28. Iracionální eskalace

Irrational escalation

Shutterstock

Situace, kdy lidé dělají iracionální rozhodnutí na základě dřívějších rozhodnutí racionálních.

Taková situace může nastat například při aukci, kdy touha překonat svého rivala přiměje dva účastníky přihazovat mnohem vyšší částky, než by jinak byli ochotni zaplatit.

[Pozn.: V politické či vojenské sféře se za takovou iracionální eskalaci bohužel často platí lidskými životy.]

29. Negativní zkreslení

Sklon klást větší důraz na negativní zkušenosti namísto těch pozitivních. Lidé, trpící tímto zkreslením, mají pocit, že „negativní je silnější než pozitivní“ a budou v dané situaci vnímat spíše hrozby než pozitiva.

Psychologové se domnívají, že se jedná o evoluční adaptaci — je lepší splést si kámen s medvědem než medvěda s kamenem.

V moderní společnosti má negativní zkreslení významný dopad na naše partnerské vztahy. John Gottman, odborník na partnerské vztahy zjistil, že pro udržení stabilního vztahu je třeba, aby pozitivní zážitky nastávaly alespoň pětkrát častěji než zážitky negativní.

30. Efekt aktér-pozorovatel

Blízký příbuzný konfirmačního zkreslení, vlivem kterého naše očekávání podvědomě ovlivňují, jak vnímáme výsledek.

Například vědci, kteří v rámci svého výzkumu očekávají konkrétní výsledek, mohou neúmyslně výsledky manipulovat nebo si je vykládat tak, aby potvrdily jejich očekávání.

Z tohoto důvodu byl ve výzkumu zaveden princip dvojitě zaslepeného experimentu.

31. Efekt opomenutí

Omission bias

Speaker Pelosi via Flickr

Sklon upřednostňovat neaktivitu před aktivitou v rámci vlastního konání a dokonce i v politice.

Psycholog Art Markman uvedl v roce 2010 skvělý příklad:

Efekt opomenutí se nenápadně vkrádá do našeho rozhodování v rámci rodinných hádek, pracovních problémů a dokonce i diskusí o celostátní politice. V březnu prezident Obama přiměl Kongres k tomu, aby byly přijaty rozsáhlé reformy zdravotní péče. Republikáni doufají v to, že voliči budou z problémů, které po přijetí reforem mohou nastat, vinit Demokraty. Ale protože se v oblasti zdravotní péče už dříve vyskytovala celá řada problémů, mohou skutečně realisticky očekávat, že budou dávány za vinu Demokratům, kteří se rozhodli aktivně podpořit změny, namísto Republikánům, kteří byli proti? Ano, mohou – mají na své straně efekt opomenutí.

32. Pštrosí efekt

Ostrich effect

Mark Kolbe / Getty Images

Rozhodnutí ignorovat nebezpečné nebo negativní informace tím, že „strčíme hlavu do písku“, jako to dělají pštrosi [pozn.: ve skutečnosti pštrosi hlavu do písku nestrkají]. Výzkum naznačuje, že investoři zjišťují aktuální hodnotu svých investic během špatných obchodních období výrazně méně často.

Ale napodobování tohoto velkého ptáka má své výhody, přinejmenším pro investory. Pokud o svých investicích máte pouze omezené informace, je méně pravděpodobné, že s nimi budete obchodovat, což z dlouhodobého hlediska znamená vyšší zisk.

33. Zkreslení výsledkem

Situace, kdy rozhodnutí hodnotíme na základě výsledku — nikoliv na základě toho, jakým způsobem jsme k onomu rozhodnutí skutečně dospěli. To, že jsme vyhráli spoustu peněz v loterii ještě neznamená, že utrácet peníze za losy bylo moudré rozhodnutí.

Výzkum ukazuje vysokou míru vlivu zkreslení výsledkem na to, jak hodnotíme svá rozhodnutí.

V rámci jedné studie byli studenti dotázáni, zda by mělo město investovat do monitorovacího systému, který by sledoval, zda pod mostem v řece nedochází k zachycování předmětů, které by mohly blokovat průtok vody. Někteří studenti měli k dispozici pouze informace, které měli k dispozici zástupci města v době rozhodování; jiní měli k dispozici také informace pozdější, které uváděly, že došlo k zablokování průtoku a město utrpělo škody následkem povodní.

Ukázalo se, že 24 % studentů z první skupiny (té s omezenými informacemi) konstatovalo, že by město mělo monitorovací systém pořídit, zatímco ve druhé skupině (té s dodatečnými informacemi) si to myslelo 56 % studentů. Znalost následků rozhodnutí ovlivnila jejich rozhodování.

34. Přílišná sebedůvěra

Overconfidence

Chris Hondros/Getty Images

Někteří z nás jsou příliš sebevědomí stran svých schopností, následkem čehož v běžném životě více riskují.

Je možná překvapivé, že tomuto zkreslení podléhají více odborníci než laická veřejnost.

Odborník může předpovědět nějaký důsledek stejně nepřesně jako někdo, kdo se v daném oboru neorientuje – ale odborník se bude patrně domnívat, že má pravdu.

35. Přílišný optimismus

Pokud věříme tomu, že je svět kolem nás lepší, než opravdu je, nejsme připraveni na nebezpečí a násilí, se kterým se můžeme setkat. Neschopnost smířit se se vším, co lidská povaha obnáší, nás činí zranitelnými.

Na druhou stranu ale může mít přílišný optimismus jisté výhody – pozitivní náhled na svět má za následek lepší zdravotní stav a nižší úroveň stresu. Vědci dokonce tvrdí, že sklon podceňovat pravděpodobost negativních událostí je nám v podstatě vrozený – což znamená, že překonat toto zkreslení je obzvláště náročné.

36. Pesimistické zkreslení

Jedná se o pravý opak zkreslení přílišným optimismem. Pesmisté zveličují negativní důsledky chování druhých i sebe samých.

Lidé v depresi mají větší pravděpodobnost nechat se ovlivnit pesimistickým zkreslením.

37. Placebo efekt

Situace, kdy pouze skutečnost, že v něco věříme, na nás má specifický vliv, který způsobí, že daný výsledek skutečně nastane.

Tento efekt je základním principem fungování cyklů obchodování na burze, stejně jako obecným doprovodným jevem lékařské péče. Lidé, kteří dostali „falešné“ léky velice často pozorují stejné léčivé účinky jako ti, kteří dostali léky skutečné.

38. Klam plánování

Sklon podceňovat dobu, potřebnou k dokončení úkolu.

Jak uvádí Kahneman, lidé se obvykle domnívají, že jsou schopnější, než doopravdy jsou, a že mají větší schopnost ovlivnit budoucnost, než doopravdy mají.

Například i pokud víte, že sepsání zprávy o projektu několika vašim kolegům obvykle zabere několik hodin, můžete být přesvědčeni o tom, že ji dokážete vytvořit za méně než hodinu, protože vám to půjde mnohem lépe.

39. Ponákupní racionalizace

Post-purchase rationalization

Alex Davies / Business Insider

Přesvědčení o tom, že provedený nákup se vyplatil, poté, co jsme ho již učinili.

[Pozn.: Dochází k tomu obzvlášť při impulzivních nákupech. I když jsme si špatně vybrali a nejsme s volbou spokojení, snažíme se všemožně sami sebe přesvědčit, že to byl dobrý nákup a že jsme nevyhodili peníze.]

40. Priming

Priming je proces, jehož vlivem se ocitneme ve stavu, v němž snáze rozpoznáváme věci, související se skutečností, se kterou jsme byli seznámeni.

Uveďme si jako příklad experiment, opět z webu Less Wrong:

Předpokládejme, že účastníky experimentu požádáme, aby stiskli jedno tlačítko v případě, že skupina znaků tvoří existující slovo, a jiné tlačítko v případě, že tato skupina takové slovo netvoří. (Například „brntán“ versus „banán“.) Pak jim ukážeme slovo „voda“. Na základě toho budou později schopni rychleji rozpoznat slovo „nápoj“. Takovému počínání se říká „kognitivní priming“.

Priming nám také odhaluje velmi silné paralely, kterými se tato aktivace šíří: pokud slovo „voda“ aktivuje slovo „nápoj“, pak pravděpodobně aktivuje také slova „řeka“, „sklenice“ nebo „šplouchat“.

41. Proinovační zkreslení

Pro-innovation bias

Daniel Goodman / Business Insider

Situace, kdy má někdo sklony přeceňovat užitek inovace a podceňovat omezení, která z ní plynou.

Nezní to vám v Silicon Valley povědomě?

42. Prokrastinace

Rozhodnutí preferovat současnost namísto snahy směrovat své úsilí na budoucí události.

Například přestože hodláte zhubnout, můžete si stejně rozhodnout dát si dnes velký kus dortu a prohlásit, že dietu začnete držet až od zítřka.

Děje se tak z velké části proto, že v okamžiku, kdy jste se rozhodli držet dietu, jste nebrali v potaz skutečnost, že nastane celá řada situací, během kterých vám někdo nabídne dort, a vy proto nemáte určený plán, jak své budoucí impulzy zvládat.

43. Reaktance

Touha dělat přesný opak toho, co po nás někdo chce, abychom potvrdili, že se rozhodujeme zcela svobodně.

Jedna ze studií zjistila, že pokud lidé narazí na ceduli s nápisem „Za žádných okolností zde nečmárejte po zdech“, budou mít silnější nutkání po zdech čmárat, než kdyby narazili na nápis s prostou žádostí „Prosíme, nečmárejte nám po zdech“. Autoři studie tvrdí, že je to zčásti proto, že první sdělení je vnímáno jako výraznější omezení osobní svobody daného člověka.

44. Iluze recence

Sklon považovat nejnovější informace za významnější než informace starší.

Jak uvedl finanční plánovač Carl Richards v magazínu The New York Times, investoři se často domnívají, že trh bude vždy vypadat tak, jak vypadá dnes, a následkem toho činí nerozumná rozhodnutí:

„Když na tom trh není dobře, začínáme být přesvědčeni o tom, že se nikdy nevzpamatuje, takže rozprodáváme své portfolio a cpeme peníze do matrací.“

45. Reciprocita

Víra v to, že spravedlnost je nade vše, dokonce i pokud je to v rozporu s našimi ekonomickými nebo jinými zájmy.

Pravidla reciprocity se učíme už od útlého věku a ovlivňují mnoho našich interakcí. Jedna ze studií zjistila, že pokud obsluha v restauracích rozdávala zákazníkům větrové bonbony navíc, navyšovali zákazníci své spropitné.

Pravděpodobně proto, že zákazníci cítili povinnost oplatit obsluze laskavost.

46. Regresní zkreslení

Lidé reagují na extrémní situace. Když posléze extrémnost dané situace klesne, domnívají se, že tuto změnu způsobili oni, přestože je pravděpodobnějším vysvětlením to, že se situace zvolna stabilizovala.

Ve své knize Thinking, Fast and Slow Kahneman uvádí příklad toho, jak regresní zkreslení funguje v běžném životě. Instruktor Izraelských vzdušných sil usoudil, že pokud své kadety pokárá za špatně provedený úkon, jejich druhý pokus dopadne vždy lépe. Instruktor byl přesvědčen o tom, že příčinou tohoto zlepšení bylo právě jeho kárání.

Kahneman mu ale vysvětlil, že byl ve skutečnosti svědkem buď stabilizace výkonu kadetů, nebo náhodných výkyvů v jejich výkonu. Pokud se vám jednou něco příliš nepodaří, je velice pravděpodobné, že příště dopadnete lépe i v případě, že neuděláte nic ve snaze svůj výkon zlepšit.

47. Iluze sebekontroly

Restraint bias

ap

Sklon přeceňovat své schopnosti sebekontroly tváří v tvář pokušení.

[Pozn.: Například abstinující kuřáci s větší iluzí sebekontroly měli sklony vystavovat se častějšímu pokušení, což po 4 měsících pozorování vedlo k většímu poměru relapsů.]

48. Nápadnost

Naše sklony zaměřovat se na nejnápadnější vlastnosti či prvky osoby nebo situace.

Výzkum například naznačuje, že pokud je v pracovním týmu pouze jediný člen rasové minority, ostatní členové tohoto týmu z výkonu této konkrétní osoby vyvozují výkonnost libovolného člena dané rasové skupiny.

49. Necitlivost vůči rozsahu

Scope insensitivity

Hector Guerrero/VICE News

Situace, kdy naše ochota za něco zaplatit neodpovídá míře výsledku.

Ze stránek Less Wrong:

Kdysi dávno byly tři skupiny účastníků studie dotázány, kolik by byli dotyční ochotni zaplatit za záchranu 2000 / 20000 / 200000 stěhovavých ptáků před utonutím v nezakrytých nádržích s ropou. Členové daných skupin odpověděli 80 dolarů, 78 dolarů, respektive 88 dolarů. Jedná se o necitlivost vůči rozsahu nebo zanedbání rozsahu: počet zachráněných ptáků – rozsah altruistického skutku – měl velmi malý dopad na ochotu zaplatit.

50. Iluze jasnovidce

Přílišná důvěra v rady odborníků.

Toto zkreslení souvisí s touhou vyhnout se odpovědnosti. Pokud toužíme po odhadu budoucího vývoje, obracíme se na „odborníky“, přestože pravděpodobnost toho, že dokáží předpovědět vývoj nějaké situace není obvykle vyšší než je tomu u zbytku populace.

Jinými slovy, každému jasnovidci někdo uvěří.

51. Selektivní pozornost

Situace, kdy našim očekáváním dovolíme, aby ovlivnily naše vnímání světa.

Klasickou studií selektivní pozornosti je experiment neviditelná gorila. Psychologové Christopher Chabris a Daniel Simons natočili krátký film, ve kterém si dva basketbalové týmy, jeden v bílých dresech a jeden v černých, přihrávají míče. Účastníci experimentu byli požádáni, aby spočítali počet přihrávek buď bílého nebo černého týmu. V průběhu filmu po basketbalovém hřišti projde žena v kostýmu gorily, zabuší si na hruď a poté opět ze záběru odejde. Celkem v záběru stráví devět sekund.

Zhruba polovina těch, kteří video sledovali (můžete se na něj podívat zde) si gorily vůbec nevšimla, pravděpodobně proto, že se dotyční příliš soustředili na počítání basketbalových přihrávek.

Samozřejmě na dotaz, zda by si v takové situaci gorily všimli, odpověděli takřka všichni, že ano.

52. Efekt přenosu sebevyvyšování

Self-enhancing transmission bias

Boonsri Dickinson, Business Insider

Všichni hovoříme častěji o svých úspěších než o neúspěších.

To má za následek pokřivené vnímání reality a neschopnost přesně vyhodnocovat situace.

53. Zkreslení status quo

Sklon upřednostňovat neměnný stav věcí.

Toto zkreslení se podobá zkreslení averzí ke ztrátě, kdy lidé upřednostňují vyhýbání se ztrátám před získáváním výhod.

54. Stereotypizace

Sklon očekávat u jisté osoby či skupiny osob specifické vlastnosti, aniž bychom o dotyčných měli skutečné relevantní informace.

Stereotypizace může mít jisté výhody, protože nám umožňuje rychlou identifikaci neznámých osob jako přátel nebo nepřátel. Máme ale sklony toto zkreslení nadužívat.

Například jedna ze studií zjistila, že lidé mají sklony zvolit si pro vykonání specifického matematického úkonu muže namísto ženy, a to i v případě, kdy zjistili, že jsou oba kandidáti stejně schopní.

55. Zkreslení přeživších

Survivorship bias

Facebook CEO Mark ZuckerbergFacebook/Mark Zuckerberg

Chyba, která vzniká následkem toho, že se soustředíme pouze na přeživší příklady, následkem čehož vyhodnotíme danou situaci zkresleně. Například bychom se mohli domnívat, že být podnikatelem je snadné, protože nemáme povědomí o všech neúspěšných podnikatelích.

Toto zkreslení může mít také za následek domněnku, že přeživší jsou neoprávněně vnímáni jako lepší než ti, kteří selhali, bez ohledu na roli, kterou v dané situaci sehrálo štěstí či další faktory.

56. Tragédie obecní pastviny

Nadužíváme běžně dostupné zdroje, protože nikomu konkrétnímu z nás nezáleží na jejich zachování.

To vysvětluje nadměrnou spotřebu přírodních zdrojů, oportunismus a jakékoliv skutky, které upřednostňují zájmy jednotlivce před zájmy nás všech.

57. Jednotkové zkreslení

Jsme přesvědčeni o tom, že existují optimální jednotková velikost nebo obecně uznávané množství dané věci, které je považováno za přiměřené.

To vysvětluje, proč, pokud jsou nám podány větší porce jídla, ho ve výsledku sníme více.

58. Sklon vůbec neriskovat

Zero-risk bias

Andy Cross/The Denver Post via Getty Images

Sociologové zjistili, že preferujeme jistotu – dokonce i pokud je to kontraproduktivní.

A proto máme sklon vůbec neriskovat.

Obecně platí, že máme sklony upřednostňovat jednání, které zcela eliminuje některá rizika, namísto jednání které snižuje veškerá rizika – dokonce i v případě, kdy by snížení celkového rizika ve druhém případě bylo výraznější než v případě prvním.

 



Zdroj a překlad

Tento článek je českou verzí anglického originálu 58 cognitive biases that screw up everything we do (Gus Lubin, Shana LebowitzDrake Baer) publikovaného 29. října 2015 na webu Business Insider. Místy jsem v hranatých závorkách […] doplnil vlastní poznámku.

Velmi pečlivý překlad obstaral Martin Fiala.



Komentáře

  • duffajfka

    A co zkreslení, že si myslím, že zrovna mě se většina uvedených zkreslení netýká?

  • Potenciálně 5. Zkreslení slepé skvrny 🙂 Ta popsaná zkreslení se netýkají každého za všech okolností, ale myslím, že není od věci je znát a preventivně s nimi počítat.



Jedenmecítma šlépějí

Všechny články