Posunout na článek


Půlnoční trolejbus (Bulat Okudžava)

Úterý, 6. ledna 2009    Bulat Okudžava, Jaromír Nohavica

Epiphone C10/NSS touto písní jsem se seznámil díky dokumentu Jiřího Vondráka: Bulat Okudžava – věčná píseň. Tam byl uvedený překlad Boba Frídla, který je také krásný, ale možná až příliš poetický, a tak jsem nakonec ukotvil u verze Jaromíra Nohavici, která mi připadá svojí „obyčejností“ Okudžavovým textům bližší.

Песенка о полночном троллейбусе patří k nejznámějším písním raného období jeho tvorby – poprvé byla k slyšení rok po jeho návratu do Moskvy (v roce 1957), tedy v době, kdy se jeho jméno začalo rychle šířit a získávat na popularitě.

Poslechněte si nahrávku

Půlnoční trolejbus (Josef Štěpánek) (stahujte pravým tlačítkem – Uložit jako…)

Text písně

Když se cítím tak sám
že už nelze to snést
a když k utrápení
je ten pocit
/: sedám na trolejbus
a nechám se vést
tou nocí, tou nocí :/

Poslední trolejbus
jako záchranný člun
krouží po ulicích
mezi vraky
/: ty kdo ztroskotali
vytáhne z chladných vln
mě taky, mě taky :/

Půlnoční korábe
čekám na stanici
otevři dveře své
podej ráhno
/: tvoji pasažéři
jako námořníci
mě vytáhnou, mě vytáhnou :/

S nimi prožil jsem už
leckterá trápení
je to nádherné být
mezi svýma
/: netřeba velkých slov
s nimi i mlčení
je príma, je príma :/

Půlnoční trolejbus
veze mě stále dál
město jako oheň
dohasíná
/: i cvrček v mé hlavě
můj smutek a žal
usíná, usíná :/



Komentáře



Jedenmecítma šlépějí

Všechny články