Posunout na článek


Ach, ty (dobré) úmysly…

Pondělí, 22. dubna 2013    Ze života...

Na úvod si pusťte tohle krátké video. Na počátku je dobrý úmysl pustit myšku ven do přírody místo obvyklého nastražování pastiček a podobně.

„Man, that mouse’s day just got worse and worse. In a span of time probably less than an hour he went from a no-doubt comfortable existence in a heated dorm room, to being trapped in a trashcan, to being tossed out into the cold, wet snow, then snatched up by needle-sharp talons and finally ripped apart and eaten alive. I suppose my day today wasn’t so bad after all.“
Proinpretius na Redditu

Model situace, která na videu nastala, ukazuje daleko rozsáhlejší problematiku, než by se na první pohled mohlo zdát. Zdaleka ne z každého dobrého úmyslu vzejde to, co si původně představujete.

Další modelové situace

Jako další malou ukázku vyberu schválně poněkud extrémní situaci.

Zachráním život panu A. Je vděčný a šťastný, že žije.
Mám z toho dobrý pocit, všechno je v pořádku.

Jenže pak se ukáže, že pan A je nenapravitelný násilník,
všem kolem jen ubližuje, až jednou zavraždí pana B.

Nesu pak za tyto násilnosti a vraždu pana B svůj díl odpovědnosti? Minimálně mé svědomí to zřejmě tížit bude, pokud se o tom dovím. Jenže mé svědomí by tížilo, i kdybych prve panu A nezachránil život.

Zdá se to být jako velmi nešťastná, bezvýchodná situace. A takové podobné, byť třeba ne tak extrémní, člověka za život potkávají celkem běžně.

Španělská freska a dobré úmysly

Takhle například dopadly dobré úmysly postarší paní, která chtěla v jednom španělském kostele zrestaurovat fresku z 19. století.

painting-fresco_2316720b
Elderly woman destroys 19th-century fresco with DIY restoration, 22. srpna 2012, anglicky

Jak se s tím vypořádat?

Nemyslím, že je vždy uspokojivé si říct: „Bylo to s dobrými úmysly, nemůžu za to.“ Co kdyby například takoví komunisté řekli, že to mysleli dobře? A co když to tak opravdu mysleli? (Nabízela by se odpověď, že „cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly“.)

Jak pomoci tomu, aby dobré úmysly (či i ty špatné) měly skutečně ten správný zamýšlený efekt?

Základem je selský rozum, či lépe praktická moudrost.

Povinností člověka, který je při smyslech, je prý umět rozeznat dobré od špatného, správné od nesprávného a spravedlivé od nespravedlivého.

Velice pomohou také životní zkušenosti, což je v jistém smyslu schopnost předvídat krátkodobou budoucnost a také chování či pocity ostatních.

A co ta zničená španělská freska? Zřejmě je třeba umět také dobře odhadnout své schopnosti a řídit se heslem: „Pokud něco nechcete dělat dobře a poctivě, pak byste to možná vůbec dělat neměli.“ (Heslo via Martin Fiala.)

Avšak ani když člověk ve všech těchto oblastech uspokojivě obstojí, nemusí mít zdaleka vyhráno.

Svědomí a těžko předvídatelná budoucnost

Předvídat důsledky svých činů často není vůbec jednoduché a člověk se to učí celý život. To je mimochodem dobré mít na paměti, než ostatním začnete cokoliv vyčítat.

Navíc i zdánlivá maličkost (třeba i neúmyslná) může spustit ohromný řetězec událostí, a někdy se tak může zdát, že předvídání je zhola nemožné.

Také docela hrozí, že i když něco dopadne špatně a vám se nějakým způsobem podaří se s tím vyrovnat a mít čisté svědomí, může s výčitkami přijít někdo jiný, kdo to na rozdíl od vás bezpečně předvídal.

Ale nakonec, i když něco nedopadne podle vašich představ, pořád zbývá možnost se omluvit, postavit se k tomu čelem, říci ostatním, jak a proč jste se tak zachovali. To vám jednak může pomoct se s tím vyrovnat, a jednak získáte naději, že vás ostatní pochopí nebo vám odpustí.

Není to jednoduché

Je to poměrně složité téma a vydalo by na hodiny, ba i dny zapálených diskusí a nejspíš bychom se stejně jasného výsledku nedobrali.

Já nad ním přemýšlím s různými rozestupy už mnoho let a kromě toho, co jsem výše sepsal, mám na paměti také tato slova Arnošta Lustiga:

„Žij a nech žít. Pokoušej se být fér. Máš-li se rozhodnout mezi lepším, i když na tom proděláš, a horším, co ti přinese prospěch, rozhodni se správně. A o tom píšu i ve svých knihách. Zajímá mě mravnost, čest a odvaha tváří v tvář blížící se smrti. Slušnost totiž pokládám za zákon člověka. Je to bohatý pojem. Můžeš do něj zahrnout všechno – nejlepší lidi, pokolení, hrdiny, dobrodince, poctivce…“

„Starozákonní Židé říkali, že slušnost je jako motýl, který letí přes moře. Musí pořád mávat křídly, aby se neutopil. Slušnost nejde našetřit jako peníze! To, že jsem byl včera slušný, mi nepomůže, když nebudu slušný i dnes. Mravnost je jako motýl nad oceánem. Jakmile přestane mávat křídly, zahyne.“
–Arnošt Lustig: Jak asi přijde smrt? (via CaymanIslander)



Komentáře



Jedenmecítma šlépějí

Všechny články