Neděle, 2. května 2010 // Ze života...
Bylo kolem druhé hodiny a já jsem cestou domů udělal malou odbočku na procházku po parku Sacré-Cœur. Vzduch byl krásně čerstvý a vlahý, pršelo a noční Praha se pomalu ukládala k poklidnému spánku.
Stoje na vyhlídce, pozoroval jsem vše kolem a začal přemýšlet nad věcmi, jež rušily můj pohled a vadily mi. Zjistil jsem, že většina z nich má původ v tom, že kdosi nedostatečně přemýšlel.
Namátkou mohu jmenovat například všudypřítomné oslňující veřejné osvětlení, které často svítí více nahoru než dolů. O co více sil by designery svítidel stálo usměrnit světlo a ušetřit tak mnoho energie? O kolik více by bylo nutné investovat do vývoje, aby byly automobily a tramvaje při jízdě tišší a nerušily daleké okolí? Proč někdo nastaví na televizi hlasitost na maximum a otevře si okno, aby tak rušil minimálně celou ulici? Když už Lidové noviny investují do osvětleného loga na střeše budovy, proč je podsvícené rušivě modrou barvou, kvůli níž je navíc naprosto nečitelné? 🙂 To je jen několik z mnoha otázek, které mi v mysli vyvstávaly.
Sobota, 24. října 2009 // Moje tvorba, Poezie a Próza
Koukáte dost daleko před sebe? Pozor, ať vám neuteče něco důležitého v okolí...
Žirafa… s krkem metry dlouhým má rozhled, jako málokdo. Se zrakem jako ostříž vidí vše, co se v dáli šustne. Jednou si takhle ráno po 20 minutách zaslouženého spánku přivstala a chtěla vyrazit se svými kamarády na dobrodružnou procházku po savaně. Vyhlédla si na dalekém horizontu za velkou pustinou skupinku zelenajících se akácií a přemluvila ostatní, ať jdou s ní, že tam určitě bude dost jídla pro všechny.
Zebře se to zprvu moc nelíbilo, ale nakonec souhlasila. Pomyslela si: „Žirafa mě přece ještě nikdy nezklamala, tak jí budu věřit. Aspoň si cestou pořádně poklábosíme a zažijeme nějaké to dobrodružství.“ S pštrosem byli nejlepší kamarádi, a tak ani on příliš dlouho neváhal.
Slon ale tak důvěřivý nebyl. Stáří ho zmáhalo a moc dobře už neviděl, a tak se místo dobrodružného výletu přes pustinu rozhodl vyrazit opačným směrem – za prvními stromy, které viděl. I když jich moc nebylo, slon byl spokojený, že má o rychlý oběd postaráno. Nemusel dlouhou cestu hladovět a místo toho pomalu začínal hledat další osamocené baobaby.
Bylo kolem druhé hodiny a já jsem cestou domů udělal malou odbočku na procházku po parku Sacré-Cœur. Vzduch byl krásně čerstvý a vlahý, pršelo a noční Praha se pomalu ukládala k poklidnému spánku.
Poslední komentáře