S touto písní jsem se seznámil díky dokumentu Jiřího Vondráka: Bulat Okudžava – věčná píseň. Tam byl uvedený překlad Boba Frídla, který je také krásný, ale možná až příliš poetický, a tak jsem nakonec ukotvil u verze Jaromíra Nohavici, která mi připadá svojí „obyčejností“ Okudžavovým textům bližší.
Песенка о полночном троллейбусе patří k nejznámějším písním raného období jeho tvorby – poprvé byla k slyšení rok po jeho návratu do Moskvy (v roce 1957), tedy v době, kdy se jeho jméno začalo rychle šířit a získávat na popularitě.
Poslechněte si nahrávku
Půlnoční trolejbus (Josef Štěpánek) (stahujte pravým tlačítkem – Uložit jako…)
Text písně
Když se cítím tak sám
že už nelze to snést
a když k utrápení
je ten pocit
/: sedám na trolejbus
a nechám se vést
tou nocí, tou nocí :/Poslední trolejbus
jako záchranný člun
krouží po ulicích
mezi vraky
/: ty kdo ztroskotali
vytáhne z chladných vln
mě taky, mě taky :/Půlnoční korábe
čekám na stanici
otevři dveře své
podej ráhno
/: tvoji pasažéři
jako námořníci
mě vytáhnou, mě vytáhnou :/S nimi prožil jsem už
leckterá trápení
je to nádherné být
mezi svýma
/: netřeba velkých slov
s nimi i mlčení
je príma, je príma :/Půlnoční trolejbus
veze mě stále dál
město jako oheň
dohasíná
/: i cvrček v mé hlavě
můj smutek a žal
usíná, usíná :/
Komentáře