Občasný zápisník s podivuhodným názvem
Pondělí, 6. září 2010 Hudba, Jaromír Nohavica, Moje tvorba, Vladimir Vysockij
Moje nahrávka
Pravdu a lež (Притча о Правде и Лжи / Ложь и Правда) jsem poznal díky Jaromíru Nohavicovi, který ji nazpíval v roce 1990 na své album V tom roce pitomém. Autorem této písně je Vladimir Vysockij a do češtiny ji přeložil „nejstručněji se vyjadřující český písničkář“ a překladatel Milan Dvořák, který před rokem oslavil 60. narozeniny.
Je to opravdu krásná píseň s tak hlubokým textem, že v něm lze i po letech najít cosi nového. A takových není mnoho.
Čtvrtek, 15. července 2010 Hudba, Karel Kryl, Moje tvorba
Moje nahrávka
Píseň Plaváček napsal Karel Kryl v roce 1977 a vyšla u nás na stejnojmenném albu o 6 let později.
Jako mnohé Krylovy písně není ani tato nijak zvlášť veselá. Má jakési neopakovatelné kouzlo, kterým se ke mě připoutala a především v těch neveselých chvílích se skrze mě znovu probouzí k životu.
Čtvrtek, 15. července 2010 Hudba, Karel Kryl, Moje tvorba
Moje nahrávka
Kateřina je jedna z těch strarších Krylových písní, napsal ji už v roce 1962.
Text zřejmě nepotřebuje komentář… Je krátký a jednoznačný, a přitom krásně poetický. V tom je velká síla Krylových textů.
Tuto píseň mám rád pro její jedinečnou náladu a provází mě téměř od začátků mého hraní. Vybral si ji také Jaromír Nohavica na koncertě Vzpomínka na Karla Kryla, který se uskutečnil 2. září 1995 na nádvoří hradu Helfštýna. Právě jeho stylizaci jsem převzal.
Neděle, 20. června 2010 Hudba, Jaromír Nohavica, Moje tvorba
Moje nahrávka
Od poslední nahrávky uplynulo téměř půl roku, a protože se mi podařilo obnovit funkčnost nahrávací techniky, musel jsem to oslavit písničkou od Jaromíra Nohavici.
Vybral jsem Ukolébavku, která vyšla poprvé na albu Darmoděj v roce 1988. Tato deska byla jeho vůbec první a mnozí vzpomínají, jak jim hrávala v gramofonu.
Objevila se také o 6 let později na albu Tři čuníci, ale moje oblíbená je starší verze, ve které hraje coby doprovod Josef Streichl na foukací harmoniku.
Neděle, 2. května 2010 Ze života...
Bylo kolem druhé hodiny a já jsem cestou domů udělal malou odbočku na procházku po parku Sacré-Cœur. Vzduch byl krásně čerstvý a vlahý, pršelo a noční Praha se pomalu ukládala k poklidnému spánku.
Stoje na vyhlídce, pozoroval jsem vše kolem a začal přemýšlet nad věcmi, jež rušily můj pohled a vadily mi. Zjistil jsem, že většina z nich má původ v tom, že kdosi nedostatečně přemýšlel.
Namátkou mohu jmenovat například všudypřítomné oslňující veřejné osvětlení, které často svítí více nahoru než dolů. O co více sil by designery svítidel stálo usměrnit světlo a ušetřit tak mnoho energie? O kolik více by bylo nutné investovat do vývoje, aby byly automobily a tramvaje při jízdě tišší a nerušily daleké okolí? Proč někdo nastaví na televizi hlasitost na maximum a otevře si okno, aby tak rušil minimálně celou ulici? Když už Lidové noviny investují do osvětleného loga na střeše budovy, proč je podsvícené rušivě modrou barvou, kvůli níž je navíc naprosto nečitelné? 🙂 To je jen několik z mnoha otázek, které mi v mysli vyvstávaly. Pokračování článku…
Poslední komentáře