Posunout na článek


Za hranice běžných smyslů…

Sobota, 24. března 2012    Příroda a životní prostředí, Vzdělávání, Ze života...

To dává smysl!Zrak, sluch, čich, hmat a chuť – pět základních smyslů, jež byly lidstvu dány, jsou tou hlavní příčinou, proč je náš život tak nekonečně rozmanitý a vzrušující. Díky nim můžeme tvořit, učit se, milovat a žít.

Zároveň je však třeba mít na paměti, že těchto pět lidských smyslů má poměrně omezené možnosti, a že věci a živé tvory kolem nás, stejně tak i jevy a události, vidíme a vnímáme z velmi omezené perspektivy. Mnoho nám zůstává ukryto.

Naštěstí se při vnímání okolního světa nemusíme spoléhat zdaleka jen na ně. Hlavním správcem našich smyslů je mozek, a ten dokáže vytvořit obrovskou propojenou nadstavbu nad pouhým pasivním přijímáním údajů. A právě v této nadstavbě je ukryta cesta za hranice běžných smyslů.

Poněkud omezující může být také naše vnímání plynoucího času, ale i nad něj jsme schopní se do jisté míry povznést…

„… Zkusme si představit, jak by se nám vše jevilo, kdybychom to viděli v bezčasovosti. Kdybychom například ve stole, který je před námi, neviděli jenom tak jako nyní prostý stůl, ale viděli celou jeho osudovost. Současně semeno i strom, osud toho stromu, jeho pád, rozřezání na prkna, zrod stolu i jeho zánik. To vše by bylo najednou. …“ Josef Zezulka: Přednášky I, Praha, 2006

O takové vnímání by se měl člověk snažit vždy, a to i se současnými možnostmi. Přestože velkou část světa kolem nás zkrátka domyslet nelze, takovéto komplexní vnímání umožňuje řádově kvalitnější a širší pohled na svět.

Empatie jako šestý smysl

V lidské společnosti se o něco takového přece často snažíme – aspoň v omezené krátkodobé míře. Říká se tomu empatie. Máme ji všichni vrozenou.

Mnoho lidí jí však nedává tolik prostoru, kolik by bylo záhodno, a nesnaží se ji ani jakkoliv rozvíjet. Dřív to možná nebyla tak výrazně potřebná dovednost, jenže svět se mění. Myslím si, že lidé po celém světě postupně zjišťují, že v dnešní společnosti nestačí mít všech pět pohromadě, ale musí se ještě aspoň jeden přidat.

Ne nadarmo dnešního člověka Jeremy Rifkin nazývá Homo Empathicus.

RSA Animate – The Empathic Civilization (11 minut, české titulky, zdrojová přednáška)

Lze empatii nacvičit?

Určitou dávku empatie máme sice všichni vrozenou, ale je víc než žádoucí ji neustále rozvíjet. Například skrze vzdělánípoznávání cizích příběhů můžeme v tomto ohledu získat velmi mnoho.

Jedním z praktických cvičení, jak v sobě aktivně rozvíjet empatii a širší vnímání světa, je cíleně se vciťovat do živočichů ve svém okolí. Najděte si klidnou chvíli, v níž se nenecháte ničím příliš rozptylovat. Zaměřte se na jedno zvíře, pozorujte ho a zkuste se do něj vžít. Poznejte, jaké řeší problémy, jaké má potřeby a jak žije. Snažte se ho pochopit v co největší šíři. Staňte se na chvíli jím samým.

A samozřejmě nemusí zůstat pouze u živočichů. Vžít se na chvíli do nějaké rostliny může být také velice objevné a osvěžující…

Jak se o to opakovaně budete pokoušet, začne být pro vás takové nahlížení na druhé naprosto přirozené a budete ho neustále vylepšovat a pěstovat jako svůj šestý smysl.

Náhle bude mnohem snažší zapojit v každodenním životě intuici. Budete činit lepší rozhodnutí, která byste z dřívějšího úzkého pohledu vůbec nedovedli pochopit. Ucítíte mnohem větší pouto se vším živým.

Na empatii a intuici navíc stojí celá řada dalších smyslů (např. rovněž velmi důležitý smysl pro humor či smysl pro spravedlnost). S rozvíjením empatie se tedy výrazně rozvíjí i celá osobnost. A to dává smysl, nemyslíte?


P.S. Hlášku „To dává smysl!“ vám přináší videocast Digit.cz.



Komentáře



Jedenmecítma šlépějí

Všechny články