Na nebesích šedá mračna,
napjatě mlčí temná zem,
blahem zahřmí první dotek,
hluboce dýchá s živým snem.Kapka náhle padá s nebes,
vyprahlá půda štěstím chvěje se,
déšť je ruka, jež ji laská,
nový život zemi přinese.Zvolna velká bouře utichá,
oblaka rozplývají se v blankytu,
svit slunce se duhou dere,
barvy září v ranním křtu.
Prohlížíte články z kategorie: Moje tvorba
Letní bouře
Pondělí, 3. srpna 2009 // Poezie a Próza
Psík u mé vsi
Pondělí, 11. května 2009 // Poezie a Próza
Jsem stár, svět již znám, a přec strach jde na mou tvář. Jdu sláb, tak sláb, že se krok co krok ptám: „Kde je cest mých cíl?“ Už je noc. Chlad, tma a led všech vod kryt jest. A já jsem sám a dál jdu přes ten les, kde směr na mou ves jest. Hlad jak vlk mám, tak chléb do úst hned dám, však soust je jen pár. A tak jdu dál a dál do mé vsi.
Přes les jdu teď na most, jenž dost stár jest. List na něj spad a on hned vrz a křáp a má tvář je jen děs. Teď pád byl by pro mne smrt, a tak dím mu: „Drž, jen drž!“ Zřím pak, že psík jde mi vstříc. Šel, šel a já mu řku: „Chod svůj v běh hned změň, neb most dost stár jest a list se na něj snes!“ Zpět jsem sběh. Psy mám rád, tak pár soust jsem mu dal. Pokračování článku…
Půlnoční trolejbus (Bulat Okudžava)
Úterý, 6. ledna 2009 // Bulat Okudžava, Jaromír Nohavica
S touto písní jsem se seznámil díky dokumentu Jiřího Vondráka: Bulat Okudžava – věčná píseň. Tam byl uvedený překlad Boba Frídla, který je také krásný, ale možná až příliš poetický, a tak jsem nakonec ukotvil u verze Jaromíra Nohavici, která mi připadá svojí „obyčejností“ Okudžavovým textům bližší.
Песенка о полночном троллейбусе patří k nejznámějším písním raného období jeho tvorby – poprvé byla k slyšení rok po jeho návratu do Moskvy (v roce 1957), tedy v době, kdy se jeho jméno začalo rychle šířit a získávat na popularitě.
Poslechněte si nahrávku
Půlnoční trolejbus (Josef Štěpánek) (stahujte pravým tlačítkem – Uložit jako…) Pokračování článku…
Děkuji (Karel Kryl)
Pátek, 2. ledna 2009 // Karel Kryl
Tuto písničku znám již velmi dlouho a brzy se zařadila k mým oblíbeným. Teď se stala i takovým symbolickým poděkováním se začátkem nového roku. Poděkováním za všechno, co bylo, je a bude – za věci dobré i ty horší, protože každá taková věc nás posouvá dále a můžeme si z ní odnést zkušenost a poučení.
Karel Kryl ji napsal v roce 1974 a vyšla ještě v témže roce ve čtyřpísničkovém (EP) albu Carmina resurrectionis.
Poslechněte si nahrávku
Poslední komentáře