Kuna skalní (Martes Foina)
Když město zahalí tma, mnohým může připadat, že společně s většinou lidí se uloží ke spánku i všechna zvířata. Půlnoc je však pro spoustu noční zvěře budíčkem, po kterém se s chutí vydávají na lov mezi rozsypané odpadkové koše, popelnice a kontejnery a vyrážejí do ulic pátrajíce po čerstvých pochutinách.
Při večerních procházkách Prahou tak nezřídka narazím na hbitě pobíhající osamocenou myšku, jež si vystačí s pár sousty, nebo také na skupinku krys, které stláskají, co jim přijde do cesty. Ve čtvrtích více oplývajících přírodou potom existují teritoria koček, které se množí než bys řekl(a) švec (možná právě díky dostatku myší). Běžně potkávám i ježky, kteří hlukem často vydají i za průměrného člověka (a to už je co říct), ale pozadu nezůstávají ani roztomile poskakující zajíci.
V posledních letech se k tomuto vesměs milému osazenstvu přidal nový člen – kuna skalní (Martes Foina). Jedná se o zvíře velmi plaché. Protože je však kuna také velice obratná a má tolik vyvinuté smysly, nedělá jí žádný problém nepozorovaně lovit i v tak rušném městě, jakým (noční) Praha je.
Moje první bližší setkání s tímto, na pohled milým, zvířátkem proběhlo loni v létě. Do pavlačového domu, kde bydlím, se neváhala nastěhovat kuna skalní, která nám noc co noc rozhrabovala květináče a truhlíky se sazeničkami. Zkoušeli jsme všemožné, často až absurdně vypadající rady a celá věc došla až tak daleko, že jsme jednu dobu museli stavět kolem květin ohrádky, se kterými si kuna však stejně zanedlouho dokázala poradit.
Myšlenka padla i na nalíčení nějaké pasti, ale nakonec jsme zůstali pouze u návnady. „Dvě vejce by jí na noc mohly stačit,“ říkali jsme si, když je prý mají tak rádi. Nestačily…
Jedinou účinnou, a navíc preventivní ochranou se ukázal být elektronický odpuzovač myší. Až o rok později jsme ráno objevili lehce rozhrabaný truhlík, ale od té doby nic, a zatím to tedy lze brát jako výjimku potvrzující pravidlo.
Máte vleklé potíže s kunou? Vyzkoušejte elektronický odpuzovač hlodavců.
Komentáře